Příprava dítěte na pobyt v cizím prostředí

Autismus

 

 Nejlepší přípravou na pobyt mimo domov je nácvik a procvičování situací, které se mohou při opuštění jistoty domova vyskytnout. Připravme dítě na nové situace, naučme ho, jak v neočekávaných situacích komunikovat. Taková příprava jim usnadní vstup do jiné společnosti, i když se případné problémy nikdy nedají úplně vyloučit.

Připravme pro dítě předem přehledný časový plán. Děti i dospělí s autismem zvládají situaci mnohem lépe, jestliže jsou na ni připraveni, než když musí řešit neočekávané problémy. I ty děti s autismem, které těžce snášejí přechod z jedné činnosti do druhé, budou mnohem klidnější, budou-li aktivity předvídatelné. Uvádíme některé možnosti tvorby časových rozvrhů:

- Sestavme denní rozvrh z obrázků a připevněme ho na zeď. Proberme sled denních činností začátkem dne nebo před každou jednotlivou činností. Obrázky připevníme pomocí suchých zipů. Dovolme dítěti, tam, kde je to možné, aby samo určilo pořadí jednotlivých činností.

- Dítě, které umí číst, bude mít prospěch z psaných rozvrhů, které mu budou připomínat denní program. Jestliže se v plánu něco změní, napišme změnu do rozvrhu, zmírní to úzkost a stres dítěte z nečekaných událostí.

- Děti, které nemají problém s chápáním následnosti, mohou být o denním programu informovány slovně. Například: „Nejprve půjdeme do banky. Po návštěvě banky zajdeme do obchodu s počítači.“ Věnujme pozornost tomu, aby dítě správně pochopilo sled jednotlivých událostí. Zeptejme se dítěte: „Kam půjdeme nejdřív?“ – „Kam půjdeme po návštěvě banky?“

Musíme vybrat takový rozvrh, který by uváděl všechny denní činnosti a zároveň byl pro dítě srozumitelný. Dítě může podle potřeby používat i více typů rozvrhů. Například: Ryan má pro ranní činnosti psaný rozvrh, který má připevněný na dveřích. Tento rozvrh mu připomíná, že se má obléci, jít do koupelny, umýt se a vyčistit si zuby, připravit si aktovku do školy ke dveřím a nasnídat se. Ve škole má obrázkový rozvrh připevněný suchými zipy. Jestliže má například na rozvrhu, že půjde nakupovat, plavat a do knihovny, pak si obrázky bere s sebou, aby mu připomínaly plánované činnosti.

Denní rozvrhy pomáhají dětem přecházet z jedné činnosti do druhé. Jestliže není nějaká činnost zařazena do denního rozvrhu, pak dítě na změnu předem upozorněme, čímž předejdeme nejistotě dítěte a přechod ke druhé aktivitě proběhne hladce. Některé děti umí poznávat hodiny a jsou schopny se podle nich orientovat. U dětí, pro které je poznávání hodin složité, zvolíme jiný signál pro skončení jedné a začátek jiné činnosti. Zvolený signál je pak třeba používat při každém přechodu na další plánovanou činnost. Například: Sally si hraje ve svém koutku, chce tam zůstat a nechce jít plavat. Jakmile je v plaveckém bazénu, odmítá jít na oběd. Matka Sally si vytvořila vlastní signál, který používá vždy, když je třeba změnit činnost. Dvě minuty předtím, než jde Sally plavat, zazvoní na zvoneček, když má opustit bazén, opět zazvoní. Zvon, kdykoli je v denním programu čas na další aktivitu. Sally stačí dvě minuty na to, aby se připravila na plánovanou změnu.

Zvonek jako časový signál se používá ve většině tříd. Je však možné využít i jiných signálů, jako je červené a zelené světlo, písnička či světelný paprsek. Jakmile se však rozhodneme pro určitý signál, je třeba ho používat při každé změně činnosti, protože jen tak bude účinný.

Naučíme-li dítě s autismem, aby dokázalo projevit své přání, usnadní mu to život ve společnosti jiných osob a předejdeme jeho nervozitě a úzkosti:

- Naučme dítě s autismem, aby si umělo poradit ve svízelné situaci. Dítě, které umí říci „ne“ vhodným způsobem, se vyhne lépe nepříjemné situaci, například když nechce jíst něco, co nemá rádo, nebo nechce svetr, když je mu horko. Jestliže dítě neumí vyjádřit nesouhlas, je tu velká pravděpodobnost výbuchu vzteku či jiného nevhodného chování.

- Naučme dítě, aby umělo naznačit, že chce určitou činnost ukončit. Učme ho spojení jako: „tady nechci být“ nebo „to nechci dělat“ apod. Neznamená to, že bude vždy přání dítěte vyhověno, ale je to vhodný začátek diskuse. Tam, kde lze dítěti vyhovět v jeho přání, je žádoucí mu dovolit to, o co žádalo. Je to posilování funkční komunikace. Učme dítě sociální asertivitě. Malé děti často berou hračky jiným dětem.

- Naučme dítě, aby umělo říci „vrať mi to“. Ubude tak pláče dítěte, když je mu sebrána jeho hračka, a dítě se naučí chovat asertivně i v jiných situacích, kdy přichází do styku s vrstevníky či sourozenci.

- Naučme dítě, jak si říci o přestávku. Někdy je třeba, aby dítě mělo možnost si chvíli odpočinout. Namísto křiku, kdy je dítě rodiči odvedeno z místnosti, dokud se neuklidní, je výhodné naučit dítě říct „chci přestávku“ a rodiče mohou dítě odvést v klidu na krátkou procházku nebo mu dát sklenici vody apod.

- Naučme dítě požádat o více času. Někdy bereme jako samozřejmé, že dítě s dobrými komunikačními dovednostmi je schopno požádat o pět minut strpení při hře v parku či o deset minut v plaveckém bazénu. Pro děti s autismem je však pojem času velmi složitý. Nicméně děti s pokročilými komunikačními dovednostmi se dokážou naučit požádat o trochu více času stejným způsobem, jako žádají o více jídla nebo další kostky při hře.

Při první známce toho, že dítě nechce ukončit činnost, kterou se právě zabývá, ho učme používat slova: „Ještě nejsem hotov.“ – „Mohu ještě zůstat?“ – „Za chvíli.“ Pak mu dovolme, aby si ještě pět až deset minut hrálo. (Očekávejme, že dítě bude nejprve po uplynutí deseti minut protestovat, dokud plně nepochopí smysl slov.)

Jestliže dítě s autismem má svůj denní rozvrh, který mu umožní předvídat události, pak se může účastnit celé řady aktivit v kolektivu dětí. Rozvrh samozřejmě nemůže postihnout všechny změny v denních činnostech, je proto nutné dítě na změnu předem upozornit, aby se na ni mohlo připravit. Je třeba najít a naučit dítě funkční komunikaci, aby mohlo vyjádřit své potřeby, které mu přináší každá nová situace, a to hlavně v případech sociálních interakcí. Naučme dítě, aby si umělo vybrat z několika možných alternativ. Často nám odmítá obě možnosti, ale jestliže ho zapojíme do výběru, pak si spokojeně jednu možnost zvolí. I v takové situaci, kdy dítěti dovolíme, aby si vybralo, chce-li v supermarketu nést ovoce, či chléb, mu dáváme možnost vlastního rozhodování a výběru.

 

Zdroj: ukázka z knihy Richman Shira - Výchova dětí s autismem, vydalo nakl. Portál, 2006