Násilí na dětech: realita, kterou nesmíme akceptovat


 

 Násilí páchané na dětech dosud většinou halí závoj mlčení. Zneužívání dětí je však natolik rozšířené, že to žádná země nemůže ignorovat a žádná společnost nemůže tvrdit, že je vůči tomuto problému imunní. Úmluva o právech dítěte byla sice přijata téměř všemi zeměmi, konkrétní iniciativy jednotlivých vlád v této oblasti jsou ale stále nedostačující. Zavírat oči před tímto jevem či předstírat nevědomost o jeho rozsahu a dopadech však bude nyní již velice obtížné.

Studie OSN Světová zpráva o násilí na dětech zveřejněná 11. října 2006 představuje komplexní výčet základních příčin a dopadů tohoto problému. Její autoři zdůrazňují, že násilí na dětech je za všech okolností neomluvitelné, a předkládají řadu opatření, díky nimž lze zneužívání předcházet a bojovat proti němu. Zpráva OSN zároveň shromažďuje existující statistiky a data z nejrůznějších zdrojů a kombinací zkušeností z oblasti lidských práv, veřejného zdraví a ochrany dítěte dokumentuje globální obraz tohoto znepokojivého jevu.

Studie OSN dokládá, že jen v roce 2002 se na 150 milionů dívek a 73 milionů chlapců stalo obětí nuceného pohlavního styku či jiné formy sexuálního násilí. Odhadem 100 až 140 milionů dívek a žen prodělalo některou z forem zmrzačení ženských genitálií. Z 218 milionů dětí pracujících v roce 2004 bylo 5,7 milionu nuceno k otrocké práci již od roku 2000. Více než 1,8 milionu dětí bylo zneužíváno k prostituci a pornografii a 1,2 milionu se stalo obětí obchodování s lidmi. Podle Paula Sergio Pinheira, nezávislého experta pověřeného generálním tajemníkem OSN vedením práce na této studii, snášejí děti násilí mlčky a v beznaději kvůli pocitu studu a ve strachu z odvety. Často se tak děje proto, že takové zneužívání je v některých případech povoleno státem či všeobecně společensky přijímáno.

Neschopnost chránit děti začíná u těch, kteří jsou přímo zodpovědni za jejich život a bezpečí: rodiny, školy a komunity, ve kterých děti žijí a pracují. Podle nové studie OSN je smutnou skutečností, že většinu násilných činů na nich páchají ti, kteří jsou přímou součástí jejich životů. V konečném důsledku ale řetězec odpovědnosti končí u státu. Ten má na základě mezinárodních úmluv o lidských právech povinnost vytvářet prostředí, v němž jsou dětem plně zajištěna všechna jejich práva a život bez strachu ze zneužití a odvety.

Úmluva o právech dítěte poskytuje zcela komplexní právní rámec, jehož prostřednictvím lze proti násilí na dětech bojovat. Její stanovy zajišťují ochranu před fyzickým i psychickým zneužíváním, zraněním, zanedbáváním, špatným zacházením a využíváním, včetně sexuálního násilí. Společně s dalšími mezinárodními dohodami zavazuje vlády států, aby jednaly s rozhodností a zajistily, že se nikdo, kdo má na starosti dítě, třeba i na krátké období, nebude vůči němu chovat násilně.

Řada států však do svých národních legislativních systémů i do praxe zavedly výjimky z ustanovení této úmluvy. Některé vlády nejsou ochotné zasahovat do soukromé sféry rodinného života a přivést k zodpovědnosti ty, kteří se násilí na dětech dopouštějí doma. V mnoha státech se zákony zaměřují pouze na sexuální či fyzické násilí, ignorují ale psychické týrání a zanedbávání. Jiné země nedokáží vytvořit bezpečné prostředí, nezbytné pro poskytování účinné ochrany a prevence. Výsledkem toho je obrovský počet dětí, které na celém světě každodenně trpí a nemají žádnou možnost dovolat se pomoci. Jejich trýznitelé přitom žijí klidně a beztrestně.

Uplatňování trestu smrti na nezletilých je nejkřiklavějším příkladem státem prosazovaného násilí. V některých zemích se dosud uplatňuje i bičování, kamenování a amputace. Krutá, ponižující a jinak neobvyklá kárná opatření jsou legální a praktikovaná v minimálně 77 zemích. Všechny tyto praktiky jsou v přímém rozporu s mezinárodními zákony o lidských právech.

Není překvapivé, že dívky, děti s postižením či z menšin a dalších okrajových skupin jsou vůči násilí nejzranitelnější. Rostoucí nerovnosti v příjmech, globalizace, migrace i pandemie přispívají ke vzniku klimatu nejistoty a násilí. To má často přímý dopad na práva dětí a kvalitu jejich života.

Nová zpráva OSN varuje, že obecné povědomí a porozumění základním příčinám násilí na dětech je velmi nízké. Zdůrazňuje, že i když se státy snaží bojovat proti zneužívání dětí, často to činí způsoby a prostředky, které jsou roztříštěné a reaktivní. Tento problém je ale nutné řešit komplexně a preventivně. Státy musí své závazky z mezinárodních úmluv o lidských právech převést do praktické politiky a každodenní činnosti. Musí stanovovat priority, přestat obviňovat či ignorovat oběti a místo toho trestat pachatele násilí a zneužívání. Jen tak lze do budoucna zajistit účinnou ochranu našich dětí.

Světová zpráva o násilí na dětech přináší konkrétní doporučení a preventivní opatření k zajištění ochrany dětí. Na jejím vypracování se podílelo více než tři tisíce jednotlivců, včetně dětí, které přemohly strach a pocit studu a promluvily. Podrobně vylíčily své hrůzné zážitky. Měli bychom věnovat pozornost jejich slovům a potřebám. Konec konců, ony vědí nejlépe, jaké to je.

Autorka: Louise Arbourová, vysoká komisařka OSN pro lidská práva

 

Zdroj: © UNIC Praha | UNITED NATIONS HOUSE, nám.Kinských 6,150 00 Praha 5, www.osn.cz

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz