Úspěšnost aspíka

Aspergerův syndrom

Jako každého rodiče, tak také rodiče vzácného aspíka ( človíček s Aspergerovým syndromem), by jistě zajímalo, jakou šanci má jeho milovaný aspík v chaotickém světě.Zdálo by se, že něco takového předvídat je naprostý nesmysl. Předvídat chování jakékoliv komplexity ( a člověk takovou komplexitou bezesporu je) je mimořádně náročné. Za velmi komplikovanou komplexitu je považováno např. počasí. Přesto se pokusím i já po vzoru televizních rosniček o nalezení jakýchsi záchytných bodů problému.

 

Pokud bych chtěl nalézt, z mého pohledu nejdůležitější funkční závislosti, potom by jistě sehrály mimořádnou roli tři proměnné:

Ua = f ( Oa , Ra , RO ),

Kde Ua     úspěšnost aspíka

       Oa     osobnost aspíka

       Ra     rodiče aspíka

      RO    referenční okolí

 

Osobnost aspíka:

ta je samozřejmě dána. Může být pasivní - zvláštní, aktivní - zvláštní atd. Osobnostních rysů může být přirozeně nekonečně mnoho a jsou dány geneticky. K těm ovšem přistupuje výchova, která je jakýmsi softwarem každého člověka. Každý z nás přirozeně cítí, že dobrá, odborně fundovaná výchova může věci jedině prospět, na rozdíl od pedagogického přístupu bez elementární znalosti problematiky AS, který může dojít až k těžkým nedorozuměním. Netvrdím, že existuje dostatečná speciálně pedagogická literatura na téma AS. Přesto ovšem existuje.

To, co ovšem postrádám zcela, je problematika, kterou jsem v úvodní funkční závislosti nazval proměnnými Ra a RO. Jsem totiž hluboce přesvědčen, že problém Aspergerova syndromu je řešitelný. Je řešitelný ovšem jedině tehdy, pokud nebude řešen izolovaně jako pouze problém dítěte, ale bude zasazen do širších souvislostí. Jinými slovy, pokud bude studována minimálně stejně zodpovědně problematika rodičů dítěte s AS a také okolí rodiny s AS dítětem. Referenčním okolím nemyslím pouze širší rodinu, ale také přátele, školu, celou komunitu, v niž taková rodina žije.

 

Rodiče aspíka:

Z vlastní zkušenosti vím, jak mimořádně důležitá je pro aspíka rodina, která ho bere takového, jaký je. Zásadní chybou a zcela zbytečným úsilím je podle mého názoru aspíka měnit. Naprosto nevidím důvod. Ano, jsem si jist, že pro mnoho rodičů je jediným důvodem k permanentnímu vyvíjení tlaku na své dítě jinakost. Je to dáno tím, že sami rodiče jsou pod nekompromisním tlakem konformní, společnosti.

Snad jsem měl to štěstí, že jsem byl vychován jako rozmazlený jedináček, který si svůj život vždy utvářel pouze a jedině na základě výhradně svých sobeckých rozhodnutí bez jakýchkoliv úvah o tom, zda to co dělá je společensky adekvátní či nikoliv. Samozřejmě ve standardním, morálním či etickém rámci. Věru dobrá příprava budoucího rodiče aspíka.

Jsem hluboce přesvědčen, že mnoha tragediím by bylo možno zabránit, kdyby rodičům, kteří to potřebují, byla věnována adekvátní péče. Opak je ale pravdou.

Aspergerův syndrom ve společnosti chápu jako střet dvou koncepcí. Koncepce extrémního individualismu a vše obklopující stádnosti. Je mně zcela jasné, že fungující společnost nutně potřebuje operační systém, který vyžaduje kooperaci jednotlivců. Tento systém je ovšem vždy náchylný k totalitní rigiditě, jejíž předzvěstí je růst byrokracie. ( Které mimo jiné aspíci vůbec nerozumí.) Už tím mně jsou mimořádně sympatičtí.)

Mám dojem, jako kdyby snad příroda zcela úmyslně stvořila aspíky proto, aby už jen svojí existencí kladli zásadní otázky o nás. Možná, že kdyby si rodiče více uvědomovali mnoho jedinečných kvalit aspíků, že by lépe odolávali stádní většině. Měli by si také uvědomit, kolik významných osobností, které zásadně ovlivnily poznání společnosti, pravděpodobně AS mělo. Jako obranu proti nechápajícímu okolí také vidím společné aktivity rodičů těchto dětí, předávání si zkušeností a dobré nálady. Asi to nejhorší, co mohou rodiče udělat pro své dítě a sami pro sebe, je uzavřít se do sebe a jako viníka své existenciální prohry označit chudáka aspíka.

 

Referenční okolí:

Jsem si jist, že kdyby okolí v němž se aspík pohybuje bylo vytvořeno jinými aspíky, potom by každý jednotlivý aspík byl podstatně méně frustrován, než když je jeho okolí tvořeno neaspíky. Bylo by to dáno tím, že kultura aspíků v zásadě nemá potřebu jinému vnucovat svůj existenciální koncept. Ve stádní kultuře to tak neplatí. Podezřelým se může stát ten, kdo nemává mávátkem ve chvíli, kdy ostatní mavají, kdo jí příborem, když ostatní jí lžící nebo naopak. Příkladů by bylo možno uvést mnoho.

Úkolem rodičů AS dětí by mělo být, razantně se podílet na utváření veřejného mínění vůči lidem s AS. Úspěšnost našich dětí je totiž mimořádně závislá na akceptaci jinakosti majoritní společností. Jsem velmi optimistický. Velmi pozitivně mě například překvapila tolerance majority k homosexuální menšině, která je dle posledních výzkumů v ČR na prvním místě ve světě. Takový výsledek nevznikne sám od sebe. Je to dáno odvahou homosexuální menšiny se otevřeně dožadovat svých práv a zcela veřejně a velmi fundovaně o této problematice hovořit. Z mého pohledu ti, kteří řekněme před zhruba padesáti lety začali takto veřejně vystupovat, byli hrdinové.

Rodiče si musí uvědomit, že informovat společnost o jiném konceptu, je celospolečensky mimořádně závažný úkol. A je příznačné, že ty společnosti, které jsou dostatečně otevřené k akceptaci jinakosti v jakékoliv podobě, jsou také na nejvyšší socio - ekonomické a kulturní úrovni.

Společnost musí být různorodá. Aspíci jsou vynikajícím kořením různorodosti, jejich přínos je nepopiratelný . Tím nemám na mysli konkrétní výsledky práce mnoha vědců či umělců, kteří AS prokazatelně měli.

Velmi bych si přál, kdyby rodiče dětí s AS, situaci nepodceňovali, vědomi si toho , že jejich děti jsou často velmi inteligentní, ale současně aby neupadali do fatální frustrace z toho, že jejich děti jsou společensky těžko akceptovatelné. Znovu opakuji, jsem přesvědčen, že věc je řešitelná. Podmínkou ovšem je veřejnost informovat o existenci lidí s AS o jejich potřebách, talentu a nutnosti integrace do společnosti. To je ale vše v našich rukách.

 

Autor: Vojta 2.5. 04

Zdroj: APLA, www.apla.cz

 




Související články

Autistické myšlení a intelekt
Aspík nejedná nelogicky, ale hyperlogicky. On totiž svým mimořádně cvičeným mozkem musí dopočítávat ty vjemy které mu jeho smysly nebyly zpřístupněny. celý článek

18 let
... je velmi důležité naučit se brát vaše dítě ne už jako dítě, ale jako partnera... a jako mimořádně hodnotnou bytost, která by mohla být v mnoha případech vzorem pro své okolí. celý článek