Rakouská „miliarda“

Práce

 

 Jak vypadá situace na trhu práce v Rakousku? Obecně je považována za příznivou – počet lidí, kteří nastupují do práce, narůstá, i když poslední roky trochu zbrzdil, nezaměstnanost je relativně malá. Rakousko dokonce zaujímá jedno z nejlepších míst v Evropské unii na tomto pomyslném žebříčku. Situace ale není tak růžová, jak na první pohled vypadá.

Ti, kteří jsou nejvíce ohroženi rizikem nezaměstnanosti, jsou – podobně jako jinde –„problémové skupiny“: ženy samoživitelky a ti, kteří se opětovně vracejí do zaměstnání, lidé s malou či špatnou kvalifikací, cizinci, kteří migrují za prací, staří lidé…

Také lidem se zdravotním postiženým a dlouhodobě nemocným jedincům se pracovní trh vyhýbá. Firmy se obávají vyšších mzdových nákladů, hlavně kvůli delší nebo časté nemocnosti, problémů v průběhu práce a taky problémů s ostatními zaměstnanci. Zaměstnavatelé se také obávají, že „toho nebo té už se nezbaví“ – zákon o zaměstnávání osob s postižením totiž stanovuje po 6 měsících zaměstnání zvýšenou ochranu před výpovědí o 50 a více procent. Pro ty, kteří práci mají, je tato ochrana skutečnou požehnáním, pro ty, kteří práci hledají, je skutečnou překážkou.

Při průměrném náporu na pracovní místa si navíc mohou zaměstnavatelé zpravidla vybrat, koho zaměstnají. Tím mají „znevýhodnění“ lidé zpravidla horší karty než ostatní.

Dle statistik se ale celkově situace lidí s postižením, hlavně mladých, na trhu práce v Rakousku vyvíjí příznivěji než celkový trh práce. Tento vývoj je vzhledem ke klesajícím školícím aktivitám úřadů práce pro lidi s postižením pozoruhodný a lze ho vysvětlit pouze pozitivními efekty Iniciativy k zaměstnanosti rakouské spolkové vlády – tzv. „Behindertenmilliarde“, v překladu „Miliarda pro postižené“, která byla odstartována v roce 2001 právě kvůli těžké situaci osob se zdravotním postižením.

Význam této „Miliardy pro postižené“, která již pět let působí ve prospěch mladých lidí s postižením, je v tom, že se začala uplatňovat celá řada speciálních podpůrných programů pro tuto skupinu, například takzvaný clearing.

Přesto jsou mladí lidé s postižením skupinou, která má na rakouském trhu práce značné nevýhody, zvláště když se k tomu přidá nízká kvalifikace či region se slabou strukturou. Důležitá jsou tedy odpovídající opatření; ta by měla mladého člověka s postižením provázet od školních lavic do pracovního života – bez toho jsou přechod a integrace do společnosti téměř nemožné. O jaká opatření tedy v praxi jde?

V rámci „Miliarda pro postižené“ – Iniciativa rakouské spolkové vlády k zaměstnanosti, jsou financovány četné podpůrné nabídky pro jedince s postižením.

Jednou z nich je tzv. clearing, služba, která má za cíl mladým lidem s postižením ukázat jejich perspektivy vzhledem k budoucímu profesnímu životu a učinit další reálné kroky k integraci do pracovního života. V praxi to znamená stanovit v posledním či předposledním školním roce předpoklady, sklony a schopnosti mladého člověka s postižením a poskytnout pomoc ve formě informací, poradenství, péče a doprovodu. Hledají se „silné“ a „slabé“ stránky, zjišťuje se, jestli tento mladý člověk nepotřebuje dohnat určité nedostatky ze školy. Kontaktují se rodiče, učitelé, pečovatelé, jedná se s institucemi, úřady a zařízeními, které jsou pro integraci nezbytné, a poté se vytváří vývojový plán. Lze domluvit různé praxe, aby si mladý člověk vyzkoušel pracovní situaci ve „skutečném životě“. Clearing mohou využívat všichni mladiství s postižením, případně se speciálně vzdělávacími potřebami, mezi třináctým a dokončeným 24. rokem, u kterých se počítá při začleňování do pracovního života se zvláštními těžkostmi, a jeho realizaci zajišťují různé organizace – například Charita, Lebenshilfe, Behindertenhilfe, Pro mente.

Dalším nástrojem je pracovní asistence („Arbeitsassisten“), kterou je pověřen Spolkový sociální úřad: jejím cílem je získání a udržení pracovních míst pro jedince se zdravotním postižením. Pracovní asistenti jsou k ruce i zaměstnavatelům, v neposlední řadě mají pomáhat veškeré předsudky zaměstnavatelů vzhledem k lidem s postižením.

Pracovní asistenti podporují postiženého člověka při hledání vhodného pracovního místa, předtím ale také při osvojování dovedností příp. při ujasňování vlastních potřeb. Mají a vyhledávají kontakty na zaměstnavatele, pokoušejí se oslovit veřejnost a podpořit spolupráci. Pomáhají při vyjasňování všech problémů, které by mohly vést k (předčasnému) ukončení pracovního poměru. K poradenské činnosti patří také objasňování finanční pomoci a individuálních situací.

Praxe ukázala, že pracovní asistence vyžaduje schopnosti a dovednosti v mnoha oblastech. Týmy musí mít široký přehled v oblasti psychologie, sociální práce a sociálního pojištění, práce s veřejností, v oblasti pracovního trhu a práva, v provozu podniku a v mnohém dalším.

Mezi další nástroje, které mají podpořit jedince s postižením při integraci do zaměstnání, je „job coaching“. Tento pojem označuje všechna opatření, která slouží k zapracování či zaškolení zaměstnance přímo na pracovišti. Přichází tedy po absolvování školy, kdy již existuje pracovní dohoda s firmou, lze jej provádět i při praxích. Úkolem „job coachů“ je objasnit s vedením firmy konkrétní činnosti pracovníka a přímo na pracovišti jej zaškolit. Pracovní úkony se nacvičují krok za krokem, a intenzita této služby závisí na požadavcích obouzúčastněných stran – tedy zaměstnance i zaměstnavatele, a na stupni postižení.

Podle zákona o zaměstnávání lidí s postižením jsou v zásadě všechny firmy v Rakousku – podobně jako u nás – povinny na každých 25 zaměstnanců přijmout jednoho zvýhodněného člověka s postižením. Pokud tuto povinnost nedodrží, platí tzv. vyrovnávací taxu („Ausgleichstaxe“). Tato částka jde do fondu, ze kterého se spolufinancují projekty ve prospěch lidí s postižením.

Cena s krásným názvem Homer se uděluje v Horních Rakousích od roku 2001za inovativní přístup k integraci lidí s postižením do pracovního života. Existuje mnoho podniků, které se angažují v oblasti pracovní integrace a které jsou příkladem pro ostatní. Cílem tohoto ocenění je vzbudit zájem o problematiku integrace do pracovního života a společnosti ukázat, že to jde. Cena zahrnuje různé kategorie: uvádí se například, jaká konkrétní opatření a změny musely být provedeny, aby bylo vytvořeno pracovní místo a prostředí, které by odpovídalo potřebám člověka s postižením, druh činnosti či příprava pracovníků na spolupráci s „postiženým“ kolegou. Slavnostní předávání cen pak natáčí a vysílá rakouská televize ORF. Horní Rakousy a Štýrsko patří k těm rakouským spolkovým zemím, které jsou v oblasti integrace do pracovního života označovány za předjezdce. Mají vyšší procentuální podíl integrace s nízkou vyrovnávací taxou, tzn. částkou, kterou musí zaměstnavatelé zaplatit, pokud nezaměstnávají žádné jedince s postižením.

 

Zdroj: Tento a další texty najdete v diáři 2007, který vydalo Máme otevřeno? o.s.; nahlédnout můžete zde a objednávat zde

 




Související články

Pracovní možnosti v kostce
O čem a pro koho jsou jednotlivé typy pracovních programů dostupné v ČR se dozvíte z tohoto přehledného textu. celý článek

Podporované zaměstnávání v evropských zemích
PZ vzniklo v 70. letech jako alternativa k tradičním službám v oblasti zaměstnanosti, které se ukázaly jako neúčinné. celý článek