Sklíčenost


Trpí-li naše dítě chorobou, která může kdykoliv ukončit jeho život, nutně přicházejí období, kdy v nás jeho stav vyvolá sklíčenost. Co to znamená? Jak se s tím vyrovnáme? Můžeme něco udělat?

Nedávno jsem sama byla naprosto zničená. Ale nevěděla jsem proč. Uvědomovala jsem si, že mému synovi v poslední době nedaří dobře, měla jsem obavy, ale na druhou stranu jeho stav nebyl o nic vážnější než obvykle. Jenže v posledních letech zemřelo hned několik dětí jeho věku a to zřejmě ve mně vyvolalo úzkost. Uvnitř cítím, že se blíží konec, přesto se nemohu ubránit obavám z nevyhnutelného. Moje trochu výstřední nevlastní dcera mi řekla, že můj první syn, který se narodil mrtvý, odmítl „přejít do života“ a čeká na bratra. V tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech. Pochopila jsem, že otázka nezní „jestli“, nýbrž „kdy“. Kdy můj syn zemře? Za měsíc? Za rok? Za deset let? A až se to stane, jak se s tím vyrovnám? Jak to vysvětlím jeho bratrovi, který ho zbožňuje? Kde ho nechám pohřbít? Co udělám s jeho věcmi? Poslední dobou ho objímám a líbám častěji než obvykle. Myslím jen na něj.

Můj syn na tom není úplně špatně. Mohl by žít dalších dvacet let, přesto se někdy nemohu ubránit myšlence, zda si to opravdu přeji. Denně trpí bolestmi, rok od roku se zhoršují. Říkám si, jak na tom bude za deset, patnáct nebo dvacet let, jestliže se jeho stav za posledních pět let tolik zhoršil? Nedokážu se ubránit bezútěšnosti, který ve mně vyvolává budoucnost, ale rozhodla jsem se, že mé dítě nesmí vidět tuto část mého já. Chci, aby navzdory okolnostem bylo šťastné.

S takovýmito obavami se člověk nedokáže vyrovnat snadno. Co můžeme dělat? Se smutným a sklíčeným člověkem není příliš velká zábava. Vzniká tak začarovaný kruh. Když se mému synovi daří obzvlášť zle, jsem podrážděná, zahořklá a zoufalá; je to něco, co rodiče zdravých nebo mnohem méně postižených dětí nemohou nebo nechtějí pochopit. Stávám se pro ně zosobněním zla. Ale já nejsem zlá… Jsem zraněná. To, co já i další rodiče v téže situaci potřebujeme, je soustředit se na pozitivní a šťastné stránky života a obklopit se lidmi, kteří nás milují, chtějí, bychom byli šťastní, a chtějí nám pomoci. Nejlepším řešením je „nechat to osudu“, žít ze dne na den, protože se nacházíme v situaci, kterou takřka vůbec nemůžeme ovlivnit.

Sklíčenost neznamená skutečně nic jiného než ztrátu naděje. Jestliže se vám však v životě objeví alespoň záblesk naděje, držte se jí! Naděje je obrovský poklad.


Autorka: Silvia Lawniczak

Zdroj: Special Mommy Chronicles, http://www.sleepingangel.com /smc.htm, publikováno s laskavým svolením autorky, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad Zuzana Jungwirthová, redakce Dagmar Brejlová

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz