O diagnostice osobnosti lidí s mentální retardací

Základní info

Vzhledem k tomu, že každá lidská osobnost je jedinečná a složitá konfigurace duševních vlastností a dějů, je nesmírně složité podat alespoň obecný, hrubý náčrt charakteristiky osob s mentální retardací. V odborné literatuře – zejména z oblasti psychopatologie a speciální pedagogiky – nacházíme téměř vždy kapitolu o specifičnosti osobnosti lidí s mentální retardací. I když se řada autorů shoduje, že v diagnostickém procesu je potřeba hledat silné stránky člověka s mentální retardací, setkáváme se v těchto kapitolách naopak s popisem nedostatků. Obvykle se můžeme dočíst o zvýšené závislosti na rodičích, infantilnosti osobnosti, pohotovosti k úzkosti, sugestibilitě, rigiditě chování, zvýšené potřebě bezpečí apod. Mnohé z těchto popisů je však nutno chápat jako artefakty, neboť často ignorují vliv sociálního prostředí a specifičnost podmínek, ve kterých lidé s mentální retardací vyrůstají a žijí (historicky vznikají popisy osobnosti lidí s mentální retardací v kontextu ústavního či chráněného prostředí).

V této oblasti se také setkáváme s řadou mýtů. Tradičním omylem je například přirovnávat osobu s mentální retardací k vývojové mladší osobě – k „mladšímu dítěti“ – jak se tomu děje nejen v laické veřejnosti. K tomuto omylu často přispívá chybná interpretace zprávy z psychologického vyšetření, ve které je uváděn tzv. mentální věk. I když intelektové schopnosti odpovídají normě pro mladší vývojové období, nelze z tohoto faktu vyvozovat, že se osoba bude chovat jako vývojově mladší. Vývoj mnoha lidských potřeb je ovlivněn biologickým zráním, které je vázáno na věk chronologický. Pro vývoj osoby s mentální retardací může být charakteristická disproporce mezi zralostí rozumovou, sociální, emoční a biologickou. Důležité je upozornit, že mentální retardace není jen prosté časové opožďování duševního vývoje, ale jde při ní o strukturální vývojové změny. Nejedná se pouze o změny kvantitativní, ale kvalitativní.

Východisko k popisu osobnosti člověka s mentální retardací nacházíme zejména v kvalitním popisu jeho kognitivních (poznávacích) funkcí. Právě postižení kognitivních funkcí je primárním specifikem mentální retardace. Od primárního postižení kognitivních funkcí se poté odvíjí řetězec souvislostí, které vedou k jedinečné adaptaci jedince na postižení a vytvoření jedinečné osobnostní struktury. Je nutno upozornit, že zaostávání určitého článku vývoje podmiňuje změny dalších článků a sukcesivních vývojových řetězců a celé lidské osobnosti, takže dochází často k hlubokým strukturálním změnám v duševním vývoji člověka s postižením.

Velmi často se posuzování kognitivních funkcí odbývá pouze zjištěním úrovně IQ. Struktura jednotlivých kognitivních schopností se tak zhustí do jediného čísla, které pro praktickou práci s člověkem s mentální retardací nemá valného významu. Samotné číslo nám nedokáže zodpovědět na otázky jaká je kvalita percepce osoby s mentální retardací, jakou dobu dokáže udržet pozornost, jaký má rozsah pozornosti, jak dokáže svoji pozornost rozdělovat, jaká je jeho vizuomotorická koordinace, paměť, jakým způsobem se bude nejlépe učit, jaké potřebuje kompenzační pomůcky či v čem podporu. Právě tyto otázky jsou klíčové jak pro úspěšné začleňování člověka s mentální retardací do společnosti tak pro porozumění struktuře jeho osobnosti. V praxi mnohdy zjistíme, že například úzkostlivost, která se často popisuje jako „typický“ rys osobnosti osob s mentální retardací je reakcí na určitý kognitivní deficit a je důsledkem toho, že osoba s mentální retardací nerozumí či nechápe situaci, ve které se nachází. Úzkost jako taková tedy v tomto případě není podmíněna dispozičně (tedy rysy osobnosti), ale spíše situačně (tedy složitostí situace).

Rodiče dětí s mentální retardací by se tedy při návštěvě psychologa neměli spokojit jenom se zjištěním pásma mentální retardace, ale měli by se také tázat na jednotlivé kognitivní funkce – paměť, pozornost, percepční schopnosti, nejvhodnější způsob učení a hlavně na jejich silné a slabé stránky. Jejich znalost potom může být velmi cenná pro porozumění chování dítěte s mentální retardací a jeho rozvoji.

Autor: Martin Lečbych




Související články

Modely mentální retardace
Spolu s rozvojem integračního úsilí a snahy o začlenění do běžné společnosti, roste také nutnost hledání vhodných způsobů, jak k lidem s mentální retardací přistupovat. celý článek

Prenatální diagnostika
Základní informace o screeningu plodu s vrozenými vadami, speciálně s Downovým syndromem celý článek