Jak dlouho trvá cesta k...


Mezi studenými dny benešovského července se opět ukázalo slunce. Vyrazili jsme všichni na kolech po okolních vesnicích. Já s Ondrou na nejdelší nově objevenou cestu – Buková – Lipová – Horní Štěpánov a lesní silnicí do Benešova. Kola vesele svištěla, řetěz nepadal, pole prožívala žně.

Uprostřed Lipové čekám na Ondru.

„Proč jsi na mě nepočkala, když jsem na tebe volal?“

„Protože, Ondrášku jsem tě neslyšela, jel tam traktor.“

„Ale tam jsi už mě mohla slyšet. Proč jsi na mě nepočkala, když jsem volal?“

„Ani tam jsem tě neslyšela.“

„A proč jsi nevěděla, že tě chci volat?“

„Protože nejsem jasnovidec.“

Mohlo by se zdát, že je problém vyřešen. Nebyl.

Po dvacetkrát opakované odpovědi se Ondra zeptal:

„Proč jsi to opakovala dvacetkrát?“

„Protože mě nechceš slyšet.“

„A proč jsi……?

„Protože…..

Odbočili jsme na Horní Štěpánov a v poklidu míjeli čerstvě požatá pole, Jeseníky po levé ruce se zdály zase o kus blíž. Měli jsme počkat na tátu s Klárkou, kteří jeli kratší trasu později. Ondra rozhoduje jet dál. Znalá svého orientačního nesmyslu volím zásadně cesty vyzkoušené. Ondra mi pokládá nevinnou otázku:

„Kam by vedla ta cesta vlevo?“

„Nevím.“

„PROČ NEVÍŠ?“

„Prostě nevím, nemám ji projetou.“

Dojíždíme k začátku krásné lesní silnice, která nás dovede až domů. Dostávám otázku:

„Proč jsi mi nechtěla říct, kam vede ta druhá cesta?“

„PROTOŽE TO NEVÍM. A NIKDY SE NEMŮŽEŠ PTÁT, PROČ TO ČI ONO NEVÍM.“

„A proč……?“

„Ale já už jsem ti to vysvětlila, a to dokonce dvakrát. Jen si vzpomeň.“

„Protože lopata! Protože bagr! Protože kombajn!“ použil v zoufalství Ondra fígl spolužáka mé dcery.

Není třeba líčit, že tento okruh otázek se opakoval ještě dvakrát. Další lopata, kombajn a bagr byly konečně odměněny lepancem přes pusu. Pokouším se vysvětlit svému patnáctiletému synkovi, že tento způsob hovoru s maminkou se mi zdá poněkud nešťastný. Následuje – jak jinak – série otázek, proč jsem mu dala přes pusu…

Po chvíli dostáváme zprávu, že můj muž s Klárkou jsou nám v patách. Trhám do helmy první nádherně uzrálé ostružiny (ač je teprve konec července), dojíždějící dostávají odměnu za rychlost a vydáváme se skrz les až pod benešovské hřiště.

Vedeme kola lesem a po chvíli slyším za sebou Ondru: „TYS MĚ ZA TO LOPATA, KOMBAJN BAGR PLESKLA PŘES PUSU PROTO, ŽE JSME TI NA SMYSLUPLNOU OTÁZKU NEMĚL TAKHLE ODPOVÍDAT…“

Tou druhou cestou, jak vysvětlil Ondrovi můj muž, bychom k lesní silnici dojeli tak jako tak. Učinil jsme jen delší okliku.

Trvalo nám to celé přibližně 20 kilometrů. Ale stálo to za to.

Jana Farkašová

 

Bloudím, bloudíš, bloudíme …

Deníkový zápis z jednoho (ne)podařeného výletu dne 7. července 2007

Jeli jsme na kolech přes Bukovou směrem do Horního Štěpánova. Tam někde u cesty jsme si v hospodě objednali kofolu. Dál jsme chtěli jet do Kořence, ale dojeli jsme kamsi do lesa. Vyjeli jsme chvilku někde ven z lesa, kde bylo vidět na protivanovské větrníky (obry) a na Benešov. Jeli jsme pak zpátky a chvilkama cestou – necestou a bloudili po lese. Nakonec jsme se u silnice vymotali z lesa. Jeli jsme přes Kořenec a tam jsme si v hospodě taky objednali kofolu. Nakonec si pro nás přijel děda s autem…

Ondřej Farkaš

 

Zdroj: Äsociace pomáhající lidem s autismem - APLA JM

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz