Jakub dokázal svým rodičům, že to bez nich zvládne

Bydlení

 

 Jakubovi je 21 let. Více než tři roky pracuje spolu se zaměstnankyněmi,

zaměstnanci, dobrovolnicemi a dobrovolníky z občanského sdružení Osa na

tom, aby se dokázal lépe a samostatněji orientovat ve svém okolí. Celé tři

roky se učí zvládat samostatné cestování pražskou MHD, v současné době už

s velmi nízkou mírou podpory (tj. Jakub je ten, kdo určuje směr cesty,

dopravní prostředky i výstupní stanice, asistentky a asistenti jsou pro

něj jen "pojistkou" a poskytují mu zpětnou vazbu). Jakub využíval i

možnosti účastnit se diskusních skupin organizovaných o.s. Osa a občas

jezdí na víkendové pobyty nazvané Dialogy.

Než se Jakubovi rodiče na podzim loňského roku rozhodli vycestovat na

šestnáct dní mimo republiku, nebyl od nich Jakub nikdy odloučený déle než

pět nebo šest dní. V takových případech jejich péči nahrazovala Jakubova

starší sestra spolu s prarodiči. "Prarodiče už teď ale nejsou tak schopni

starat se o druhé, proto jsme začali hledat jiné řešení," říká Jakubova

maminka. "Napadlo nás, že oslovíme asistentky a asistenty z Osy, kteří

Jakuba znají, a mohlo by to tedy fungovat. Vytvořili jsme společně

harmonogram - ráno vozila Jakuba do školy jeho sestra, odpoledne s ním

byli asistentky a asistenti až do chvíle, kdy se dcera vrátila z práce.

Poprvé se tak vlastně starali sami o sebe a navíc ještě o našeho

psa.samozřejmě s podporou lidí z Osy."

Jakubova maminka říká, že vlastně z odjezdu ani neměla strach. Všechny

asistentky i asistenty, kteří s Jakubem měli trávit část dnů, znala a

důvěřovala jim. "Byla jsem si jistá, že je všechno zabezpečené, měla jsem

pocit, že se snad nemůže nic stát. Navíc vím, že i na Kubu je spolehnutí,

že je soběstačný, že cesty domů má natrénované, takže jsem byla v pohodě,

i když jsem normálně spíš plašmuška," říká s úsměvem. "Nedávno se nás

ptal, kdy zase někam pojedeme, tak se mu to asi líbilo," usmívá se a

Jakub, který s námi sedí u stolu, jí odpovídá: "Jo, jeďte do Indie!" "No

tak vidíte, asi byl vážně spokojenej, když nás posílá tak daleko," směje

se jeho maminka.

Jakub byl prý před odjezdem rodičů taky klidný. "On si uvědomuje, kdy je

samostatný, chce dokázat, že to zvládne, a má z toho sám radost,"

vysvětluje jeho maminka. "Proto byl celou dobu v pohodě. To spíš dceři

došlo, do čeho se uvrtala, a začala být trochu nervózní," směje se. Jakub

popisuje, jak s asistentkami a asistenty trávil volná odpoledne a

podvečery: "Když jsme přijeli domů, hráli jsme si se psem s asistentem

Petrem. Ukázal jsem mu svůj pokoj. S asistentkou jsme koukali na televizi.

Uvařil jsem jim čaj." "Myslím, že si to vážně užíval," komentuje Jakubovo

vyprávění maminka. "Mám radary na to, že poznám, když se po delší době

vrátím, v jaké je náladě, jestli je rozhozený. Čekali na nás s dcerou na

letišti s růží a Jakub byl úplně vysmátej, v pohodě." Jakubovi rodiče

říkají, že teď už snad vždycky budou odjíždět bez starostí. Podzimních

šestnáct dní Jakubovy zvýšené nezávislosti pro ně bylo novou zkušeností,

ale všechno vyšlo a po všech stránkách to podle nich bylo perfektní.

Novinkou byl takový způsob asistence i pro občanské sdružení Osa. Jakubova

koordinátora Doubravka říká, že přesto nešlo o nijak výrazně náročnější

práci. "Jakuba to bavilo, nebyl ve stresu a velkou část starostí na sebe

vzala jeho sestra." Na otázku, jestli by bylo v možnostech sdružení

vycházet rodičům častěji vstříc tímhle způsobem, Doubravka odpovídá: "Pro

nás by samozřejmě bylo skvělé, kdyby to šlo, ale podle mě to chce čas.

Nejde o kapacitu Osy - když o situaci víme dostatečně včas, zvládneme to.

Dokonce si myslím, že by se to mohlo stát i běžnou službou (třeba i v

případě, kdy by rodiče museli do nemocnice atd.). Jde ale hlavně o přístup

rodičů. V tomhle případě určitě hrálo roli, že nás Jakubovi rodiče znají

dlouho a důvěřují nám. Ze strany rodičů to chce čas, než se k takovému

řešení dopracují, není to hned." Podle Jakubovy koordinátorky byla nová

situace přínosná pro všechny strany. "Jakuba jsem znala velmi krátce, a

tak jsem získala prostor pro bližší, i neformální seznámení. Jakub se

úžasně ujal role hostitele, a tak jsem tam byla spíš na návštěvě. Myslím,

že to pro něj bylo moc důležité, nedávno nastal v jeho samostatnosti velký

zlom, víc si to užívá a soustředí se. Samozřejmě, že když se jednou sestra

zpozdila, byl už trochu nervózní. To ale asi souvisí s tím, že měl výrazně

narušený stereotyp - když jsme přijeli domů, trávil celý čas se mnou v

obýváku a nešel se ani převléknout nebo si udělat pohodlí, jak byl vždycky

zvyklý."

Jakubova maminka situaci hodnotí velmi pozitivně: "Asistentky a asistenti

byli přibližně stejně staří jako Jakub a jeho sestra, takže měl úplně jiný

režim, než když jsme s manželem doma, a myslím, že si to užíval. Kdybychom

chtěli zase někam jet, znovu bych to řešila tímhle způsobem."

 

Lenka Vochocová

o.s. Inventura

autorka je dobrovolnicí o.s. Osa

 

JMÉNO AUTORA: Lenka Vochocová

EMAIL_AUTORA: osa.szs@centrum.cz

 




Související články

Stanovisko k bydlení
Lidé s postižením by neměli být umisťováni do ústavů, jejich potřeby by neměly být přizpůsobovány programům, nýbrž programy by měly být vedeny tak, aby naplňovali jejich potřeby. celý článek

Independent living neboli Samostatný život
Hlavní ideou hnutí IL je, že ti, kdo nejlépe vědí, jaké služby potřebují lidé s handicapy k samostatného životu, jsou handicapovaní lidé sami. celý článek