O přínosech integrace


Honza Fejtek je dnes 15letý kluk s diagnozou Aspergrova syndromu. Následující rozhovor s jeho maminkou Marií Fejtkovou byl především povídáním o jeho volnočasových aktivitách.

 

Odkud se vzal nápad, abych Honza chodil do běžného kroužku mezi vrstevníky?

Se svým synem jsem docházela k paní doktorce Thorové ze speciálně pedagogického centra Vertikála, kde poskytují pomoc dětem s autismem a jinými vývojovými vadami, sestavují pro ně individuální vzdělávací plány atd. Tato paní doktorka nás v roce 1998 upozornila na nově se rozjíždějící projekt volnočasové integrace Jiné Odpoledne.

 

Váš Honza se stal jeho klientem. Měla jste nějakou představu o tom, jakého asistenta byste chtěla pro svého syna?

Ano. Hlavně ne hodnou, milou dívku. Chtěli jsme raději chlapce, který by mohl mít u Honzy větší autoritu. Honza měl občas problémy s nevhodným chováním, plival, kopal apod. Bylo nutné dát mu mantinely chování a na nich trvat. Jeho asistentkou se nakonec stala Bára Kohoutová, v té době studentka psychologie.

 

Jak tento vztah fungoval a jak dlouho trval?

Trval 8 let, až do doby, kdy se syn sám rozhodl ukončit spolupráci. Bylo úžasné, že po celou dobu měl stále stejnou asistentku. Toho si velmi vážím. Bylo to něco, co bych žádnými penězi nezaplatila.Vždy jsem ho upozorňovala, že Bára není jeho kamarád, ke kterému si může dovolit cokoliv. Bára je tu pro něj, aby mu poskytla možnost účastnit se kroužků, které si vybral. Pokud tuto její pomoc chce, musí si jí zasloužit, tj. musí se podle toho chovat.

 

Které kroužky spolu navštěvovali?

V průběhu let vystřídali kroužek výtvarný, přírodovědný, astronomický a šachový.

 

Podle čeho si je Honza vybíral? Proč je měnil?

Prvotním kritériem bylo to, co ho zrovna zajímalo. A pak to byla také otázka přístupu lektora a způsob vedení kroužku. Velikým přínosem kroužků bylo, že se tam Honza naučil něco navíc, čím se mohl ve škole prezentovat. Těšilo ho ukázat své nové vědomosti ve škole.

 

Jak konkrétně Bára s Honzou pracovala?

Vodila jej na kroužky, povídala si s ním o tom, co se v určitých situacích hodí a co zase ne, upozorňovala jej na nevhodné chování. Pomáhala mu pokusit se s někým na kroužku seznámit blíže, učit se komunikovat se svými vrstevníky, řešit problémy v dopravě (tlačenice). Ne vždy se vše povedlo – v astronomickém kroužku byl nejmladší a už proto bylo pro něj těžké se skamarádit. Kroužek byl veden formou přednášek a nebyl tam prostor ke komunikaci. Také tím, že ostatní kluci poměrně hodně zlobili, neměl možnost vidět kladné vzory chování, na kterých by Bára mohla stavět.

 

Kdy byl vidět pokrok, který Váš Honza díky Báře udělal?

Určitě ne za jeden rok, ale až v delším časovém horizontu. Naučila ho – mimo jiné - větší samostatnosti při cestování. Když byl syn již starší, zkoušela jít s ním cestou na kroužek opodál za ním a být mu k ruce jen, když něco potřeboval nebo si nevěděl s něčím rady.

 

Zvažovali jste, že by Honza jel někdy na kroužek sám?

Ano, díky Báře znal cestu velmi dobře. Jel například sám lanovkou na Petřín. Ale nechtěla jsem, aby jezdil celou cestu sám. Bála jsem se o něj jako každá jiná máma. Praha je přece jenom nebezpečné město, spousta aut, neznámých lidí a v zimě je brzy tma. I když jel s Bárou byla jsem pořád na mobilu, abych mohla řešit případné problémy (kroužek odpadne apod.). Ale dnes Honza jezdí bez rodičů nebo asistenta, pouze se svou sestrou, na 2-3denní mimopražské šachové turnaje. Chce se nejen dobře umístit, ale také se snaží překonat hluk, zmatek, větší počet osob, které k soutěžím patří.

 

Šachy jsou jeho velkým koníčkem.. Jak často je hraje a s jakými úspěchy?

Navštěvuje šachový kroužek při škole pro zrakově postižené děti, do které chodí. Jednou týdně dochází také do šachového kroužku pro „normální“ zdravé děti. V roce 2006 získal v Brně 2.místo v soutěži zrakově postižených sportovců v kategorii žáci, účastní se rovněž turnajů pro zdravé děti. Šachy ho naučily pracovat s časem, je to jediná věc, kam chodí včas.

 

Co byste vzkázala závěrem?

V projektu Jiné odpoledne jsme skončili před rokem. Během toho roku jsem si uvědomila, jak moc velkým přínosem pro nás tyto aktivity byly. Co všechno Honzovi dala, nejen hezké odpoledne při činnosti, která jej bavila, ale také pomoc v integraci s ostatními lidmi. Chtěla bych moc a moc poděkovat naší asistentce Báře i celému sdružení.

 

Děkuji za rozhovor a přeji Honzovi hodně úspěchů nejen se šachovými figurkami.

 

Autorka: K. Soukupová

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz