Rodiče s postižením intelektu


 

 

Kdo jsou rodiče s postižením intelektu?

Jsou to rodiče s mentální retardací nebo s částečným omezením poznávacích (kognitivních) schopností. Mentální retardace (termín používaný pouze pro diagnostické účely, pro mnoho lidí s postižením je urážlivý) je postižení, jehož příznaky se projeví do 18 let. Vyznačuje se vážným omezením intelektu a přizpůsobivosti, což se projevuje v koncepčních, sociálních a praktických dovednostech v oblasti přizpůsobivosti (AAMR, 2002). Pro jedince s diagnózou mentální retardace bývají typické podprůměrné schopnosti učení, komunikace, úsudku a chápání (Tymchuk, Lakin & Luckasson, 2001). Podpůrné služby jsou poskytovány dle stupně postižení, protože na základě diagnózy mentální retardace na ně lidé s tímto hendikepem nárok nemají.

 

Proč je třeba věnovat se rodičům s postižením intelektu?

Právo na sňatek a právo na výchovu dětí jsou již dávno považována za základní lidská práva. Přestože rodiče s postižením intelektu mají na tato práva nárok, jejich rodičovská práva jim často bývají odepřena kvůli nižšímu intelektu. Často nebývají posuzovány jejich skutečné schopnosti být rodičem nebo pravděpodobnost, zda by mohli být dobrými rodiči v případě dostupnosti pomoci.

Společnost Arc (americká střešní organizace pro lidi s MR - pozn. red.) ve svém stanovisku k sexualitě uvádí, že lidé s mentální retardací a souvisejícími vývojovými poruchami mají právo volby, zda budou mít a vychovávat děti, a rovněž mají právo na náležitou podporu a individuální pomoc, která jim umožní vychovávat děti ve své domácnosti (The Arc, 2002). Zatímco rodičům bez postižení se od jiných rodičů často dostává podpory a probíhá vzájemné poskytování názorů a zkušeností, rodiče s mentální retardací mnohdy nejsou schopni navázat a rozvíjet takové vztahy, které by jim přirozenou podporu zajišťovaly. Další typy pomoci v rámci vládních programů či neziskových organizací bohužel bývají spíše vzácností.

Děti rodičů s postižením intelektu bývají podrobovány zvýšené kontrole, zda se u nich neprojevují příznaky týrání nebo zanedbávání. Rodiče tak žijí ve strachu, že jim děti budou odebrány. Spousta rodičů, kterým děti skutečně odebrány byly, to nechápe a neví, jak tomu do budoucna předejít. Řada rodičů, u níž není postižení intelektu diagnostikováno, se snaží postižení tajit, čímž se připravuje o veškerou pomoc. Chtějí-li rodiče získat děti zpět, musejí absolvovat spoustu odborných konzultací a kurzy rodičovství, které však nejsou přizpůsobeny jejich poznávacím schopnostem, a odsuzují je tak k neúspěchu.

 

Jsou rodiče s postižením intelektu schopni vychovávat děti?

Ačkoli si většina lidí myslí opak, lidé s postižením intelektu mohou být dobrými rodiči. M. A. Field a V. A. Sanchez (1999) zdůrazňují, že předpokladem schopnosti rodiče poskytovat dětem náležitou péči není jen intelekt. Stejně jako u rodičů bez postižení tyto schopnosti závisejí na mnohých okolnostech. J. Grayson (2000) procházel mnoho výzkumů, aby určil faktory přispívající k úspěšnému rodičovství. Patří k nim vyšší IQ (nad 50 až 60); skutečnost, že rodič žije v manželském svazku nebo s prarodiči dítěte, případně má denně k dispozici pomoc ze strany dobře fungujícího dospělého; péče o méně dětí nebo pouze o jedno dítě; dostatečná motivace a ochota přijmout podporu od organizací i jedinců, školení cílená na rozšiřování rodičovských kompetencí, vhodný rodičovský model v dětství, dobré tělesné i duševní zdraví, dostatečné finanční prostředky, nízká úroveň stresu, přiměřené vzdělání a znalost čtení.

 

Jaké postupy a metody účinně pomáhají rodičům s postižením intelektu?

D. McConnell, G. Llewellyn a R. Bye (1997) na základě průzkumu provedeného mezi poskytovateli služeb stanovili čtyři zásady pro poskytování efektivních služeb rodičům s postižením intelektu:

Služby musí odpovídat individuálním potřebám rodičů a musí být zaměřeny na celou rodinu tak, aby sloužily zájmům rodičů i dětí.

Služby musí být poskytovány dlouhodobě a průběžně, protože potřeby dětí se v průběhu vývoje mění. Podle toho se musí měnit také rodičovské dovednosti.

Služby musí zohlednit zvláštní potřeby učení každého rodiče. Výuka musí probíhat doma, musí být opakovaná, musí zahrnovat názorné ukázky a používat zdroje, které vyžadují minimum čtení nebo se dokonce obejdou bez čtení.

Služby musí rodičům pomoci k tomu, aby se stali součástí své komunity.

 

Jaký typ podpory umožní lidem s postižením stát se úspěšným rodičem?

Pomoc rodičům, aby dokázali dětem poskytovat odpovídající péči a stimulaci, zahrnuje následující oblasti:

návštěvy v domácnosti za účelem výuky rodičovských dovedností a posouzení způsobilosti k rodičovství,

výuka rodičovských dovedností přizpůsobená rodičům s postižením intelektu,

pomoc s nakupováním a hospodařením s penězi,

koordinaci služeb,

zdravotní péči, poradenství, postup při návštěvě lékaře,

péči o děti, služby včasné intervence,

poradenství týkající se duševního zdraví,

poradenství v oblasti drogových a jiných závislostí,

základní teoretické vzdělávání rodiče,

přepravní služby pro rodiny,

zájmové kroužky pro děti i rodiče,

krizovou intervenci.

V jednotlivých obdobích života dítěte mohou rodiče potřebovat pomoc různého typu a na různé úrovni. Velkou pomoc a podporu mnohdy poskytují prarodiče, tety a strýcové, přátelé a známí. Rodinám s dětmi pomáhají vytvářet vazby s komunitou a získat přirozenou podporu programy rané péče. Může se však stát, že rodiny nemají na tyto služby nárok, takže se musí najít nápaditý člověk, který by rodině pomohl najít příznivé prostředí a pomoc pro dítě. Počet organizací poskytujících služby v rámci komunit, které by navíc vytvořily a poskytovaly služby dle individuálních potřeb každé rodiny, není dostačující.

 

Jak jsou tyto služby poskytovány?

Efektivních druhů pomoci na individuální bázi i v kombinaci podpory rodičů a výuky rodičovských dovedností je poměrně hodně. Jsou to například programy návštěv domácností, rodičovské skupiny, programy poskytované různými centry a sdílené rodičovské modely popsané níže (Anderson & Lakin, 1998).

Návštěvy v domácnostech umožňují vytvořit model a vyučovat rodičovské dovednosti v takovém prostředí, kde je rodiče budou i používat. Rodiče se tak tyto dovednosti snadněji naučí. Poskytovatelé služeb mohou rodičům poskytnout vhodnou pomoc zaměřenou na výživu, čistotu, bezpečnost a další záležitosti týkající se jejich domácnosti.

Rodičovské skupiny nabízejí rodinám na společných setkáních informace o různých tématech, jako jsou výchovné metody, vývoj dítěte, zdraví a bezpečnost, rozhodovací schopnosti. Na základě výzkumů bylo zjištěno, že největších úspěchů je dosaženo, když po setkání následuje návštěva v domácnostech. Rodiče si mohou získané vědomosti vyzkoušet ve vlastní domácnosti pod dohledem školitele.

Programy v centrech poskytují rodičům a dětem v daném místě celou řadu služeb, a to rodičům a dětem zvlášť, nebo oběma skupinám současně. Největších úspěchů bývá dosaženo, jsou-li služby doplněny školením v domácnostech. Služby a školení poskytované v centrech se obvyklé týkají rodičovských dovedností, vaření, hospodaření a podobně.

Programy sdíleného rodičovství poskytují celodenní podporu v případě, kdy dítě žije v pěstounské péči. Pěstoun působí jako „spolurodič“, aby tak bylo zajištěno splnění potřeb dítěte.

 

Jak ovlivní vývoj dítěte skutečnost, že má rodič postižení intelektu?

T. a W. Boothovi (1997) hovořili s třiceti dospělými lidmi vychovávanými v rodinách, kde byl jeden, nebo oba rodiče trpěli postižením intelektu. Polovina z této skupiny byli lidé s postižením intelektu; došli k závěru, že osud dětí není určen tím, zda matka nebo otec byli intelektově postižení. Jejich zkušenosti při ukončení školy a vstupu do dospělého života byly podobné jako u jiných lidí ze stejné sociální skupiny a prostředí. Většina z nich udržovala s rodinou blízké vztahy. Odpovědnost za „výchovu jejich rodiče“ se u nich projevovala minimálně.

Ochrannými faktory, které vypěstovaly v dětech odolnost, jsou především osobnostní rysy jako vnímavost k druhým a nesobecká povaha; vřelost, vzájemnost a stabilita; dále vnější pomoc a podpora, například zapojení do širší komunity.

 

Zdroj: The Arc - Parents with Intellectual Disabilities, publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad Lucie Šnytová, korektury Dagmar Brejlová

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz