My "normální" a "Aspíci"

Aspergerův syndrom

 

 Předem předesílám, že nejsem žádný specialista ani odborník na poruchy autistického spektra. Jsem jen žena, která má mnoho osobních zkušeností s asistencí osobám s Aspergerovým syndromem. A proto si troufám popsat tak trošku svět “Aspíku” nám takzvaně normálním.

Život s nimi není vůbec lehký, ale věřte, že pro ně je to s námi těžší. Vyznat se v běžném světě je pro ně nesmírně těžké a matoucí. Vlivem odlišné neurologické konfigurace mozku vnímají svět kolem sebe naprosto odlišně, než my ostatní a proto logicky jsou i jejich reakce odlišné. Zde je však nutné podotknout, že každý jedinec s Aspergerovým syndromem je originální, může mít mnoho projevů AS a nebo skoro žádné. Třeba potkáváte ve vašem obchůdku podivína, který je tak trošku podmračený, vypadá zamyšleně a trošku nervózně, přešlapuje ve frontě a už už aby byl venku. Vidíte a může to být Aspik. Ale třeba ani on neví o tom, že je Aspik a není schopen pochopit proč zrovna on má v životě tolik problémů, proč mu lidé nerozumí a on jim, přestože je bystrý a je schopen komunikovat na běžné úrovni. Proč zrovna on se neustále dostává do konfliktu? Ani neví, jak znovu a znovu upadá do depresí z neúspěchu v sociálních vztazích. Lidé mu většinou nerozumí, protože je jiný, má jiné zájmy, má svoje zásady, svoje rituály, svůj svět, svoje představy a fantazie, do kterých se utíká ve snaze odpočinout si z toho zmatku venku. Potřebuje své tiché místo, své útočiště, své bezpečí, kde mají jeho věci svá místa, kde má klid, může hloubat, nebo se zabývat svými zájmy, kde může být opravdu šťastný a odpočinout si.

Náš svět jim připadá velmi chaotický, a proto si s oblibou vytvářejí svá pravidla, kterým rozumí jen oni sami a jejich nejbližší, které dokaží milovat neopakovatelnou láskou. Nebudou o vás schopni soustavně pečovat, když budete nemocni, mohou vás i mnohdy velice citově zranit, ale věřte, že to nedělají schválně, jsou v tomto prostě neohrabaní. Je smutné, že mnoho dospělých jedinců s AS zůstává nediagnostikováno a žijí svůj život, který ne vždy je šťastný, mají výčitky svědomí, proč kam se hnou mají problémy a jsou zdrceni ze svých společenských selhání. Jsou citliví, i když to nedávají najevo, a vnímají svoje neúspěchy velmi silně. Někteří z nich jsou vysoce inteligentní a přesto nedokáží ovládnout své emoce nebo zvládat plně své reakce a velmi se trápí tím, když je ostatní lidé, kolegové v práci, lidi v tramvaji či rodina považuje za nevychovance, raply a burany, kteří se nedokáží ovládat. Oni se chtějí ovládat, a jak! Ale opravdu jim to nejde. A protože nejsou příliš schopni se učit ze svých neúspěchů, nedokáží je správně analyzovat a pochopit proč zrovna k té které situaci došlo, padají do problému znovu a znovu. Nezřídka jsou často vyhazováni ze zaměstnání kvůli svému atypickému chování, kvůli tomu, že nejsou schopni spolupracovat v týmu, kvůli tomu, že jsou pomalí a nejsou pružně schopni reagovat na změny, kvůli tomu, že jsou nespolečenští, prostě nezapadají.

Ani v kolektivu nebývají oblíbeni pro svou neochotu spolupracovat, připadají lidem natvrdlí - nechápou ironii, humor a na některé vtípky mohou reagovat agresivně. Ne každý má to štěstí, že má svou firmu a "nemá šéfy a kolegy" nebo ne každý dokáže pracovat doma jako externista, a tak se může i stát, že po mnohanásobném vyhození přijdou o veškerou finanční podporu, o rodinu (která má už dost problémů s nimi), o střechu nad hlavou a ocitají se na ulici v zoufalé situaci, kde si nejsou sami schopni pomoci. Samosebou tím nechci říci, že každý bezdomovec je Asperger, je mnoho jiných důvodů, proč se lidé ocitají na ulici, ale to není předmětem mého článku.

