Tiché utrpení

Základní info

 

 Takzvané "tiché utrpení" zažívá více než půl miliardy lidí na celém světě, kteří jsou handicapováni v důsledku mentální, fyzické nebo smyslové poruchy či poškození. Zhruba 80 procent postižených celého světa žije v rozvojových zemích. Často trpí předsudky a nevědomostí jejich okolí a tím, že nemají přístup k základním službám. Jejich životy jsou často omezovány fyzickými a sociálními bariérami a nedostupností prostředků a zdrojů. Tento "tichý stav ohrožení" je pro mezinárodní společenství výzvou k hledání řešení, která by zbavovala životy postižených žen, mužů a dětí oněch nadbytečných problémů, se kterými se musí potýkat.

 

Základní údaje

Z mezinárodních studií prováděných na celém světě vyplývá, že:

- přestože příčiny některých postižení jsou vrozené, jiným, které jsou důsledkem lidského chování, lze předejít. Mezi ně spadá například alkoholismus a konzumace drog; traumata po dopravních, pracovních a domácích nehodách; násilí; a ozbrojené konflikty.

- podle Mezinárodního výboru červeného kříže a organizací Červeného půlměsíce je ve více než 60 zemích rozmístěno zhruba 110 milionů nášlapných min a odhaduje se, že za každý týden tyto miny mrzačí a zabíjí asi 500 lidí.

- Podle globálních odhadů trpí více než 300 milionů lidí vážným či mírným postižením.

- Přestože obrna byla ve více než 110 zemích světa vymýcena, objevují se stále miliony nových případů tohoto onemocnění.

- Podle odhadů Světové banky žijí zhruba dvě třetiny všech vážně či mírně postižených lidí v chudobě.

- Bývalý prezident Světové banky Robert McNamara prohlásil, že ženy mají menší přístup k takovým základním službám jako zdravotní péče, vzdělání a rehabilitace v zaměstnání, a proto žijí "v podmínkách pod hranicí lidské důstojnosti".

- Třicet procent světové populace stále žije v oblastech s nedostatkem jodu, což způsobuje větší riziko vzniku fyzického a mentálního oslabení a retardace.

- V rozvojových zemích je dostupnost vzdělání pro handicapované osoby značně nižší než pro ostatní obyvatelstvo, zatímco ve vyspělých zemích se míra dostupnosti vzdělání postižených blíží standardu ostatního obyvatelstva.

- U osob starších 45 let se s každými dalšími deseti lety značně zvyšuje výskyt a rozšířenost postižení. Například z údajů z Botswany vyplývá, že podíl postižených osob v rámci věkové kategorie 65 let a více je osmkrát větší než v rámci celkové populace.

 

Spojené národy a postižení lidé

Od svého vzniku usiluje Organizace spojených národů o zlepšení postavení postižených lidí a o zkvalitnění jejich životů. Uvádíme zde chronologický seznam činností OSN na tomto poli:

V průběhu prvních let po svém vzniku, ve čtyřicátých a padesátých letech, se Spojené národy angažovaly při podpoře blahobytu a práv všech lidí, včetně osob s fyzickým postižením, prostřednictvím prosazování ideálů Charty OSN a Všeobecné deklarace lidských práv.

V šedesátých letech došlo k zásadnímu přehodnocení postupu v otázce postižených lidí a byly položeny základy pro jejich plnou účast na životě společnosti.

Vsedmdesátých letech do sebe iniciativy Spojených národů zahrnuly úsilí rostoucího mezinárodního hnutí za lidská práva postižených lidí a za zrovnoprávnění jejich životních příležitostí. Roku 1971 přijalo Valné shromáždění "Deklaraci práv mentálně postižených osob". Roku 1975 přijalo Valné shromáždění "Deklaraci práv handicapovaných osob", která stanovuje stejná občanská a politická práva postižených osob a ostatní populace. V roce 1976 vyhlásilo Valné shromáždění rok 1981 za Mezinárodní rok postižených osob (IYDP).

V roce 1982 přijalo Valné shromáždění Světový akční program v souvislosti s otázkami postižených osob jakožto hlavní výsledek Mezinárodního roku postižených osob. Období od roku 1983 do roku 1992 bylo Valným shromážděním prohlášeno za Dekádu OSN věnovanou otázkám postižených osob, čímž byl určen časový rámec, během něhož by vlády měly zavést a uplatnit aktivity doporučované Světovým akčním programem. V roce 1989 přijalo Valné shromáždění "Tallinský souhrn postupů při aktivitách v zájmu rozvoje lidských zdrojů v oblasti postižených osob", který poskytuje rámec pro podporu účasti, výcviku a zaměstnávání postižených osob na všech úrovních vládních ministerstev a státní správy.

