Hrdinové všedních dnů III.

Společnost

 

 Přiznám se, že vzpomínat s maminkou Renatou na to, co bylo, není vůbec snadné. Je pro mě vždy těžké najít takové otázky, které by většině lidí vypověděly o tom, čím vším si máma takhle těžce postiženého dítěte musí projít. A zároveň aby to nevypadalo jako hororový příběh nebo z našeho povídání nevyzníval jakýsi sentimentální patos.

Přečtěte si také první a druhý díl našeho povídání.

 

Jak probíhala Filipova předškolní léta. Je to většinou období, kdy dítě poznává spousty věcí a „roste“ nám před očima po fyzické i psychické stránce. Co Filip?

Předškolní léta probíhala u Filipa podobně jako u jiných dětí, nebyl to však vývoj plynulý. Řekla bych spíše, že to byly velké skoky, které střídalo období, kdy jakoby vývoj nebyl žádný.Všechny dovednosti, které zdravé děti mají automaticky a patří k vývoji, Filip získával dřinou ve formě neustálého cvičení. Jenom to, aby se strefil do pusinky lžící, jsme tvrdě cvičili rok.V tomto období bylo strašně důležité být důsledný a hodně trpělivý.

 

A jak to vypadala do jeho šesti až sedmi let po stránce „spolupráce“ s lékaři?

S lékaři již nebyl problém. Navštěvovali jsme pouze ty, kteří naší návštěvu nebrali jako obtěžování. Za ta léta člověk našel ty ochotné odborníky a vše již probíhalo standardně.

 

Jaká byla spolupráce se sociálním odborem – žádala jsi někdy o nějaký příspěvek na úpravu bytu, kompenzační pomůcky apod.?

Na sociálním odboru jsem žádala příspěvek na úpravu koupelny a na chodítko pro Filipa. V obou případech mi bylo vyhověno bez problémů. Za ta léta návštěv sociálních pracovníků u nás doma asi pochopili, že my máme Filipa opravdu rádi a chceme pro něho to nejlepší.

 

Určitě nesmíme zapomenout na staršího syna. Vím, že jsi ho svým způsobem zapojila do péče o Filipa, ale zároveň jsi mu chtěla dopřát „normální“ dětství. Šlo to skloubit? Zvláště když jsi na to byla sama?

Jakuba jsem zapojovala tak jako by se mu narodil zdravý sourozenec. To znamená - pomoc při přebalování, donést dudlík a podobně.V žádném případě neuznávám, když se starší sourozenci musí starat, jako by to dítě bylo jeho nebo dokonce nahrazovat chybějícího otce. Na oba jsem měla stejný metr. Když jsem musela cvičit s Filipem a nemohla se věnovat Jakubovi, vždy jsem mu vymyslela nějakou činnost k jeho věku. Malovat, stavět, modelovat atd. Samozřejmě čím byl Jakub větší, chtěl pomáhat, stejně jako jiné děti. Pokud se spolu koupali, věděl, že musí dávat velký pozor, nedivočit, hlídat brášku. Vše probíhalo na bázi vysvětlování a upozorňování, co by se mohlo stát, protože si bráška sám nepomůže.

 

Jakuba jsem určitě v ničem neomezovala, měl své koníčky (a bylo jich dos)t, kamarády s kterými jezdil na kole a in-linech . Neměl bratra na starosti. Jenom vzhledem k okolnostem, tím že poznal mnoho dětí s různými zdravotními problémy, si dříve uvědomil, že zdraví není samozřejmost. Byl možná více zodpovědný, ale jinak zlobit a divočit uměl také. Jenom se to všechno zvláštně prolínalo. Jakoby v určité oblasti dříve dospěl. Myslím si, že právě proto, že jsem na něj nepřehodila starosti o Filipa, jenom jsem ho učila jakým způsobem jde s bráškou zažít vše co s kamarády, akorát se vše musí maličko přizpůsobit. Nebrala jsem mu jeho volný čas. Dokonce se stávalo, že s bandou kluků šli s Fílou na chvilku ven sami. Mají dneska vztah jako sourozenci a ne jako chůva a její svěřenec.

 

Autorka: BJ




Související články

Profesí jsem profesionální matka
Náš rozhovor s matkou Matyáše a autorkou knihy, která má být "tak trochu návodem, jak si život s dítětem s postižením prožít s úsměvem na tváři a ne žít s pocitem - proč právě já." celý článek

Hrdinové všedních dnů V.
Blížíme se pomalu k závěru našeho povídání s maminkou Renatou o tom, jaké to je, vychovávat v naší zemi dítě s postižením. Posuďte sami. celý článek

Hrdinové všedních dnů IV.
Maminka Renata, synek Filip a otázky kolem školní docházky. celý článek

I takové jsou sociální služby v ČR
Když jsem pokračovala v rozhovoru s kamarádkou Renatou, netušila jsem, jakou „horor-story“ společně sepíšeme. Posuďte sami, čím vším si musí projít máma, která se rozhodne místo ústavu nabídnout svému dítěti DOMOV! celý článek

Hrdinové všedních dnů I.
Renata pro mě takovou hrdinkou je. Nedokázala vlastně nic světoborného, nic pro svět ohromujícího. JEN se stará o své dítě a bojuje za něj už téměř 18 let s celým světem i proti němu. celý článek