Kontrolky štěstí

Sociální služby

 

 Zaměřit se na zvládání negativních emocí u sebe i u druhých neznamená automaticky dosáhnout štěstí. Pracujeme-li na vymýcení nežádoucího, jsme-li zaměřeni na řešení problémů, na pomoc druhým, nemusíme zvládat život ke své spokojenosti. Může to být úplně naopak. Neustálé zabývání se nepříjemnými událostmi člověka vyčerpává a ubíjí. A když navíc pozitivní emoce a příjemné pocity v každodenním chvatu přeznačkujeme na „normální“, převažuje náhle únava, slabost a beznaděj. Hezkého a milého si nevšímáme, zůstává jen vše nevýrazné a zdánlivě bezvýznamné.

Obzvláště v pomáhajících vztazích je důležité dbát na svou „mezilidskou ekonomiku“. Dlouhodobá nevyváženost mezi „braním“ a „dáváním“ se mění v pocity vyčerpání, nezájmu, cynismu a rozvíjí se v profesním i osobním životě v podobě syndromu vyhoření. Jestliže v některých vztazích emočně vydáváme, zabýváme se trápením druhých, musíme mít své zdroje, kde si doplňujeme energii. Jsou to především ty chvíle, při nichž pociťujeme uvolněný klid a mír, radost, lásku, vzájemnost, porozumění, spokojenost a štěstí. Mnohdy musíme takové situace aktivně vyhledávat a rozvíjet. Nelze se spoléhat, že přijdou samy.

Energii můžeme získávat v běžných dnech. Nemusíme čekat na výjimečné chvíle, jako je dovolená, Vánoce apod. Jde o to, abychom si ve svém každodenním životě uvědomovali, co se povedlo, co nás baví a na co se těšíme. Jsou to takové naše tři kontrolky šťastného života. Pokud se z našeho života vytratí, život nám zšedne povinnostmi. Vytrácí se spokojenost, nastupuje rozmrzelost a další nepříjemné stavy. Proto si nejprve aktivně všímejme situací, kdy se něco „povedlo“, kdy mě to „baví“ nebo se na cosi „těším“. Takové situace pak aktivně vyhledávejme a zařazujme do svého denního a týdenního plánu.

„Povedlo se…“ je pocit uspokojení z jakékoliv maličkosti. Ráno stihneme autobus, který už málem ujel. Místo spílání si, že pozdě vstáváme, a promýšlení toho, co by se stalo, kdyby ujel, si vychutnejme příjemné „povedlo“ se: Stihnul jsem to a mám radost!

Povede se mi uvařit večeře, a dokonce ji někdo pochválí. Opět bych mohl rozvést myšlenku o tom, že kuchařské umění je stejně nevděčné a pomíjivé (sníte to a celá práce je pryč), ale prožitkově je příjemnější si připustit, že se mi jídlo povedlo a chutná i dalším lidem. Naučme se vytvářet si ve svém prožívání podmínky pro to, abychom vychutnávali, co se povede. Staňme se labužníky života!

„Baví mě…“ je konkrétní činnost prováděná samostatně nebo s někým, při níž se cítíme příjemně. Je důležité si uvědomovat všechny příjemné momenty a nenechat je zapadnout do šuplíku prožívání nadepsaného „normální“. Mohou to být jakékoliv koníčky, které provádíme sami, ale také chvíle strávené příjemně s někým, koho máme rádi. Příjemnost si můžeme uvědomovat a tím ji zesílit. Někdy nás činnost úplně pohltí. Teprve po jejím skončení si uvědomíme, jak nás aktivita vtáhla. Během ní jsme nemuseli myslet na své povinnosti. Úplně nás přepólovala ze světa problémů a starostí do světa, kde je nám fajn. Každý si musí najít své „baví mě to“ sám. Pro někoho je to sport, další se zabývá uměním, jiný míří za zábavou a hrami. Dokažme si života užívat!

„Těším se…“ je stav, kdy předjímám, že se stane něco příjemného. Každý známe tento stav ze svého dětství, kdy jsme se nemohli dočkat, až… Je to stav, jenž nabíjí energií. Oči svítí. Srdce dychtí. Ten stav jste intenzivně zažívali, když jste zamilovaní čekali, až přijde On či Ona. Škoda, že „těším se“ časem zevšední. Nic nás nepřekvapí, přestáváme toužit, spokojíme se s málem. Že by syndrom vyhoření? Nebo strach ze zklamání? Hledejme intenzivně každé ráno, na co se dnešní den těšit. I maličkosti můžeme dát důležitost, která jí právem náleží. Každý týden alespoň jedno „těším se“! „Těším se“ je motorem našeho žití. Z našeho „těším se“ se může stát „baví mě“ nebo „povedlo se“. Může samozřejmě přinést i zklamání. Důležité je však naše vnitřní zahřátí při pomyšlení, že až… Začněme se opět těšit!

V každém životním období hraje výraznější roli jiná kontrolka z naší trojice. Důležité je, aby se ani jedno ze života nevytratilo. Se ztrátou této trojice se vytrácí kvalita života. Samozřejmě, že tyto tři životní zdroje úzce souvisí s našimi mezilidskými vztahy. A působí stále, nejen ve volném čase. Je nesmírně důležité, jakými lidmi se obklopujeme, jestli se nám s nimi daří žít v uspokojivých vztazích a zda nás s nimi baví svět. Totéž platí o profesním světě – velmi záleží na tom, jakou atmosféru vytváří pracovní tým, jak a kdo jej řídí, je-li dostupná supervize apod. „Povedlo se…“, „baví mě…“ a „těším se…“ bychom měli hledat a hýčkat také ve své pracovní době. Jejich absence nastává v obdobích, kdy nás válcují naše problémy nebo povinnosti. Tyto kontrolky jsou citlivé a umírají již v začátcích duševní krize nebo syndromu vyhoření. Jakmile zjistíme, že se vytrácejí, měli bychom udělat vše pro to, aby se do našeho života opět vrátily: v nich obnovujeme svou energii potřebnou ke zvládání života, ony nám ukazují, že žijeme šťastný život.


 

Autor: Karel Hájek

Zdroj: ukázka z knihy Práce s emocemi pro pomáhající profese, vydalo nakl. Portál, 2006




Související články

Podpora a systemický přístup
Naše zkušenosti ukazují, že lidé s mentálním postižením nedělají mnoho běžných věcí nikoliv proto, že by je nedokázali, ale kvůli tomu, že jejich okolí je přesvědčeno o tom, že danou věc nikdy nemohou dokázat... celý článek

Víte, co je to focusing?
Dnešní doba napomáhá vytěsnění prožitků z těla ve prospěch pobývání v mysli. Je velmi žádoucí integrovat tělo a mysl v jeden celek. Tělo je pro nás významným potenciálním zdrojem poznání. celý článek

Kdo chce pomáhat druhým, měl by rozumět sám sobě
Ve svém jednání se necháváme vést řadou motivů, potřeb, impulsů, představ a přání, kterých jsme si vědomi jen částečně a někdy dokonce vůbec ne. celý článek