Bydlet znamená cítit se doma - III. část


 

 Doprovázené samostatné bydlení je jednou z nejvyšších forem podporovaného bydlení. Asistent klientovi pomůže pronajmout si od města byt. Všichni obyvatelé přebírají svůj život do svých rukou. Zvládají úkoly běžného dne. Asistent dochází do daného bytu na několik hodin denně. Časem třeba i jen na několik hodin týdně. Tyto byty obývají klienti samostatně nebo v páru. Asistent nabízí klientovi poradenství a podporu v navazování sociálních vztahů s intaktním okolím. Pomáhá klientovi nalézt řešení v obtížných úkolech. S ohledem na poznání, že zvládnutí mimořádných obtížných situací je pro lidi s mentálním postižením náročné.

Samostatnější osoby s mentálním postižením mohou počáteční fáze popsaného systému přeskočit. Pokud se povede u mladého člověka s mentálním postižením nastartovat proces získávání sociálních kompetencí a není přerušen je velká pravděpodobnost dosažení jedné ze 2 nejvyšších úrovní (Appel 2002).Od poloviny 80. let začali Marja Appel a Wilem Kleine Schaars pracovat obydlí pro lidi s mentálním postižením v holandském Zolle a vyvíjet podporu dvěma asistenty s různými kompetencemi se povedlo dovést 36 klientů s mentálním postižením až k samostatnému ambulantně doprovázenému bydlení. Toto číslo zachycuje stav jen do roku 1995 kdy začali psát svou první knihu.

.Schaars a Appel vymysleli takový systém podpory, který poskytuje klientům jistotu a přitom jim umožňuje rozhodovat se sám za sebe a nést odpovědnost. Některé z těchto popsaných skupin mívají jako doplněk i mnohé ústavy v Německu. Zjistilo se však,

že jim není věnována veliká pozornost a není mnoho klientů, kteří by dle Thesinga z těchto zařízení dovedli dosáhnout na samotné podporované bydlení. To vidí jako slabinu ústavů a center pro postižené (Thesing prováděl opakovaně velký výzkum v jednotlivých zařízeních pro lidi mentálním postižením. Zjišťoval cíle v oblasti podpory bydlení, jednotlivé formy, kvalitu života obyvatel a míru sociálních dovedností a kompetencí. Je zakladatelem pedagogiky obytných společenství a podpory bydlení pro lidi s mentálním postižením).

Mimo tyto tradiční modely podporovaného bydlení najdeme v Německu mnohé další alternativní modely podporované bydlení. Tyto modely nekladou na poskytovatele residenčních služeb lidem s diagnózou mentální retardace tak náročné podmínky jako ty dotované kontrolované sociálním úřadem. Nemají například přesně stanovený personální klíč,kvalifikační požadavky na pracovníky… Je pro ně však obtížnější dostat se k některým dotacím. V Německu si každý člověk s postižením nakupuje své služby sám. Peníze dle potřeb a diagnózy přidělí konkrétnímu jedinci. Ten si s oporou rodičů a speciálních pedagogů si tak může vybrat nejvhodnější model bydlení a podpory. Tyto služby si lidé mohou nakoupit i v těchto alternativních zařízení. Ty se tak dostanou snáze k penězům než dříve. A tak i tradiční poskytovatelé bydlení s podporou začínají vyvíjet nové varianty výše popisovaných modelů podporovaného bydlení.

Velmi zajímavou nabídkou podpory je podpora rodičů s mentálním postižením. Tato služba je nová. Souvisí s rozvojem sexuální výchovy mezi lidmi s mentálním postižením. Rodiče, kteří dokázali díky asistenci a intenzivní podpoře se sami o sebe postarat a rozhodli se mít dítě mohou využít služby Rodiče – Dítě – Byt. Jedná se o modifikaci bydlení s podporou. Rodiče jsou podporováni v péči o své dítě. Asistenti učí maminku starat se o své dítě. Tak,aby postupně dokázali přebírat veškeré kompetence spojené s péčí o své dítě. K tomu patří i podpora rodičů v zajištění dostatečných podnětů pro své dítě. Například v Cottbus již několik takovýchto rodičovských párů má pronajatý byt na různých místech Sandowského sídliště, kde je jim poskytována tato služba speciálně pedagogické a sociální podpory.

V Tübingenu a dalších německých městech nabízejí k podporovanému samostatnému bydlení dvě cesty. Jednu skrz různé úrovně skupin, druhou skrz trénink samostatného bydlení. Poradce nejdříve dochází za klientem do bytů rodičů. Ty využívají k podpoře klienta v osamostatňování. Je připraven plán. Nejdříve chodí několikrát týdně asistent do bytu. Pak zůstává v daném bytě klient s mentálním postižením sám. Rodiče bydlí například týden v pronajatém bytě, který potom použije klient. Nebo v bytě provozovatele služby. Daný týden může být nejdříve den. To období lze prodlužovat a trénink opakovat. Pak se trénink přenáší do bytu. Buď tréninkového nebo rovnou do toho ve, kterém bude klient žít. Využívá se intenzivní podpory speciálního pedagoga a spolupráce rodičů. Tato forma podpory má nejen své klady, ale i mnohá úskalí. V jednotlivých regionech se od sebe odlišuje. Tento způsob získání schopností samostatně bydlet je velmi přirozený. Přesto je pro značnou část lidí s mentální retardací a jejich rodiny vhodnější model stupňovitý.

