Zármutek nad smrtí blízké osoby IV.


 

V následujím textu uvádíme otázky, na něž odpovídali odborníci pracující s lidmi s mentálním postižením. Odpovědi vám možná pomohou, až budete oporou pro někoho, kdo právě prožívá ztrátu někoho blízkého. Mějte na paměti, že vaše situace může být naprosto odlišná, a proto může vyžadovat i odlišný přístup.

 

Otázka: Můj strýc je mentálně postižený. Před několika měsíci zemřel jeho spolubydlící. On o něm nemluví. Mám o tomto tématu také mlčet?

Odpověď: Vašeho strýce to pravděpodobně nerozesmutní, jestliže o smrti spolubydlícího začnete mluvit. Jestliže je kvůli ní smutný a vy o tom začnete mluvit, možná mu tak pomůžete, aby vyjádřil své pocity. Možná se mu o tom nebude chtít mluvit. Lze mu nabídnout několik možností, jak o smrti hovořit. Zjistíte-li, že se mu o smrti spolubydlícího mluví velmi obtížně, řekněte mu, jak jste se cítili vy, když vám zemřel přítel, a co vám pomohlo překonat ztrátu.

 

Otázka: Zemřel přítel mé klientky a ona teď stále pláče. Jak jí mohu pomoci?

Odpověď: Možná to, co vaše klientka nejvíce potřebuje, je vyjádřit pocity. Provázet člověka trpícího zármutkem nad smrtí blízké osoby je sice náročné, ale pláč a rozhovor o zemřelém a jeho smrti z dlouhodobého hlediska pomůže klientce více, než kdybyste se snažili přivést ji na jiné myšlenky. Příroda nás vybavila jakýmsi vrozeným úlevovým mechanismem. Zármutek většinou nebývá trvalý, ale přichází ve vlnách. To znamená, že i uprostřed zármutku s velkou pravděpodobností přijdete na nějaké aktivity nebo události, které ji potěší. Jak se bude ze smutku zotavovat, bude prožívat i více šťastných a spokojených dnů.

 

Otázka: Můj spolupracovník vůbec neplakal na pohřbu své matky. Ve smuteční síni s ostatními hovořil zcela normálně, dokonce se i smál. Vrátil se do práce a vše se zdá v pořádku. Je možné, že se z matčiny smrti již zotavil?

Odpověď: Váš spolupracovník možná smutek prožívá v soukromí, nevyjadřuje ho na veřejnosti. Svým chováním může napodobovat své okolí, takzvaně zatnul zuby. Možná i vidí, že všichni kolem něj jsou smutní, a on jim nechce ještě přitěžovat, proto své pocity skrývá. Nebo si možná smrt matky ještě nestačil uvědomit. První známky zármutku někdy přicházejí týdny či měsíce po smrti blízké osoby, až si pozůstalý uvědomí, že se zemřelý skutečně už nikdy nevrátí.

 

Otázka: Moje sestra, která je mentálně postižená, si odmítá prohlížet fotky zemřelého otce, nechce o něm mluvit ani poslouchat, když o něm mluví druzí. Mám být neústupný a trvat na tom, aby o něm mluvila? Pomohlo by jí to?

Odpověď: Mluvit o smrti a o zemřelé osobě pozitivně přispívá k procesu vyrovnávání se se smrtí a překonání ztráty. Je důležité vaší sestře nabídnout možnost mluvit a poslouchat. Na druhou stranu ale není dobrý nápad, abyste ji do čehokoli nutili, pokud na to ještě není připravená. Postupem času třeba bude schopna o vašem otci mluvit. Jsou ale lidé, včetně lidí s postižením, kteří o blízké zemřelé osobě nikdy nemluví. Pozorujte chování sestry. Máte-li pocit, že se její chování, pracovní návyky nebo osobnost výrazně mění v porovnání se stavem před smrtí otce, určitě by bylo dobré pohovořit si s odborníkem.

 

Otázka: Můj syn trvale hovoří o smrti svého otce. Stále opakuje to samé. Už nevím, co dělat.

Odpověď: Někteří lidé s mentálním postižením mají sklon uplívat na určitých věcech – opakují určitá slova nebo věty stále a stále dokola. Takové chování může rodinu a okolí velmi rozčilovat. Lékaři v takovýchto případech někdy předepisují zklidňující léky, lze sestavit program pro snížení intenzity uplívání. K těmto alternativám se raději neuchylujte příliš rychle, protože spousta lidí prožívající zármutek (s mentálním postižením i bez něj) o smrti a zemřelém stále hovoří, jelikož právě to jim pomáhá ztrátu překonat. Váš syn si také může myslet, že ostatní na otce zapomínají. Opakování příběhů tak může být způsob, jak udržovat jeho vzpomínku stále živou. Je to pro vás pro oba velmi stresující období. Oba máte jiné potřeby. Zajistěte si pomoc od druhých. Dopřejte si odpočinek, který budete trávit sama nebo s někým jiným, bez syna. Najděte synovi kamarády nebo lidi, s nimiž by mohl sdílet některé záliby. Možná by též pomohlo navštívit odborníka, aby vám pomohl najít aktivity, které by vašemu synovi usnadnily vyrovnání se se smrtí otce.

 

Otázka: Pracuji se ženou s mentálním postižením, jejíž teta nedávno zemřela. Její smrt velmi intenzivně prožívá, ale jejím reakcím nerozumím, protože si s tetou vůbec nebyly blízké.

Odpověď: Zármutek této ženy může být opravdový. Někdy lidé cítí k někomu velmi silný vztah, aniž by to bylo zřejmé pro ostatní. Vztahy s rodinnými příslušníky, které nebyly uspokojivé, mohou být z hlediska zármutku těmi nejobtížnějšími. Tato žena se také může bát, že by mohl zemřít někdo další v jejím okolí, nebo se může obávat vlastní smrti.

 

Otázka: Zemřela mi babička. Sestra, která je mentálně postižená, chce její snubní prsten. Mám strach, že ten prsten ztratí. Nevím, proč ho neustále chce.

Otázka: Mnohým lidem přináší předmět patřící zemřelé osobě útěchu a pocit spojení s ní. Pro každého má význam něco jiného. Někdo může pociťovat blízkost prostřednictvím šperku, někdo jiný může ulpívat na rybářském vybavení a podobně. Zdá se, že vaše sestra má pocit, že babiččin prsten jí pomůže vyrovnat se s její smrtí. Rozhodnutí je jen na vás. Není-li možné dát sestře babiččin prsten, zeptejte se jí, zda by chtěla něco jiného, co patřilo babičce.

 


Zdroj: The Arc - Mentální retardace a zármutek nad smrtí blízké osoby (Mental Retardation and Grief following a Death Loss, 1998) publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad z angličtiny Markéta Krajníková, redakce Dagmar Brejlová

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz