Zavřete ústavy...

Bydlení

 

 Lidská práva jsou lidská jenom tehdy, platí-li pro všechny

Když ve dvacátých letech myšlenky o rasové čistotě změnily pohled na lidi s postižením, přineslo to i útlum dobročinného přístupu k péči o tyto lidi. Rozvinul se systém ústavů a lidé s mentálním postižením byli stále více izolováni od zbytku společnosti.

Po celém západním světě bylo velmi rozšířeno vykonávání nedobrovolných sterilizací a za nacistického režimu bylo v Německu zavražděno velké množství mentálně postižených dětí, dospívajících a dospělých.

Žádná jiná skupina lidí nebyla vystavena takovým zásahům do jejich integrity a takovému předpojatému zneužívání jako děti a dospělí s mentálním postižením. Přestože lidská práva zahrnují i lidi s postižením, stále se považuje za přijatelné odpírat jim přístup k otevřené společnosti a uzavírat je v ústavech.

V současné době jsou ústavy posledním pozůstatkem kolektivních ideologií minulosti, které dávaly společnosti právo a moc oddělovat některé lidi od zbytku komunity a omezovat jejich svobodu, vliv a podmínky pro život.

Je dokázáno, že lidé s postižením nepotřebují žít v ústavech, ať už je jejich postižení jakkoli závažné. A život v otevřené společnosti rovněž vede k větší míře nezávislosti a k osobnímu rozvoji jednotlivce.

Ve Švédsku a v Norsku byly už všechny ústavy pro lidi s mentálním postižením zrušeny. Následkem toho došlo ke snížení nebo vymizení destruktivních vzorců chování do takové míry, jakou nikdo nemohl předvídat. Padly předsudky, zesílila solidarita s lidmi s mentálním postižením a humanitární síly ve společnosti dosáhly většího vlivu.

Život uvnitř běžné společnosti dosud nepřinesl žádné negativní dopady nebo následky. Díky dobrým výsledkům je navíc z hlediska dlouhodobé perspektivy takový život i ekonomicky výhodnější.

Výsledkem všeho je, že právo žít jako ty a já se stalo politicky aktuální otázkou.

 

Nikdo by nechtěl žít v ústavu, tak, jak jsou k takovému životu nuceni lidé s postižením.

Nikdo by si nezvolil život v odloučení od svých milovaných a mimo přízeň otevřené společnosti.

Nikdo by nechtěl trávit svůj život v závislosti na lidech, které si sám nezvolil.

 

 

Psychologické dopady života v ústavu

Psychologickými dopady života uvnitř ústavu už se zabývala dlouhá řada výzkumů. Obecně platí, že negativní dopady jsou méně závažné, pokud je ústav moderní a spíše menší. Ale i když je ústav malý, je zde jasně patrný rozdíl, srovnáme-li jej s životem v běžné společnosti.

Trauma situace, kdy je člověk nedobrovolně oddělen od svých rodičů, přátel a známého prostředí domova, vede k hlubokému přesvědčení o vlastní nechtěnosti a bezmocnosti, o tom, že člověk je spíše věcí než jedinečnou lidskou bytostí.

Samotné prostředí ústavu vytváří další handicapy, které člověka poznamenají na celý život. Jedná se zejména o narušení citového a sociálního vývoje jednotlivce.

Citová vyzrálost nezávisí na míře postižení. Člověk může být poměrně inteligentní, ale citově nezralý, zatímco někdo se závažným mentálním postižením může být citově docela vyspělý. To, že má nějaký člověk se silným mentálním postižením potíže s vyjádřením svých pocitů, nijak nevylučuje rozvinutý citový život.

Je-li člověk uzavřen v ubohém a jednopohlavním prostředí a trpí-li nedostatkem osobního života, samostatnosti a ohledu k jeho osobní integritě, naruší to rozvoj jeho normálního citového života.

Citová nevyzrálost vede k narušenému a nedokonalému rozvoji osobnosti a opožděné sexuální vyspělosti. Je rovněž narušen rozvoj jazyka a intelektuální rozvoj, a sice ve větší míře, než bylo doposud známo.

Děti a mládež pak mají sklon k tomu, že si vyvinou způsoby vlastní stimulace, které mohou být i sebedestruktivní povahy. U dospělých se vyvinou různé psychiatrické symptomy, z nichž nejčastější jsou agresivita a deprese, přičemž tyto symptomy mohou být odlišné od symptomů lidí bez mentálního postižení.

Výsledkem výzkumů o dopadech života v ústavu bylo zavedení dvou nových pojmů: sociální deprivace a naučená bezmocnost. Oba pojmy zároveň reflektují závěry, ke kterým tyto výzkumy dospěly.

Některé ústavy fungují lépe než jiné, ale ani ty nejlepší nedosahují stejné kvalitativní úrovně jako patřičně podporované skupiny začleněné do běžné společnosti. Příčinou je skutečnost, že skupiny pohromadě žijících jednotlivců jsou malé, žijí ve vlastních bytových prostorech, personál má lepší pracovní podmínky a členové těchto skupin mají více kontaktu s příbuznými.

 

Pokračování příště

Zdroj: Prof. Mudr. Karl Grunewald - Zavřete ústavy pro mentálně postižené, Stockholm 2003, překlad do češtiny: QUIP – Společnost pro změnu, v rámci projektu „Profesní rozvoj pracovníků ústavů Středočeského kraje“




Související články

V ústavu Ledce aneb výprava do jiného? světa
Když jsme jeli po cestě, která vypadala, že vede z vesnice na konec světa, věděli jsme, že určitě jedeme správně... celý článek

Proč je potřeba transformovat ústavní péči?
Úkolem ústavů do budoucna musí být podpora sociálního začlenění tzn. ochrana práv obyvatel a poskytování podpory umožňující jim převzít odpovědnost (povinnosti). celý článek

Kdo může žít ve skupinovém domově?
Kdokoli! Pokud je domov adaptován pro lidi postižením, může v něm osoba s vysokými nároky na péči žít stejně dobře jako v ústavu. celý článek

Bydlet znamená cítit se doma II.
V Německu nalezneme v každém regionu, v každém městě trochu odlišnou nabídku bydlení s pedagogickou podporou. Základ systému je však daný zákonem. celý článek

Od ústavů k domovům v běžné společnosti
třetí část textu prof. Karla Grunewalda popisující proces deinstitucionalizace ve Švédsku celý článek

Principy života uvnitř běžné společnosti
to je téma druhé části překladu publikace Zavřete ústavy celý článek

Ad Zavřete ústavy
Osobně na otázku zda zavřít ústavy odpovídám záporně – není pro to ještě vhodná doba a mnoha lidem bychom tím významně uškodili. celý článek

Bydlet znamená cítit se doma I.
Mít vlastní místo v životě. Vlastní byt, nebo alespoň pokoj. Prostor kde se může odehrávat náš život, subjektivní prostor mezi čtyřmi stěnami a stropem.. celý článek

Život v komunitě
Dospělí lidé s mentální retardací však mají právo na stejnou možnost výběru místa kde žít, jako ostatní lidé. Mají právo na podporu a na začlenění do svých komunit. celý článek

Bydlení pro lidi s MP
Nejčastější otázky a odpovědi: Jaké možnosti bydlení existují? Kolik lidí žije ústavech? Jak se žije těm, co žijí v rámci běžné komunity? celý článek