Vyléčili jsme autismus našeho syna

Autismus

 Svědectví paní Karyn Seroussi – maminky autistického syna, která po úspěšném vyléčení zaměřila své úsilí na celosvětovou propagaci tohoto druhu léčby:

 

Když psycholožka, která testovala našeho 18 měsíců starého syna, řekla, že se domnívá, že Miles má autismus, rozbušilo se mi srdce. Nevěděla jsem přesně, co to slovo znamená, ale věděla jsem že je to zlé.Když psycholožka, která testovala našeho 18 měsíců starého syna, řekla, že se domnívá, že Miles má autismus, rozbušilo se mi srdce. Nevěděla jsem přesně, co to slovo znamená, ale věděla jsem že je to zlé.

Naše dětská lékařka nás poslala k psycholožce v srpnu 1995, protože se zdálo, že Miles nerozumí ničemu, co říkáme. Miles se vyvíjel úplně normálně až do 15 měsíců svého věku, ale pak se zastavil. Začal se nám jakoby vzdalovat. Domnívali jsme se, že chronický zánět ucha je vinen tomuto opoždění, ale po uplynutí asi tří měsíců byl ztracen - sám ve svém vlastním světě. Zdálo se, že nás, ani svou tříletou sestřičku prakticky nevnímá.

Miles úplně ztratil s námi oční kontakt, nekomunikoval ani pomocí ukazování, či gest. Jeho chování začalo být nesmírně podivné. Začal chodit po špičkách, vydával divné bublavé zvuky, trávil spoustu času opakováním některých činností (např. otevírání a zavírání dveří, neustále plnil a vysypával kelímek pískem na pískovišti). Často neúnavně plakal a nebyl k utišení. Začal trpět chronickým průjmem.

Bylo nám řečeno, že Miles již bude napořád postižený, nikdy nebude schopen navázat přátelství, smysluplně konverzovat, učit se společně ve třídě s ostatními dětmi, nebo samostatně žít. Směli jsme jenom doufat, že pomocí speciální behaviorální terapie se snad naučí některé základní sociální dovednosti. Vždy jsem říkala, že nejhorší, co se může matce na světě stát je, když ztratí své dítě. Nyní se to stalo mne, a to jinou, snad ještě strašnější formou.

Strávila jsem hodiny a hodiny v knihovnách a hledala jsem příčinu toho, proč se to stalo. V jedné z knih jsem se dočetla, že matka autistického dítěte tvrdila, že autismus zapříčinila alergie na mléko. Zaujalo mne to, protože Miles miloval mléko, a pil abnormální množství denně. Vzpomněla jsem si taky, že mi před několika měsíci moje matka četla z nějakého časopisu, že infekce uší u dětí je často spojena s alergii na mléko. Tehdy mi matka řekla, že bych měla zkusit přestat dávat Milesovi mléko, a otestovat zdali se jeho problém s ušima nezlepší. Vím že jsem ji tehdy řekla: „ Mléko a těstoviny jsou jediná věc, kterou ten chlapec jí. Když mu je nebudu dávat, tak umře hlady …“

Uvědomila jsem si, že Milesovi problémy s uchem začaly, když mu bylo 11 měsíců. Tehdy přestal pít sojové mléko a začali jsme kravským mlékem. Miles byl krmen mateřským mlékem do tří měsíců, ale špatně pil, proto jsme začali s umělou výživou. Jelikož se v mojí rodině vyskytuje často alergie na kravské mléko, bylo nám doporučeno pokračovat sojovým mlékem alespoň do jednoho roku.

Rozhodla jsem se, že nemáme co ztratit a vyloučila jsem všechny mléčné produkty z jeho jídelníčku. Co se stalo pak, lze říci že to byl zázrak. Miles přestal plakat, přestal opakovat ty samé činnosti, a po týdnu diety mne začal tahat za ruku, když chtěl jít dolu schodama. Po prvé se nebránil tomu, aby ho jeho malá sestřička držela za ruce a zpívala mu písničku „Ring Around the Rosy“.

Sledovali jsme se zatajeným dechem jeho pokroky. Po týdnu, když jsem si ho posadila na klín, podíval se mi do očí a usmál se. Poznal mě a já jsem začala plakat … Miles postupně začal sledovat svou sestřičku při jejich hrách. Spal klidněji ale pořád trpěl průjmem.

