O představách o budoucím zaměstnání

Práce

 

 I v renomované literatuře se můžeme setkat s názorem, že lidé s mentálním postižením mají nerealistické představy o svém budoucím pracovním uplatněním. Otázka této „realističnosti“ je však složitější a drobné zamyšlení jí jen prospěje. Ve skutečnosti přicházejí lidé s mentálním postižením s velmi širokou paletou různých představ o svém pracovním uplatnění. Podle zkušeností z agentur podporovaného zaměstnávání jsou tyto představy ovlivněny zejména prostředím, ve kterém člověk s mentálním postižením žije, jeho koníčky a zájmy. Objevují se také rozdíly vzhledem k úrovni postižení intelektu.

Lidé s lehkým mentálním postižením, kteří absolvovali zvláštní školu a učiliště mají zpravidla vyjasněnou představu o svém budoucím uplatnění. Zpravidla se chtějí věnovat oboru, ve kterém se vyučili, což je samozřejmě pochopitelné, ale není vždy reálné, aby v tomto oboru získali zaměstnání. Problémy nastávají zejména tehdy, pokud byl v minulosti zvolen nevhodný učební obor, který nezohlednil možnost pracovat na otevřeném trhu práce v běžném konkurenčním prostředí. Tito lidé pravděpodobně mohou vykonávat práci, ve které se vyučili, ale není pravděpodobné, že by ve svém oboru získali zaměstnání na otevřením trhu práce. Jejich představy lze stěží hodnotit jako nerealistické. Svému oboru se řádně vyučili, několik let jim vkládali do hlavy, že tento obor mohou dělat, lékař jim jejich schopnosti potvrdil, ale v zásadě v praxi narazí na neochotu či obavy zaměstnavatelů, která brání jejich vstupu na otevřený trh práce. Zaměstnavatelů, kteří by byli ochotní zaměstnat pokrývače s lehkou mentální retardací kombinovanou s DMO, která omezuje pohyb obou horních končetin, je v naší zemi vskutku nedostatek. Faktem však je, že i takový člověk může mít bohatý repertoár kompenzačních strategií a úspěšně danou činnost zvládat. Vysvětlujte to ale někomu, kdo se denně potýká s nástrahami našeho právního systému a bojuje o svoji existenci na poli bohatém na konkurenci…

Lidé se středně těžkým a těžkým postižením, kteří absolvovali pomocnou nebo praktickou školu, přicházejí častěji s nevyjasněnou motivací a jejich přání jsou daleko více ovlivněny jejich koníčky, zájmy, tím co se jim líbí v televizi apod. Hledat zde lineární souvislost s úrovní postižení intelektu by však bylo chybou. Ukazuje se, že jejich představy jsou ovlivněny daleko více přístupem okolí k jejich osobě a životem v určitém typu sociální izolace (tedy jinými slovy – ve zcela jiné realitě), kde chybí možnost vyzkoušet si běžné domácí práce, každodenní povinnosti, brigády a různé pracovní činnosti v majoritním životě. Jejich představy jsou tedy úzce vázány na styl fungování jejich rodiny (či ústavu) a na míru, do jaké zprostředkovávají člověku s těžším postižením různé pracovní činnosti a kladou na něj povinnosti. Nabízí se tedy otázka: „V které to realitě jsou jejich představy nerealistické?“. Jestliže jim jejich okolí vytvořilo izolující podmínky, lze jejich chování jen stěží hodnotit jazykem reality majoritního sociálního kontextu.

Tato zjištění potvrzují i dlouhodobé zkušenosti s programem tranzit (tj. praktikování člověka s mentálním postižením na různých pracovištích již v průběhu jeho školní docházky), který velmi výrazně usnadňuje vstup do programu podporovaného zaměstnávání. I člověk s těžším postižením intelektu, který tímto programem prošel nebo byl svým okolím veden k získání pracovních zkušeností, může mít zralou a uvážlivou představu o svém budoucím zaměstnání.

Vidíme tedy, že na otázku o realističnosti představ lidí s mentální retardací o jejich pracovním uplatnění neexistuje žádná jednoduchá odpověď. Problémem je, že různé druhy reality, které žijeme, jsou vázány na odlišné sociální kontexty, ve kterých se pohybujeme. Obrazně řečeno slovy Bergera s Luckmannem – to, co je realitou pro tibetského mnicha není realitou pro amerického podnikatele. No, hodnoťte potom nerealističnost něčích představ….

 

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 




Související články

O přátelství
Cílem tohoto příspěvku není vyzdvihovat význam kamarádů a přátel pro život člověka. Mým cílem bude podělit se o jednu osobní zkušenost a drobné zamyšlení. celý článek

O životě ve zlaté kleci
Zlatá klec patří určitým způsobem do života každého z nás. Velmi zajímavá je tato metafora v oblasti integrace lidí s postižením. celý článek

O plánování podpory
Pojem „podpora“ bychom měli důrazně odlišit od pojmu „péče“. Péče je zaměřená na uspokojování základních fyziologických potřeb člověka a její příjemce je pasivní. celý článek

O paradoxech moci
V běžné hovorové řeči často mluvíme o moci. Hovoříme o lidech, kteří ovládají a o lidech, kteří jsou sami ovládáni. Mnohdy nám také vyletí z úst, že něco „není v naší moci“. Není však představa jednostranné moci také částečně naší iluzí? celý článek

O postojích zaměstnavatelů
Řada výzkumů prokázala, že negativní postoje zaměstnavatelů k lidem s postižením jsou v úzké souvislosti s jejich vysokou mírou nezaměstnanosti.. celý článek