Hledání ztraceného já

Aspergerův syndrom

Mnoho z lidí s AS, kteří dlouho předstírali normalitu, kteří dobrovolně podstoupili rozsáhlé modifikace svého chování anebo přečetli některou z knih napsaných lidmi s AS, mnoho z těch, kteří něco z toho učinili může dospět k závěru, že zatímco předstírali, hráli a měnili své chování, někde uvnitř nich stagnovalo jejich „pravé já“. To může vést k tomu, že začnou různými způsoby toto své opravdové já hledat.

Součástí hledání může být snaha upamatovat se na to, jak se opravdové já chovalo a snaha prokopat se zpátky časem, aby člověk zjistil, kdy se jeho opravdové já začalo skrývat. Pokud si pamatuje, že se jeho já chovalo určitým způsobem, například byl zvyklý upřeně zírat na barevná neonová světla, může znovu začít pozorovat barevná neonová světla, aby jednal se svým „pravým já“ v souladu. Protože je ale takové chování vytrženo ze souvislostí, stane se jen dalším předstíráním a klubko zmatků se dále zamotává.

Jelikož mnoho lidí s AS bere věci doslova, hledání doslovného „starého já“ nebude fungovat. Vede jen k dalšímu nevyhnutelně otupujícímu mentálnímu zmatku, kterému je lépe se vyhnout. Za dobu, která mezitím uplynula jste se pravděpodobně změnili a žádný člověk nezestárnul více než člověk, kterým jste byli před tím, než jste začali předstírat neurologicky netypické (NT) chování.

Dobrá věc je, že vaše já se nikdy neztratilo - je to vlastně nemožné. Vynakládali jste spoustu energie a věnovali většinu svých myšlenek tomu, jak se vypořádat s požadavky, které na vás kladl život, abyste působili a vypadali normálně. Přestože ostatní lidé ovlivňovali vaše činy, tou osobou, která to vše dělala jste byli vy sami.

V podobné situaci by nejspíše mohlo pomoci odpoutat se od požadavků na normalitu a přestat předstírat pokaždé kdykoliv zjistíte, že se tak děje. Netrýzněte se tím. Prostě se rozhodněte, že to není to co chcete dělat. Dělejte místo toho něco jiného, něco co nevyžaduje společenskou fasádu. Začněte si všímat toho, jak se cítíte. Začněte věnovat pozornost tomu, jak reagujete na věci a na lidi, co se vám podle vás líbí a co ne. Pokud jste dlouhou dobu předstírali, že jste někdo jiný, pravděpodobně máte velké zkušenosti s ignorováním vlastních pocitů, takže věřte, že to potrvá. Začněte si všímat pocitů a reakcí svého těla. Možná nevíte, co znamenají, ale za nějaký čas (někdy za opravdu dlouho) budete schopni tyto vzorce vychytat. Může jít o strach nahánějící zkušenosti a nic z toho není triviální ani snadno proveditelné, ale stojí to za to.

Jestliže máte povinnosti, které vyžadují společenskou fasádu, může to být obtížnější. Využijte volného času a nejprve si naplánujte chvíle, kdy nebudete dělat vůbec nic. Lidé s AS často potřebují tento čas byť jen ke zpracování informací, takže můžete zjistit, že nicnedělání po hodnou dobu vám pomáhá snáze přemýšlet, lépe fungovat a méně spoléhat na společenskou fasádu. Pokud sezení na zadku není zrovna to co se vám líbí, najděte si nějakou pravidelnou, opakující se činnost, ale nic co by vyžadovalo přetvářku. Nejdůležitější věcí je dělat cokoliv jiného než povinnosti, které vyžadují NT fasádu a začít si všímat rozdílů v chování mezi touto fasádou a zbytkem času.

Pravděpodobně budete dělat chyby a velmi pravděpodobně se časem změníte. Obojí vás může vylekat. Můžete dříve či později dospět k závěru, že představy které jste o sobě měli už nefungují. Že jste se v sobě mýlili nebo přeceňovali. Že jste měli o sobě větší či menší iluze. Tyto myšlenky jsou obvyklé a potřebné k tomu, aby se člověk vyvíjel a stal se skutečnou osobností.

Není tedy pravda, že nutně musíte pátrat po svém starém já a hrabat se v minulosti. S vysokou pravděpodobností jen potřebujete přestat se pohybovat tak rychle jak musíte, abyste si udrželi masku, díky které nevidíte kdo a kým vlastně jste právě teď. I přestože jsem vám neporadil žádnou přesnou a spolehlivou metodu jak ji spatřit (neznám vás) a přestože žádná snadná metoda neexistuje, jednu dobrou zprávu pro vás mám: vaše pravé já se nikam neztratilo, je tu stále.

Podle zahraničních materiálů zpracoval Dominik S. © 2007




Související články

Postdiagnostická regrese
Je velmi běžné, že když se lidé poprvé dozvědí diagnózu Aspegerův syndrom, mohou se jevit navenek mnohem zřetelněji autističtí než dříve. celý článek

Úskalí konverzace a humoru
a jak mluvit s lidmi o sportu, jak se vyrovnat s překrucováním pravdy a špatným míněním druhých lidí. celý článek

O řeči těla, očí a oblečení
Hranice je o tom nebýt příliš daleko, ani příliš blízko k někomu... celý článek