Integrace do základní školy

Škola

 I. Jak integrovat dítě s mentální retardací

Individuální integrace žáků s mentálním postižením do základních škol není

v současné době podle vyhlášky v České republice legislativně možná,

prozatím lze pouze zažádat Ministerstvo školství o výjimku a integrovat

formou experimentu.

V roce 2001 bylo např. v olomouckém kraji z celkových 2771 žáků s

mentálním postižením integrováno do ZŠ 22 žáků (dle statistických údajů

MŠMT ČR).

Průběžné vyhodnocení "ministerského" experimentu lze nalézt v publikaci M.

Zahradníkové "Individuální integrace mentálně postižených žáků do

základní školy" (Pedagogické centrum Praha 1. Praha, 2001, s. 17 - 22),

které pro budoucí integrované vzdělávání dětí s mentálním postižením

vyznívá příznivě.

 

Přestože v naší republice disponujeme kvalitní sítí speciálních škol, měli

by mít rodiče v budoucnu možnost na základě zvážení všech "pro" a "proti"

zvolit vzdělávací cestu pro své dítě.

Musí existovat možnost úpravy podmínek ve škole blízko bydliště žáka tak,

aby on nemusel do internátního zařízení, nemusel denně dojíždět 30 km nebo

nebyl zbaven povinnosti docházet do školy. O jaké podmínky se jedná?

 

1/ Pro žáka s mentálním postižením je potřeba vytvořit individuální

výchovně vzdělávací plán (IVVP nebo také zkráceně IVP). Obsah IVP musí být

takový, aby žák měl šanci být při jeho plnění úspěšný. Obecně můžeme říci,

že IVP musí odpovídat možnostem a schopnostem žáka, tzn. integrovaný žák s

mentálním postižením může a pravděpodobně vždy bude absolvovat menší

rozsah i obsah učiva. K sestavení IVP je důležitá spolupráce se speciálním

pedagogem a rodiči. Schvaluje jej ředitel školy. Spolupráci dnes nabízí

speciálně pedagogická centra (SPC), není-li toto v dosahu pak

pedagogicko-psychologické poradny (PPP). IVP lze v průběhu školního roku

aktuálně upravovat. Spolužáci integrovaného žáka musí být seznámeni s tím,

že výkon jejich spolužáka bude hodnocen dle jiných kritérií (viz IVP). I

integrovaný žák s mentálním postižením musí mít šanci být úspěšný. Znamená

to, že i když integrovaný žák nezná to, co znají jeho vrstevníci, může

dostat dobré ohodnocení.

 

2/ Integrovaný žák nemusí hned od začátku povinné školní docházky zvládat

běžný školní režim, tj. sedět v lavici od zvonění do zvonění. Zpočátku pro

něj může být problémem i vydržet být čtyři hodiny denně ve škole. Proto je

možné do IVP zapracovat možnost sníženého počtu hodin školní docházky (na

určité období). Vhodné je také ve spolupráci s vedením školy vymezit v ZŠ

prostory, kde by mohl žák v případě potřeby pod vedením dospělé osoby -

člena výchovně-vzdělávacího týmu - zvolnit tempo výuky, relaxovat či

samostatně trénovat náročný prvek učiva.

 

3/ V minulém bodě bylo zmíněno o dospělé osobě, která by měla být součástí

výchovně-vzdělávacího týmu. Vhodné označení pro tuto osobu je "asistent

třídního učitele", nebo "třídní asistent", případně jen "asistent

učitele". Není vhodné slučovat či zaměňovat tuto funkci s funkcí osobního

asistenta, jehož působnost lze zařadit pod resort sociálních věcí a

nesouvisí s potřebou podpory při plnění povinné školní docházky. Tuto

podporu by měl zajistit resort školství. Kompetence (úkoly) asistenta

učitele nejsou prozatím jasně vymezeny. Každé dítě, respektive kolektiv

dětí, má své speciální potřeby. Různé jsou rovněž možnosti a schopnosti

jednotlivých učitelů. Přestože určité vymezení hranic role učitele a

asistenta učitele bude nutné definovat, bylo by dobré, kdyby zůstaly

volnější s důrazem na řídící roli učitele. Poté bude možné více využívat

potenciál obou pracovníků k efektivnímu vzdělávání, k jejich spolupráci.

Problematika zajišťování asistence ve škole u dětí se zdravotním

postižením je v současné době značně složitá (nesystémové řešení). Jednání

o této problematice stále aktuálně probíhají.

 

Tyto tři podmínky jsou velmi důležité, nikoli jediné pro úspěšnou

integraci mentálně postiženého žáka v ZŠ.

Další body k diskusi o integraci žáka s mentálním postižením do ZŠ by byly

například o vlivu celkového klimatu školy, nezbytnost osvěty mezi

pedagogickým sborem a vrstevníky integrovaného žáka atd. Zkrátka faktorů

ovlivňujících proces integrace je vícero a nesnáze mohou vzniknout docela

rychle. Dojde například k nepochopení doporučení učitele. Ten sdělí

rodičům žáka, že by se "toto" mohlo dělat jinak. Nebo naopak rodiče

doporučí učiteli, jestli by "tohle" nešlo vyzkoušet zase "takhle", protože

"toto" se nedaří. Pokud je naším cílem kvalitní výchovně vzdělávací

proces, myslím si, že takové doporučení může vést k diskusi a že nám může

často v lecčems pomoci. Jen s ním musíme "umět zacházet". Proto je

důležité, aby se budoucí pedagogové na fakultách učili komunikaci.

Podpora "zvenčí" dodává aktérům integrace elán a energii. Podporu mohou

zprostředkovat (např. metodické vedení a osvětu mají v náplni práce)

speciálně pedagogická centra, dále pedagogicko-psychologické poradny, ale

i členové občanských aktivit (např. spolupracovníci organizací sdružující

rodiče dětí s postižením apod.).

(Zpracováno dle internetového článku PhD. Ivety Grofkové, Interporadna.

13. 03. 2002)

 

II. Vlastní stanovisko k problematice integrace

V současné době je zařazení (integrace) mentálně postižených žáků do běžné

základní školy stále častěji diskutovaným problémem. Jedná se o nový

způsob výchovy a vzdělání postižených dětí, který ustupuje o dřívější

segregace.

Mnozí z rodičů rádi využijí možnosti sami rozhodnout o způsobu vzdělávání

svých dětí, a to buď ve speciálních školách nebo v běžných školách. Při

svém rozhodování mají možnost vyžádat si odbornou pomoc speciálních

pedagogů a psychologů SPC či PPP.

Jestliže využijí práva (v současné době není stále legislativně uzákoněno)

integrovat své dítě do běžné školy, měli by si uvědomit, že škola není

povinna postižené dítě přijmout (viz integrace zrakově postižených dětí,

která je již zákonem schválena). Se zařazením musí souhlasit učitelé,

kteří se budou na integrovaném způsobu výuky podílet a konečné rozhodnutí

je na řediteli školy.

Při volbě školy by měli rodiče věnovat pozornost, zda vedení školy může a

je ochotno zajistit pro výuku dítěte specifické podmínky (učitele s

osobnostními předpoklady pro výuku dětí s postižením, pomůcky.).

Pro integraci mentálně postiženého dítěte je důležité diagnostikovat

stupeň mentálního postižení. Dle mého názoru by měli být do běžných ZŠ

integrování pouze žáci slabomyslní (IQ 85 - 70) a maximálně žáci s

diagnózou lehké mentální retardace (IQ 70 - 50). Ovšem od roku 1994 již

slabomyslnost nespadá pod stupně mentální retardace, ale je označována

jako podprůměrná inteligence. Většinou jsou žáci s podprůměrným intelektem

vzdělávání ve zvláštních školách, asi jen 15% je schopno zvládnout běžnou

základní školu, a to v případě, že mají dobré podmínky ze strany školy a

rodičů. Rovněž žáci s lehkou mentální retardací jsou vzděláváni ve

zvláštní škole.

V případě žáků s podprůměrnou inteligencí jsem pro možné zařazení do

základní školy. U žáků s lehkým mentálním postižením jsem rovněž pro, ale

záleží především na individualitě žáka, aby se integrace pro něj samotného

nestala místo pomoci spíše přítěží. Někteří rodiče vkládájí do

integrovaného vzdělávání svého dítěte příliš velké naděje, někdy ale dojde

v průběhu vývoje ke změně jeho zdravotního či psychického stavu, který si

výžádá přeřazení do speciální školy, kde je pro něj výuka vhodnější.

Rodiče by si měli uvědomit, že integrovaný způsob výuky je značně náročný,

a ne každé dítě tyto nároky zvládne.

Výhodné je i zařazení těchto žáků do speciálních tříd běžné základní

školy, kdy se jedná o částečnou integraci. Žáci speciální třídy mají svůj

individuální vzdělávací program, ale je možné v některých předmětech

(tělesná výchova, hudební výchova, výtvarná výchova, pracovní výchova)

integrovat do běžné třídy. Myslím si, že je to vcelku dobrý způsob

výchovně-vzdělávacího procesu, kdy mají postižení žáci kontakt s běžným

prostředím a vrstevníky.

Návrh výchovně-vzdělávacího procesu v budoucnosti je takový, že by se

zrušily názvy jako je zvláštní škola, pomocná škola a vše by bylo označeno

pod názvem speciální základní škola, která by pracovala podle původních

programů ZVŠ a PŠ. V tomto případě by se nejednalo sice o integraci, ale

změnilo by to podle mého názoru náhled na speciální školství, neboť pojmy

zvláštní či pomocná škola zní pro mnohé z nás nedůvěřivě a mnohé z rodičů

odradí při rozhodování o zařazení svého dítěte.

Rovněž pro rodiče znamená integrace dítěte o mnoho povinností navíc. Jedná

se o zajištění dopravy dítěte do školy, zajištění pomoci při domácí

přípravě, která je časově mnohem náročnější, atd.

Úspěch společné výchovy a vzdělávání dětí postižených a zdravých významně

podmiňuje učitel, zejména tím, že vytvoří vztahy vzájemné tolerance,

porozumění a pomoci. Děti by měly být upozorněny na formy chování a

způsoby komunikace s postiženým žákem, rovněž na to, že potřebuje zvýšenou

individuální pomoc učitele či třídního asistenta, při níž musí využívat

speciálně pedagogické metody a odlišné techniky práce.

Integrovaný způsob výchovy a vzdělávání vyžaduje od učitele základní školy

získání alespoň základních informací o specifice vývoje mentálně

postižených dětí (sociální chování, nižší regulace emocí, řečové problémy

aj.) a o metodice jejich výuky. Nástup postiženého dítěte by měl být

projednán s určitým časovým předstihem, který umožní, aby se učitel

seznámil blíže s problematikou výchovy a vzdělávání postiženého dítěte, se

zásadami a metodami práce s ním. Rovněž k navázání kontaktu s rodiči

dítěte a projednání spolupráce mezi nimi, která je nezbytně důležitá pro

úspěšnou integraci. Jedná se o vzájmenou informovanost nejen mezi učiteli

a rodiči, ale i mezi spolužáky.

V souhrnu mohu konstatovat, že každé dítě je individualita, a proto si

myslím, že řešení integrace dítěte s mentálním postižením do základní

školy záleží především na jeho možnostech a schopnostech. Ne každému

dítěti může být zařazení do základní školy ku prospěchu, a naopak mu

vyhovuje přístup ve speciální škole. Je tedy nutné být při rozhodování o

zařazení do vzdělávacího zařízení velmi opatrný a uvážit všechny okolnosti

Nicméně je to současný trend, o jehož správnosti se přesvědčíme až po

nějaké době.

 

Autor: Gabriela Hrázská, gabriela.hrazska@post.cz, Výtah ze seminární práce do psychopedie




Související články

Třídní asistenti jsou pilíři integrace
Charakter speciálních potřeb integrovaného žáka může vyžadovat natolik individuální přístup, že neumožňuje vyučujícímu věnovat se v potřebné míře žákovi i ostatním dětem ve třídě... celý článek