Osoby s AS jsou tedy jako jiné a jak se tedy AS projevuje v praxi? Opět podotýkám u každého je to jiné - píšu z mých zkušeností. Pokud se cítí v nepohodě (např. v přelidněném místě, ve frontě, v tramvaji, apod.) rychle znervozní a mají tendence rychle se z této situace vymanit. Je to pro ně velký stres. Nepohodu může vyvolat i nespokojenost např. ostré světlo, neonová světla, blikající zářivka, ale i vůně a pachy pro ostatní naprosto běžně, také zvukové (hlasitá hudba, startující motorka, pískání ventilatorů, zvuk vysavače, apod.), ale i hmatové vjemy u nich mohou vyvolat výrazně pocity nepohody (dotek gumy, syntetických materiálů, apod.). Mnohdy vnímají podněty z okolí, kterých si my ostatní ani nevšimneme. Tak považte, jak velmi jsou už stresovaní dříve, než se potkají s někým či s něčím, co je vystresuje ještě víc.

Mají problém chápat správně sociální situace a mnohdy dochází k velkým nedorozuměním, protože nejsou schopni "číst" řeč těla, gesta, mimiku. Vnímají zejména obsah vašich slov a nejsou schopni se soustředit ještě na to, že se mají na vás přívětivě usmívat a udržovat oční kontakt a číst vaši mimiku a gesta. To je příliš na jednu autistickou hlavu! A to i o obsahu vašich slov urputně přemýšlejí a mnohdy jsou pořádně zmateni vašimi výroky jako: To jsem si dal dnes pěkně do nosu. Jak to do nosu? Copak on si dával něco do nosu? Co a proč? A proc mi to vůbec říká? Je to pro mě důležité? Co to má znamenat? Tak takovéhle zmatky se honí jeho autistickou hlavou při běžné větě, které my ostatní rozumíme. Mějme na paměti, že pokud chceme jednat a mluvit s Aspikem, mluvme jasně, přímo, fakticky a ne košatě a vzletně. V případě, že se cítí ohroženi či v nebezpečí (a to může nastat pokud se jich někdo cizí dotýká, sahá jim na věci, zasahuje do jejich prostoru, či práv, ale i v zoufalství), v té chvíli se začnou cítit ve velkém presu, mohou začít sténat, kývat se, třepat rukama, rychle se pohybovat. Pokud je jejich pocit stresu vysoký nebo se cítí zoufalí nebo nepochopeni nebo nemohou dosáhnout toho o co moc usilují, mohou začít křičet, mávat rukama, hájit svoji pravdu za každou cenu, byť se jedna o prkotinu nebo se začít chovat agresivně, může dojít i k sebezraňování - kousaní se do předloktí, bití se do hlavy, tlučení hlavou o zeď či do dveří či destrukce předmětu, může dojít i ke škrabání obličeje či trhání vlasů (ale to vše je u každého Aspika jiné!!!). Přestože se jejich reakce zdají být velmi silné a oni se jeví být nebezpečnými případy, napadení druhé osoby(teď mluvím o dospělých, u dětí to nemusí být pravidlem, děti mohou bít své rodiče, své učitele, kamarády, apod.) jsou velmi velmi vzácná u jedinců s průměrnou nebo vyšší inteligenci. Nejsou schopni však převzít plnou kontrolu nad svým chováním a ve chvíli, kdy dojde k podobnému chování, nejsou schopni přemýšlet nad tím, jaké důsledky pro ně toto chování bude mít (např. další vyhazov z práce). Nejsou v jeden moment schopni myslet na dvě věci zároveň.

Je důležité mít na paměti, že osoby s AS vnímají náš svět velmi odlišné, proto se jejich chování může jevit neobvyklým, překvapivým neadekvátním. Je způsobeno neurologickými odlišnostmi a toto chování není výsledkem jejich arogance, hlupáctví, rebelství, nesnášenlivostí ani vlivem nevychovanosti. Nejsou raplové ani nevychovanci, jsou jen jiní a my ostatní bychom je měli respektovat a podporovat. Oni se snaží a moc!!!! Pomozme jim, ale nevnucujme jim náš pohled na svět. Všem Aspikům přeju mnoho úspěchů v životě, hlavně v osobním, protože vím, jak je pro ně těžké navázat fungujícící vztah a najít natolik chápavého partnera/partnerku, aby s ním vydrželi. A také přeji mnoho pracovních úspěchů a minimum konfliktu a stresu.

Autorka: Martina, barbiena@seznam.cz

Poděkování za redakční úpravy textu patří dobrovolnici projektu dobromysl.cz paní Martině Kocíkové.




Související články

Aspergerův syndrom od dětství po dospělost
Když se moje holčička narodila, velmi dlouho se neusmívala, nemávala radostně nožkami a ručkami, když nás viděla, nezajímala se mnoho o naše obličeje.. celý článek

Každý den je boj
Abych se dozvěděla něco o ostatních autistech založila jsem blog, kde si vyměňujeme poznatky a zážitky. Pokud budete mít zájem podívejte se.. celý článek

18 let
... je velmi důležité naučit se brát vaše dítě ne už jako dítě, ale jako partnera... a jako mimořádně hodnotnou bytost, která by mohla být v mnoha případech vzorem pro své okolí. celý článek