Příhody veselé holčičky


 

 Mám 6ti letou dceru, diagnozu autismus máme asi rok. Když jsme šli na vyšetření do APLA Praha, stále jsem doufala, že nám autismus nepotvrdí, že nám řeknou, že je jen trošku opožděná a že to dožene, tak jak nám pořád říkala dětská doktorka.Trvalo mi asi 3 týdny, než jsem vstřebala, že to nedožene a vlastně nikdy nebude "NORMÁLNÍ". Ale na druhou stranu, když vidím jak si nic nedělá z věcí, které jsou pro nás "NORMÁLNÍ" děsivé, jsem skoro ráda, že si žije v těch svých pohádkách.

Pamatuju si jak před dvěma lety nastoupila do běžné školky a jak mi dalo zabrat než jsem paní učitelce vysvětlila to co Lucka říká, ale i to co tím vlastně myslí. Když říká "chceš napít", že chce napít, "chceš čůrat", že chce čůrat a mnoho dalších. Pořád vidím nechápavý výraz paní učitelky, která si určitě myslela, že jsem totální magor, který neumí svoje dítě naučit mluvit tak, aby mu bylo rozumět. Nedokážete si představit, jakou dalo práci naučit jí, aby o sobě řekla"JÁ". Za tři měsíce jsem školku ukončila, protože Lucka přestávala mluvit úplně. Řekla jsem, ať radši mluví jako"TATAR", ale hlavně ať mluví.

Další rok nastoupila do jiné školky, kde byla logopedická třída s málo dětmi. Tam je pořád, lepší se, ale její řeč je pořád co slovo to perla. Její bezprostřednost, co na srdci to na jazyku je někdy děs, ale někdy děsná sranda. Dám příklad: jedem nacpanou tramvají, někdo se jí dotkne a ona spustí, proč je tu moc lidí, co to cítím, co to tu smrdí, proč nejedem, já chci ven a věřte, že to slyší celá tramvaj, protože mluví fakt nahlas. Když stojíme na špatné straně tramvaje za které nevidí svojí oblíbenou točící se lampičku, mele a hučí tak dlouho, dokud jí někdo neuvolní místo tak, aby viděla. Pár lidí se usměje, ale většina jich kroutí hlavou i očima. A v tu chvíli si přeju, aby spustila ještě víc, aby si to pořádně užili a zjistili, že jela jenom na půl plynu a že může být ještě o moc hůř.

Úžasný je i to jak používá dialogy z oblíbených pohádek. Když utíkáme na tramvaj (mimochodem její běhání je fakt srandovní,napřed hlava a pak až tělo) křičí "ZATRACENÝ KRÁTKÝ NOHY SEŽEROU NÁM ŠUNKY" (Strašpytlík), když začne pršet "JÁ NECHCI UMŘÍT, ROZPOUŠTÍM SE" (Shrek), když někde brečí miminko" MÁ SUCHEJ ČUMÁK, MĚLI BY JSME HO OLÍZAT" (Doba ledová). Tak bych mohla pokračovat dál a dál. Její neustálé opakování a vyptávání se na to samé je opravdu vyčerpávající, ale já bych jí nevymněnila za nic na světě.

Jsou chvíle kdy bych si od ní chtěla odpočinout, ale víc je těch, kdy bych jí sežrala láskou. Když ke mně přijde a řekne "MILUJU TĚ" (slyšela to v reklamě), jsem tak šťastná, že se to ani nedá popsat a to i přes to, že nejspíš ani pořádně neví co to znamená. Tak, už brečím, je nejvyšší čas skončit.

Už jen věta na závěr. MOJE HOLČIČKA JE AUTISTA A JÁ JSEM ŠŤASTNÁ, ŽE JÍ MÁM. Říkejte si to prosím všichni.

Přeju všem hodně sil a pevné nervy.

Ahoj Carllita.

 

Zdroj: blog autorky: http://carllita-autismus.blog.cz/

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz