O jedné narozeninové oslavě

Zájmy

 

 Když jsem zvažovala, kde by mohla naše dcera oslavit své desáté narozeniny, vzápětí mě napadla kavárna Vesmírna (z posedlosti McDonald´s a KFC dcera naštěstí začíná vyrůstat). Důvodů „pro“ bylo hned několik: docházíme tam s našimi přáteli už přes dva roky, moc se nám tam líbí a hlavně tam dceři moc chutná; je tam nekuřácké prostředí a připravují se tam jídla z biopotravin. Dcera zpočátku nebyla příliš nadšená. Měla strach: „Mami, oni se tam nebudou umět chovat. Víš… k těm lidem. Já už to umím“.

Přednesla jsem návrh paní učitelce a ta mě překvapila sdělením, že se s dětmi do Vesmírny také chystala. Zaměstnanci Vesmírny nám vyšli vstříc a čajovnu, kterou jsme si pro naši oslavu rezervovali, pro nás připravili již na půl desátou dopoledne, abychom se ještě stačili vrátit do školy do Horních Počernic.

Na cestu jsem si pro děti připravila. Sestávala z několika otázek, na které jsem později v kavárně chtěla znát odpověď:

Jaké číslo měl autobus, kterým jsme jeli od školy?

Jak se jmenovala nástupní stanice metra?

Jak se jmenovala výstupní stanice metra?

Jak se jmenuje kavárna, ve které teď jsme?

Jak objednáváme jídlo a pití v kavárně – řekneme název, nebo to uděláme jinak?

Co jsme dostali v kavárně zadarmo?

Paní učitelka, jejíž znalosti jsou opravdu rozsáhlé, se snažila děti trochu seznámit s historií Prahy. Vystoupili jsme tedy na Náměstí Republiky a okružní „rychloprocházkou“ jsme prošli kolem Prašné brány přes Staroměstské náměstí a Václavské náměstí až do Vesmírny.

Tam už na nás čekala připravená čajovna. Děti byly příjemně překvapené tím, že nemusí sedět u stolů, ale můžou si sednout nebo dokonce lehnout na zem. Také hračky v kapsáři na zdi byly vítaným zpestřením.

Po dlouhém vybírání jsme nakonec milé obsluze mohli oznámit první objednávku: jídlo (pro naše děti je vzhledem k poruchám soustředěnosti, špatné krátkodobé paměti apod. docela problém volit z více variant, takže když jsme jim s paní učitelkou daly na výběr z tolika pochoutek, byl pro ně téměř nadlidský výkon vybrat si jen jednu). Nakonec jsme si všichni vybrali toasty, čímž jsme „vybílili“ železné zásoby Vesmírny. Po nás zůstal jen nápis „toasty nejsou“. Čekání na jídlo si děti krátily hraním s plyšovými zvířátky, válením se po polštářích, prohlídkou kavárny a její výzdoby.

Postupně jsme se najedli a došlo i na druhou objednávku: pití. Tentokrát jsme se snažili, aby si děti číslo své objednávky zapamatovaly samy a taky se pokusily samy si objednat. Všem se to podařilo.

Jak je vidět na fotce, někoho to dobré jídlo a pití na několik minut zmohlo až k spánku. Ale opravdu jen na chviličku, protože potom naopak děti nabraly „druhý dech“ a začaly čajovnu „bourat“.

 

Podařilo se nám je pod příslibem odměny usadit a dokonce i získat odpovědi na připravené otázky. Za to každý z nich dostal malou odměnu v podobě klíčenky a sladkosti. Jedna klíčenka zbyla i na slečnu, která nás tak ochotně obsluhovala.

A pak už jsme stihli jen poslední společnou fotku a museli jsme se vrátit do školy.

Paní učitelka mi na moji otázku, proč chtěla s dětmi navštívit právě Vesmírnu, odpověděla: „O Vesmírně jsem již několikrát slyšela a chtěla jsem ji osobně poznat. Vzhledem k tomu, že do mé třídy docházejí děti s autismem, mentální retardací, smíšenou dysfázií a podobně, jsem si myslela, že by bylo dobré, aby i ony prostředí kavárny poznaly. S dětmi nezřídka hovoříme o tom, čím by chtěly být, a povolání kuchař uvádějí docela často. Tak teď měly možnost vidět na vlastní oči, jak by to mělo fungovat, když budou vařit v kavárně nebo restauraci.“

Zajímala jsem se o to, jaké dojmy si odnesly děti samotné. Ale tam se mi dostalo většinou strohých odpovědí: „Hezký. Dobrý. Chutnala mi čokoláda. Toast byl moc dobrý. Líbilo se mi, že jsme mohli ležet na polštářích. I to hraní bylo dobrý.“

Nezbývá než vzkázat i dalším dětem (nejen) speciálních škol, že ve Vesmírně je fajn.


 

BJ




Související články

Dovolená jako z pohádky
Pokud máte dítě s nějakým handicapem či omezením v praktickém životě, je to s dovolenou někdy horší... celý článek

I mé dítě může konečně na tábor
Vím, že pro spoustu lidí je to samozřejmostí, ale pro rodiče dětí s postižením je to obrovská výhra, když se najde někdo, komu mohou své dítě svěřit bez obav. celý článek