Malý příběh o velké síle

Společnost

Pětadvacetiletá Hanka Černá z Prahy neměla to štěstí a narodila se s těžkým zdravotním postižením. Neovládá své tělo, je zcela odkázána na pomoc druhé osoby, váží pouhých osmnáct kilogramů a jezdí na elektrickém invalidním vozíku.

Hanka prožila dětství v Jedličkově ústavu, potom studovala administrativní školu, kterou však nedokončila kvůli svému otci, který ji při cestách do školy sexuálně obtěžoval. S otcem alkoholikem a matkou, která má v péči šestiletého opožděného hyperaktivního vnuka (o kterého jeho vlastní matka nejeví zájem), žije na jednom pražském sídlišti.

Hanka je člověk, který se rád směje, chodí se bavit a všem pomáhá. Má kolem sebe vždy spoustu kamarádů, kteří jsou připraveni jí kdykoli pomoci, a to jí dodává sílu žít. Kamkoli přijde, tam je sluncem společnosti, a kdokoli se s ní setká, toho uchvátí a nikdy na ni nezapomene.

Její vitalitu a sílu do života by jí leckdo mohl závidět. Nebýt Hanky, celá její rodina by se rozpadla. Stará se nejen o finanční rozpočet, ale o celou domácnost. Krásně vyšívá a vyrábí zvířátka z korálků, čímž si přivydělává. Vždy snila o vlastní rodině, manželovi a dětech. Svého synovce, kterého vnitřně přijala za vlastního, vychovává i učí, živí, obléká, hraje si s ním.

I přes nepřízeň osudu je šťastná.




Související články

O vyrovnávání se s postižením
Obecně se lidé s mentální retardací vyjadřují o konfrontaci s postižením jako o bolestném období. Nejčastější pocity, které uvádějí, jsou úzkost, beznaděj, stud, pocit zbytečnosti a bezcennosti. celý článek

Pohádka se šťastným koncem?
O Hance pracující pět dnů v týdnu na zkrácený úvazek v jednom restauračním zařízení... celý článek