Další možností jak mohou žít lidé s mentálním postižením jsou vesnická společenství. Jsou alternativou, která přišla do Německa ze zahraničí ještě v době kdy na jeho území byli jen ústavy a centra pro postižené. Jedná se o snahu vytvořit „léčebný svět“. Svět zabarvený filosofií a vírou. Lidé s postižením i bez, spolu žijí a pracují. Jejich zástupci jsou Camphillské hnutí a hnutí Archa. Camphillská společenství vycházejí z učení lékaře a pedagoga Dr. Karla Königa. Žijí v něm přirozené původní rodiny doplněné lidmi s postižením do počti cca.10. Ve vesnici funguje vlastní ekologické zemědělství, pekárny, dílny, prádelny. Lidé zde kolektivně žijí a pracují v souladu s antroposofickou filosofií. Hnutí archa provozuje v Německu spíše malá společenství. Lidé, kteří mají mentální postižení a lidé bez postižení žijí společně v jednom domě životem křesťanského společenství. Toto hnutí nemá v Německu tak velkou tradici. Jeho společenství tvoří nejvýše několik domů v sousedství. Obyvatelé se rekrutují z věřících rodin. Evangelických i katolických. Společenství jsou ekumenická.

„Se studenty pod jednou střechou“ to je motto integrovaného bydlení. Rodiče mladých lidí s mentálním postižením si všimli, že mladí lidé bez postižení Německu v době studia na vysoké škole si rádi pronajímají malé byty. Pokud možno v sousedství dalších mladých lidí (nahrazuje to v Německu koleje).Po studiích se pak stěhují za prací, nebo do většího. Mít svůj vlastní byt je i v Německu drahé. Zvlášť když studujete a toužíte bydlet sám. A tak vznikly takzvané „klubové“ nebo „integrované“ obytné projekty. Je to bydlení určené mladým lidem. S postižením i bez. Je zde většinou 10 až 15 bytů. Většinou pro jednoho,někdy i pro dva. Společné prostory jako čajovna, oddechová místnost, tělocvična,bazén… Nájem je zde nižší než bývá obvyklé. Platí jej lidé s mentálním postižením i bez něj. Pracují tu asistenti, kteří pomáhají klientům postižením v samostatnosti i v navazování vztahů s intaktními vrstevníky. Právě k tomu slouží společné prostory. Klienti chodí do práce, studenti na univerzitu. Pro studenty i jejich vrstevníky s mentálním postižením je tento projekt přechodným bydlištěm. Na období čtyř nebo pěti let. Dochází k vytváření integračních vazeb, nápadů a přátelství a to ze všech zúčastněných stran. Tyto projekty jsou vhodné pro lidi s mentálním postižením, kteří dosáhli již určité samostatnosti. Učí se bydlet sami nebo s partnerem a přitom využívají podpory společenství. Asistent má na starosti vždy 2 klienty. V přízemí objektu bývá někdy čajovna, nebo kavárna. Tyto projekty vznikly teprve nedávno. Postupně jsou dotvářeny. Tvůrce jednoho z nich mě prozradil, že jsou zatím velmi spokojeni s mírou integrace a posilování sociálních vztahů a kompetencí lidmi s mentálním postižením. Drobné potíže se vyskytly, přesto hodnotí vedoucí projektu integrovaného bydlení u Lebenshilfe Fresing jako nadějný.

V současné době jsou v rámci mnohých ústavů na území SRN nachází pečovatelská oddělení pro staré lidi, kteří mají mentální postižení. I v této oblasti se hledají vhodná řešení. Podpory, péče i polohy zařízení. Je několik zajímavých koncepcí, jejich popis by vydal na samostatný článek.

Bydlet, žít, cítit se doma, mít kde být.. řešení pro lidi, kteří mají nižší schopnost řešit problémy a složité myšlenkové operace je mnoho. Nejen ta vyjmenovaná,ale i mnohá další (pečovatelské domy pro seniory s mentálním postižením, FOCUS koncept, a další..) vytváří pestrou nabídku bydlení a způsobů života. S podporou a časem mnohdy i bez ní. Účelem tohoto článku bylo nahlédnutí do pedagogiky doprovázeného bydlení a obytných společenství pro lidi s mentálním postižením a přiblížení situace u našich německých sousedů. Odkazy na literaturu kde se dozvíte více teoretických východisek i konkrétní metodiky naleznete na konci těchto řádků.

 

Autor: Libor Vavřík, liborv@sinus.cz

 

Použitá literatura a prameny:

Thesing, T.: Betreute Wohngruppen und Wohngemeinschaften für Menschen mit Geistiger Behinderung. Freiburg im Breisgau: Lambertus 1998

Appel, M., Schaars, W.K: Anleitung zur Selbständigkeit. Wie Menschen mit geistiger Behinderung Verantwortung für sich übernehmen. Weinheim: Beltz 2002

Böhm R., Gemeindenahes Wohne. Eine Empfehlung der Bundesvereiigung Lebenshilfe. Marburg: Lebenshilfe-Verlag 1997

www.lebenshilfe.de

www.lebenshilfe-fs.de

www.camphill.de

www.lebenshilfe-tbg.de

www.bmas.de

http://bidok.uibk.ac.at/

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz