Pár poznámek k (podporované) práci - základu života…

Práce

 

 Ráno si v kavárně objednávám kávu a obslouží mě dívka s mentálním postižením. V poledne volám na úřad a telefon přepojuje muž, který je po úrazu nevidomý. A během nakupování cestou domů z práce zboží do regálu doplňuje mladík, jenž přišel na svět s kombinovanými vadami. Tento obrázek dnes není ničím neobvyklým, prostě den jako každý jiný. Ale nebylo tomu vždycky tak.

Než se vnoříme do historie, položme si otázku: Proč je pro člověka (a je jedno, zda zdravého, či s postižením) tak důležitá práce? Odpovědí je několik: slovy ekonoma poskytuje ekonomickou nezávislost a vyšší životní standard, slovy sociologa ovlivňuje sebeurčení člověka – tím, že pracuje, stává se nezávislým a není nucen žít dle diktátu jiného. Pokud člověk s postižením pracuje v integrovaném prostředí, formuje se navíc postoj celé společnosti k těmto lidem – mají lepší vyhlídky na to, že je společnost přijme, rozvíjejí se vzájemné sociální vazby, člověk s postižením se učí nové věci, je zodpovědnější sám za sebe. Práce je tak klíčem k dosažení „dospělosti“.

Boj se sociálním vyloučením patří na celém světě mezi nejobtížnější a „zbraně“ bývají méně či více účinné. Velkým problémem je zaměstnanost lidí s nízkou nebo žádnou kvalifikací – a to se týká i osob s postižením. Ve vyspělých zemích ubývá pracovních míst včetně těch, která nevyžadují předchozí dovednosti nebo znalosti (jednoduchá manuální práce se přelévá z bohatého světa do zemí s levnou pracovní silou), uchazečů o zaměstnání naopak přibývá. Lidé s postižením, kteří hledají práci, se tak ocitají v obrovské konkurenci. Jak tomu čelit? Nástroje jsou různé: například chráněné dílny a pracoviště, povinnost firem zaměstnat určité procento lidí s postižením či stále populárnější podporované zaměstnávání.

Postoj společnosti vůči zranitelným skupinám, tedy i lidem s postižením, a jejich sociální vyloučenosti se začal přetvářet před více než 50 lety. Impulzem byla druhá světová válka – zbrojní průmysl v USA trpěl nedostatkem pracovních sil, a proto byli do výroby zapojeni klienti ústavů pro mentálně postižené. Ti prokázali obrovskou schopnost učit se a pracovat. Druhá polovina dvacátého století pak přinesla sílící boj různých skupin a hnutí za lidská a občanská práva: co se týče lidí s mentálním postižením, začalo docházet k „normalizaci“, pod kterou se skrývala integrace do běžného sociálního a kulturního prostředí – a tak se postupně začaly měnit i sociální služby včetně služeb zaměstnanosti.

Základy podporovaného zaměstnávání položil americký psycholog Mark Gold a tento model – coby alternativa k tradičním, ale neúčinným službám pro lidi s mentálním postižením – se začal prudce rozvíjet ve Spojených státech v 80. a 90. letech minulého století. Z USA se podporované zaměstnávání dostalo nejprve do Kanady a Austrálie, v devadesátých letech pak také do Evropy včetně České republiky.

Podporované zaměstnávání (supported employment) je pružný systém podpory lidí s těžším mentálním postižením na jeho cestě k zaměstnání v integrovaném prostředí. Podpora se poskytuje jak jedinci s handicapem, tak jeho zaměstnavateli. Vychází se z principu, podle kterého je přínosem nejen zácvik a podpora samotného pracovníka, ale především optimální koordinace zájmů, potřeb, schopností, dovedností a vloh pracovníka s potencionálními požadavky zaměstnavatele.

Model podporované zaměstnávání má velkou kapacitu integrovat pracovníka s mentálním postižením a zvyšovat jeho pracovní výkon. Pracovní program je efektivní i proto, se pracovník zacvičuje přímo na pracovišti (place and train) a profesní příprava tak neprobíhá před vlastním nastoupením do práce. Kromě samotného pracovního zácviku si pracovník osvojuje sociální dovednosti potřebné pro styk se spolupracovníky, vyjadřování potřeb a zájmů, rozvíjení interpersonálních vztahů na pracovišti, hygienické návyky.

Význam podporovaného zaměstnávání spočívá zejména ve flexibilní podpoře reagující na měnící se potřeby jak zaměstnance s postižením, tak zaměstnavatele. Podporované zaměstnávání je účinným nástrojem boje se sociální vyloučením.

 

Zdroj: Jan Šiška - Podporované zaměstnávání




Související články

Pohádka o neviditelných II.
Soustava sociálního zabezpečení v Británii je odjakživa poměrně chaotická: dělí se o ni měrou nikoli rovnou charity s vládním sektorem. celý článek

Pohádka o neviditelných I.
aneb Jak řeší problematiku integrace lidí s postižením Velká Británie celý článek