Můj manžel navrhoval, abychom si ověřili hypotézu, zda opravdu alergie na mléko a jeho vyloučení ze stravy je důvodem Milesova zlepšení. Ráno jsme mu dali několik hrníčků mléka a večer Miles opět chodil po špičkách, vydával divné zvuky a projevoval to divné chování, na které jsme již téměř zapomněli. Stalo se to ještě jednou, a tehdy jsme zjistili, že ve školce snědl sýr. Na základě toho, jsme se stoprocentně přesvědčili, že alergie na mléko je příčinou jeho autismu. Chtěla jsem, aby jeho lékař, který u Milese autismus potvrdil viděl, jaké dělá pokroky. Proto jsme natočili na video Milese, jak si hraje se svou sestřičkou a s tatínkem. Poslala jsem pásek doktoru Hymanovi a ten mi hned zavolal. Byl nesmírně překvapen a řekl: Karyn, kdybych to nebyl já, kdo ho diagnostikoval, asi bych nevěřil, že je to to samé dítě.

Chtěla jsem vědět, zdali jenom my máme tyto zkušenosti, nebo jsou i jiné děti, které zaznamenaly po dietě podobné zlepšení. Koupila jsem si počítač a vyhledala na Internetu asociaci pro rodiče autistických dětí. Napsala jsem dotaz: „Je možné, že autismus mého dítěte souvisí s alergií na mléko?“. Odpověď byla ohromující. Jak to že to nevíte? Odkud jste? Neslyšela jste o Doktoru Reicheltu z Norska? Neslyšela jste nic o Dr. Shattockovi z Anglie? Jejich výzkumné práce potvrdili to, co rodiče autistických dětí říkají již 20 let! Mléko a mléčné výrobky souvisí s autismem.

O tuto problematiku se začal zabývat i můj muž, který je doktorem chemie. Začal studovat materiály a vysvětlil mi podstatu tohoto zjištění. Teorie říká, že některé autistické děti tráví mléčný protein nazývaný casein na látky, které se nazývají peptidy. Tyto peptidy ovlivňují mozek podobným způsobem, jako halucinogenní drogy. Komponenty obsahující opiáty, (jsou to látky kde patří opium nebo heroin) byly nalezeny v moči autistických dětí. Výzkum předpokládá, že pravděpodobně autistickým dětem chybí enzym, který by pomáhal k normálnímu trávení mléčných produktů. Manžel mi vysvětlil, že podobnou látkou, která je takto špatně trávená, je gluten (lepek). Rozhodla jsem se, že vyloučíme Milesovi z jídelníčku taky lepek. Začala jsem studovat jak držet bezlepkovou dietu. Je to dieta, která je nutná pro pacienty trpící celiakií. Po dvou dnech diety s vyloučením mléka a lepku měl Miles normální stolici. Jeho vývoj nastartoval raketovým tempem. Ve dvou a půl letech mne můj syn oslovil - Maminko ! Roztřásly se mi ruce …

Všichni lékaři, kterým jsme o svých zkušenostech řekli, byli ale skeptičtí a nevěřili nám. Když byly Milesovi tři roky, lékaři nám řekli, že Miles již nemá autismus. Všechny testy – sociální, řečové, samostatnosti, motoriky ukázaly normální vývoj.

Do naši rodiny se vrátilo štěstí. Milesovi je šest let, chodí do školy a daří se mu výborně. Myslím ale na další rodiny, které trpí společně se svými autistickými dětmi a chci jim pomoci. Proto jsem v roce 1997 společně s další maminkou Lisou Lewis založila mezinárodní podpůrnou organizaci nazvanou Autism Network for Dietary Intervention (ANDI). Lisina kniha Special Diets for Special Kids vyšla v roce 1998. Dostaly jsme stovky dopisů a e-mailů, od rodičů, kteří úspěšně drží dietu. Bylo by dobré, kdybychom našli podporu i u odborné veřejnosti. Většina lékařů je i přes tyto výsledky skeptická. Mnozí rodiče nám psali, že autismus se u jejich dětí začal projevovat kolem 15 měsíců jejich věku, v době kdy byly přeočkovány trojkombinací (measles, mumps, rubella). Uvědomila jsem si, že to bylo podobně i u Milese. Na tuto vakcinaci měl velmi prudkou reakci . Studii na toto téma publikoval v Británii Andrew Wakefield, M.D.

Slovo autismus, které jsem kdysi téměř neznala, úplně změnilo můj život. Nejdříve vstoupilo do naši rodiny jako monstrum, hrůzný nezvaný host. Nyní cítim obrovské štěstí, že se mi podařilo zachránit mého syna a že můžu pomoci dalším dětem, které byly odepsány lékaři a truchlí nad nimi jejich nešťastní rodiče.

 

Zdroj a více informací: web o GFCF dietě www.gfcf.unas.cz