V roce 1992 rozhodlo Valné shromáždění o tom, že Dobrovolný fond OSN pro Dekádu postižených osob - původně založený jako Fond pro Mezinárodní rok postižených osob - bude mít novou úlohu podporovat praktické úsilí o dosažení cíle "společnosti pro všechny" do roku 2010. V roce 1993 přijalo Valné shromáždění "Standardní pravidla pro zrovnoprávňování příležitostí postižených osob" jakožto hlavní výsledek Dekády postižených osob. V roce 1994 generální tajemník OSN ustavil funkci Zvláštního zpravodaje pro otázky postižených osob, který má být nápomocen při monitorování a uplatňování Standardních pravidel. Do této funkce byl jmenován pan Bengt Lindqvist ze Švédska, a jeho mandát byl nedávno prodloužen do roku 2000.

 

Prostředky k zajištění plného zrovnoprávnění příležitostí: Světový akční program

Ústředním tématem a nosnou myšlenkou Světového akčního programu na podporu postižených osob je "zrovnoprávnění příležitostí". Jedná se o globální strategii zaměřenou na prevenci vzniku postižení, rehabilitaci a zrovnoprávnění příležitostí postižených lidí tak, aby měli možnost plně se podílet na všech aspektech společenského i ekonomického života. Světový akční program se dále zaměřuje na potřeby postižených žen, jimž je třeba věnovat zvláštní pozornost proto, že u nich často dochází k případům takzvané "dvojí diskriminace", tj. na základě jejich pohlaví i postižení. Na ženy také často doléhá tíha postižení jiného člena rodiny, protože právě ony mnohdy nesou zodpovědnost za péči o něj.

 

Standardní pravidla pro zrovnoprávňování příležitostí postižených osob

Standardní pravidla sestávají z 22 pravidel, která jsou souhrnem poselství Světového akčního programu a která zároveň obsahují hledisko lidských práv, které bylo v průběhu Dekády rozvinuto. Přestože Standardní pravidla nejsou právně závazná, představují pro vlády velmi silný morální a politický závazek docílit zrovnoprávnění příležitostí postižených osob. Standardní pravidla jsou rozdělena do čtyř kapitol:

První kapitola stanovuje podmínky rovnoprávné účasti, přičemž důraz je kladen na zvyšování informovanosti a uvědomění problému, zdravotní péči, rehabilitaci a poskytování pomocných služeb.

Druhá kapitola blíže určuje oblasti, v nichž by mělo být dosaženo rovnoprávné účasti postižených, mezi něž patří vzdělání, zaměstnání, zachování výše příjmu, sociální zabezpečení, rodinný život, osobní integrita, kultura, rekreace a sporty.

Třetí kapitola se zabývá opatřeními a prostředky procesu zrovnopravňování. Důraz je kladen na informace a výzkum, stanovování postupů a plánování, legislativu, ekonomická opatření, koordinace na úrovni státu, organizace sdružující postižené osoby, výcvik, sledování a hodnocení programů pro osoby s handicapem a technická a ekonomická spolupráce.

Čtvrtá kapitola se týká jmenování zvláštního zpravodaje (poprvé jmenován roku 1994), který by dohlížel na dodržování Standardních pravidel.

 

Mezinárodní den postižených osob

U příležitosti konce Dekády postižených osob OSN určilo Valné shromáždění (rezolucí č. 47/3) 3. prosinec za Mezinárodní den postižených osob. Tento den by měl přispět k plnění závazku mezinárodního společenství zvyšovat míru integrace postižených osob prostřednictvím zrovnoprávňování jejich ekonomických a společenských příležitostí a jejich účasti na rozhodování. Dále by měl Mezinárodní den postižených osob být příležitostí pro vlády, organizace postižených osob a celé veřejnosti, aby se zaměřili na svobodu a potenciál lidí s handicapem.

 

Zdroj: UNIC Praha | UNITED NATIONS HOUSE, nám.Kinských 6,150 00 Praha 5 | unicprg@osn.cz, 2005




Související články

Násilí na dětech: realita, kterou nesmíme akceptovat
Zneužívání dětí je natolik rozšířené, že to žádná země nemůže ignorovat. Nejzranitelnější jsou vůči násilí dívky, děti s postižením či z menšin a dalších okrajových skupin. celý článek