Galerijní programy pro lidi s handicapem


 

  Několik let jsem pracovala v Praze v galerii. Moje pracovní náplň zahrnovala nejrůznější úkoly, k těm pro mě nejzajímavějším patřila příprava a vedení výtvarných programů pro návštěvníky galerie. Některé z těchto pořadů byly určeny lidem s handicapem – mentálním i fyzickým. Dovolte, abych zde 2 z těchto pořadů popsala a dala tak možná inspiraci Vám všem, kteří se staráte o lidi s postižením. Až budete příště přemýšlet, kam vyrazit, vzpomeňte si, že dveře galerií Vám jsou otevřeny a rádi Vás v nich uvítají.

První program navazoval na výstavu malíře Tomáše Císařovského, jehož obrazy zachycují krajiny a lidi. Prohlídce děl byli přítomni mimo jiné lidé se zbytku zraku i zcela nevidomí. Že to nejde? Ale ano. Autor, který nás expozicí prováděl, jim – spolu s ostatními účastníky akce – obrazy popisoval: velikost, barvy, téma, atmosféru, náladu obrazu. Všichni jsme si společně povídali a snažili se o co nejvěrnější popis a zprostředkování děl. Poté následovala vlastní samostatná práce v ateliéru, který je přímo v prostorách galerie.

Zadání – portrét Tomáše Císařovského, práce s hlínou. Jak jsme si poradili tentokrát? Aby to bylo spravedlivé, zavřeli jsme všichni oči a poslepu si postupně ohmatávali hlavu portrétovaného (s jeho svolením a velkou dávkou trpělivosti). Zkoumali jsme, zda má vousy, vlasy krátké, dlouhé, rovné či kudrnaté, uši malé nebo velké, tvar brady, jak vypadá jeho nos atd. No, a pak už zbývalo jen ponořit ruce do hlíny, tvořit a hledat ten správný tvar.

Druhý program se konal v době, kdy v galerii probíhala výstava děl Adrieny Šimotové. Tato výtvarnice potřebuje barev jen málo – často si vystačí pouze s papírem, který různě vrství, protrhává, děruje a tím mu vdechuje život. Už jste někdy zkusili něco zabalit a zase „odbalit“? Takový papír si v sobě nese „paměť“ o tvaru předmětu, který obaloval. A zkusili jste proděravět karton, vlnitou lepenku a dívat se pak skrze ni na svět kolem sebe? Poslouchat šeptání hedvábných papírů zavěšených ve vzduchu? Kreslit bez tužky a barev? Prostě kresbu vybodat ostrým předmětem skrz papír?

Jak všichni víme, v galerii se na nic nesmí sahat. Ale když ono to někdy tak láká… Laskavá a vstřícná Adriena Šamotová udělala několik prací jen a jen pro nás a my jsme se jich mohli libovolně dotýkat. A vůbec nevadilo, že na konci byly papíry o něco víc zmačkané, potrhané a nesly otisky našich špinavých prstů. Hlavní bylo, že jsme si odpoledne užili a zkusili něco nového.

Vím, že cesta do galerie není mnohdy snadná: cestování veřejnou dopravou, neznámý prostor, noví lidé, nutnost respektovat určitá pravidla chování apod. Ale přesto – byla bych ráda, kdyby se galerie a muzea více přizpůsobily lidem s postižením a oni na oplátku si do nich našli cestu.

Pár informací na závěr. Když se rozhodnete jet za uměním, koukněte se na internet, co která galerie nabízí (pomíjím výstavní program a dostupnost).

1. Některé galerie mají vlastní ateliéry – uzavřené prostory, kde návštěvníci mohou samostatně tvořit, bývají zde k dispozici papíry a barvy. Zároveň se v nich můžete nasvačit, napít a povídat. Nikoho tím nerušíte.

2. V některých galeriích najdete tzv. haptickou stezku. Jedná se o prostor s replikami soch, které jsou v originále vystaveny v expozici. Smí se na ně sahat a zjistit tak tvar sochy, ale i rozdílné působení materiálu (dřevo, kámen, sádra, kov, papír, plast, textil, hlína).

3. Součástí galerií jsou někdy lektorská oddělení. Jejich pracovníci Vás rádi expozicí provedenou, popř. připraví doprovodný program k výstavě. Je nutné se předem objednat a říct své požadavky: co byste rádi viděli, kolik Vás přijde, věk, typ postižení, jak dlouho by program měl trvat, omezení při výtvarné práci atd. Nebojte se mluvit otevřeně a konkrétně.

 

Hodně hezkých chvil ve společnosti umění Vám přeje Kateřina.

 

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz