Příběh ženy

Bydlení

 

 Žila jako mnohá z mnoha žen, manželka muže, kterého milovala, žila pro jejich dceru a syna, starala se o venkovské hospodářství a běhala do práce a z práce. Život jedné z nás mnoha. Spokojený, plný práce. Život který dává své milované rodině. Jenže. Pak přišly rány. V pozdnějším věku otěhotněla znovu, manžel jí řekl, že další dítě v žádném případě nechce. Šla na interupci. Pak s ní znovu hovořil, ale o tom, že od ní odchází a má novou partnerku. Svět se jí rozpadl na kusy, snědla mnoho prášků, pokusila se otrávit. Našli jí včas, zachránili a v psychiatrické léčebně vysvětlili, že žít se má. Jen neřekli jak. Jak se má žít a statečně bojovat o život, když přijdete z léčebny domů a zjistíte, že máte rakovinu. Operace, ozařování, nemocnice, lékaři. Musíte bojovat Boženko. Snadno se to řekne, horší je to žít. Dcera se odstěhovala k přítelkyni - doma není moc útulno, matka pečovatelka roztříštěná na kousky není to, o co dcera stojí. Zůstává syn, právě v nejlepší pubertě a má všeho plný kecky. Boženka taky. Lítají od zdi ke zdi. Celý svět je najednou úplně jiný. Ani jeden z nich v něm nenachází pro sebe místo. Bolest z odmítnutí, ženy mužem, dcerou, syna otcem. Čas plyne pomalu, sluníčko vychází pomálu. Člověku se chce spát a spát, pak to tolik nebolí. Dny se líně vlečou, ale slzy v rezignaci přestávají téct. Syn nastupuje na civilní vojenskou službu do Letohrádku Vendula, starat se o lidi, kteří tu první šťastnou půlku života od Boha darem nedostali. Chodí domů čím dál míň, je tam pořád. Boženka zůstává úplně sama.Tak tak začíná chodit za ním, za svým Jozífkem. A kouká. Snad všichni jsou tam na tom hůř než já, snad všichni potřebují její pomoc, snad všichni mají v srdci bolest, která touží po lásce. A tak moc jí začínají mít rádi. Boženka začíná pracovat v Letohrádku jako dobrovolník, ale na plný úvazek a plný pecky. Po práci padne do postele a spí, je grogy. Co ta rakovina, může vůbec Boženka tak strašně moc pracovat? Co když to zhorší její zdravotní stav? Jenže ty lidi jí tak potřebujou, letohrádek jí potřebuje. Nastupuje na regulérní pracovní místo, na půl úvazku, na celý úvazek. Pravidelné testy na onkologii jsou náhle zcela bez nálezu, posudková komise lékařů dochází k názoru, že plný invalidní důchod je nutné zredukovat na částečný. Slavíme a gratulujem. Odebrání důchodu je vítězství. Prášky na spaní nebere už dávno. Ale ten důchod, to je hmatatelné vítězství. Vítězství ženy. Stala se sama sebou, je silná a krásná. Každý to říká. Omládla. Je krásná.

A pak jí potkala. Malou Moničku. Přijeli z Poustevny, jenom na skok, na kafe a vyčůrat se, mezipřistání při cestě na vyšetření s dětmi v nemocnici v Praze.Cesta je dlouhá, paní dala Božence Moničku podržet, moc se jí chtělo čůrat. Boženka jí chová, dívají se z očí do očí a je to jasný. Boženka už jí nevrátí.To ležící dítě, ta nádherná holčička, co je prý strašně postižená, nemluví, prý nebude chytrá, asi moc nevidí říkají a kdo ví, jestli vůbec bude aspoň chodit, ta holčička je láska. Dneska jí musí vrátit a Monička odjíždí do Poustevny. A začíná boj, boj o dítě, boj o její dítě, boj o její dceru. Pan ředitel z Poustevny váhá, Božence není dvacet, není jí ani třicet, není jí ani čtyřicet. Božence je padesát. A může svěřit dítě ženě, která měla rakovinu? A co když jí zas bude mít? A otázek je mnoho, odpovědí o to víc. Která je správná, kdo je ten soudce, který všechno ví? Pan ředitel je frajer, uzavírá s Boženkou smlouvu o poskytování služeb a dává jí dítě do péče. Boženka pláče a jsou to slzy nekonečného štěstí. Žádá Okresní soud v Děčíně o pěstounství, po čase soud předává její žádost Okresnímu soudu v Praze 10, ten předává soudu v Kladně, ten předává soudu v Děčíně a kolečko se točí. Točí se skoro dva roky. Nikdo to nechce soudit, každý říká, že je nekompetentní. Každý má nějaký důvod. A Boženka s Moničkou kvetou. Jsou šťastné, jsou rodina, kolik žen žije s dítětem bez chlapa a taky jsou rodina. Boženka s Moničkou jsou nádherná rodina, mužský faktor zastupuje Božky brácha, dělá jim řidiče, hlídá, hraje si, hrabe dvůr a každý den je navštíví. A přichází spousta přátel. S podporou Letohrádku, Rané péče, lékařů Boženka studuje odbornou literaturu, chodí na konzultace. A Monička roste, nejdřív drží hlavu, sedí, leze, začíná chodit, lítat jako drak, plavání je taky fajn a máma, máma je tu pořád. Největší vášeň je máma.

Ustrnul se Okresní soud v Kladně, neodesílá Boženky žádost a nařizuje jednání. Svěřuje Božence dítě do pěstounské péče. Je slavný den. Je moje, už mi jí nikdo nevezme. Z Boženky to padá, konečně po dvou letech, fakt jí Moničku nikdo nevezme. Je svátek. Jsme rodina a normálně žijeme. A jsme šťastné. A máme spoustu přátel. Byla jsem vůbec někdy takhle šťastná?

 

Autorka: Dája Kabátová, Letohrádek Vendula




Související články

Svět bez ústavů a M. Cháb
o knize, jež se snaží přispět k pokračování "rozsáhlého, mnohotvarého projektu na osvobozování lidských duší" celý článek