To jsem já


Jednou z nevýhod v každodenním životě pro člověka, který má Aspergerův syndrom (kromě nervozity před zkouškami, vyplňování formulářů a praktického uspořádání života – tak to už stačí), je potíž s rozhodováním – a jaká!

Například když musím jet pro léky do Bystrce k psychiatrovi z Komárova. Pro normální lidi je to problém, natož pro člověka s Aspergerovým syndromem.

Praktické věci jsou pro mě skoro doslova mimo dosah! Když v Komárově nastoupím na linku 12 – když vůbec přijede, protože vždycky spěchám a čekání se mi zdá nekonečné, neumím se rozhodnout, jestli mám vystoupit na zastávce Hlavní nádraží a čekat na přestup na linku 1. Sice je to delší trasa, ale mezi zastávkami Pisárky a Bráfova jede tramvaj „rychleji než vlak nebo náklaďák“. Ještě v tramvaji 12 mi rozhodování trvá tak dlouho, že když se konečně rozhodnu, že vystoupím, tak řidič už zavře dveře a já vystoupit nestihnu. Tak už pak nemám šanci přestoupit na linku l na Hlavním nádraží, ale musím čekat, až vyjedu na zastávku Česká. No, a tam většinou nestihnu rychle přestoupit na linku 3 do Bystrce (a jsem celou dobu ve stresu, protože jedu na poslední chvíli), protože linka 12 přijíždí, když linka 3 odjíždí. Tak tam pak musím čekat na linku 11, která jede jenom do Vozovny Komín a ne až do Bystrce. Tam musím zase vystoupit a čekat na další linku 3 nebo – a tohle je fakt ironie – na tu linku 1, kterou jsem nestihnul u Hlavního nádraží, abych do Bystrce (zastávka Kubíčkova) vůbec mohl dojet a včas!!! (Což by byl asi přímo nebeský zázrak.)

Tohle je pro mě velký problém – rozhodování v praxi, což je pro „aspíka“ problém a všichni skoro vědí, že „aspíci“ jsou nepraktičtí!

Psychiatr mi řekl, že mám jít na psychologickou terapii a že mi může doporučit dobrou psycholožku. Ale ona má ordinaci ještě o dvě zastávky dál než psychiatr! No, a to by moje nerozhodnost a nepraktický životní styl asi způsobily, že bych tam buďto nedorazil nebo dorazil, ale pozdě a celou dobu bych byl zase ve stresu. Dorazit někam včas, to je pro mě přímo kosmický zázrak!

Proto jsem začal chodit k psycholožce do Dětské nemocnice v Černých Polích, která není tak daleko od Komárova. Přesto je pro mě zase problém, jestli mám jet linkou 9 nebo linkou 12 z konečné z Komárova. K tomu dodám, že přestup na další linky není jednoduchý pro ostatní lidi, a pro lidi s Aspergerovým syndromem – hrůza! V pátek 20.2.2004 jsem narazil na problémy úplně všude. Ani výtah v Dětské nemocnici se mnou nechtěl spolupracovat. I rodina, která chtěla do 2. patra, šla pěšky a já jsem šel pěšky do 4. patra.

Co dají geny a co dá život, se dá dohromady – a to jsem já! Co všechno se podílelo na tom, jaký jsem?

I. narození (včetně prenatálního vývoje),

II. dědičnost – něco po dědečkovi, něco po otci; nestručnost ve vyjadřování, dělání věcí pozdě nebo na poslední chvíli mám asi po babičce (matce mé matky),

„J.G.Mendel je mrtev, ať žije J.G.Mendel“!

III. takový život, který jsem žil se svou matkou nebo teď na vlastní pěst,

IV. k tomu dodám, to jak chápu a rozumím světu, jak můj mozek pracuje

Tak tohle [I + II + III + IV] = to jsem já, J.K.! Tenhle člověk, to jsem já.

Otec jedné 18leté dívky „aspíka“ mi řekl, že s ní má stejné zkušenosti, že lidé s Aspergerovým syndromem jsou teoreticky zaměření, ne prakticky.

No, a tohle, dámy a pánové, je Aspergerův syndrom v praxi. A to, co jsem tady napsal, je toho přímo ukázkou. J.K.

 

Autor: Honza, 23 let

Zdroj: APLA-JM

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz