Jak si udržet zdravý rozum


 

Výchova dětí je náročná a výchova postižených dětí bývá pořádná dřina. Rodiče se musejí dítěti neustále věnovat, leckdy musejí provádět i některé drobnější lékařské zákroky. K tomu si ještě přičtěte domácnost, práci a běžné starosti a povinnosti. Postižené děti navíc mívají problémy s chováním, kladoucí na rodiče další nároky. Přenášení a celková fyzická manipulace s dítětem, které nemůže chodit, jsou náročné, neopomeňme ani umývání a běžnou péči jako takovou. Den strávený na vyšetření v nemocnici, léčbou a návštěvou speciálních pedagogů uběhne jako voda. Připojme k tomu ještě stres z jednání s lékaři a dalšími odborníky a nejistotu ohledně toho, co přinese budoucnost.

Myslím si, že společnost nedokáže docenit, čím rodiče postižených dětí procházejí. Když se zeptáte svých známých, kteří mají děti, jak se jim vede, obvykle odpovídají, že jsou zavaleni prací a povinnostmi, že na spoustu věcí není čas. Vždycky jsem si při takových řečech připadala naprosto neschopná, protože mi připadalo, že já nezvládám už vůbec nic. Až pak jsem přišla na to, že život s postiženým dítětem je úplně jiný a jinak těžký.

Rodičům postižených dětí se zpravidla nedostává dostatečné podpory a povzbuzení. Známí a příbuzní je za jejich snahu a úsilí pochválí jen zřídkakdy. Působí-li dojmem, že svou situaci zvládají, ostatní předpokládají, že je všechno v pořádku a že pomoc nepotřebují. Nakonec o tom, kdy přišel okamžik pro žádost o pomoc, musejí rozhodnout sami rodiče. Jenže ti si většinou myslí, že by měli všechno zvládat sami. Žádost o pomoc si spojují se selháním. Navíc se ostatní rodiče na nabízenou pomoc, například na speciálněpedagogická centra, stacionáře a hlídání dětí, dívají podezíravě, a dokonce rodičům postižených dětí říkávají, že mají velké štěstí.

Mít děti je práce na celý úvazek

 

Strategie

 

 

 

 

 

 

Co rodiče zvládnou

Rodiče mají vůči dítěti jedinečné postavení. Obvykle s ním tráví nejvíce času a znají ho nejlépe. Jsou nejdůležitějšími lidmi v jeho životě. Starají se o ně, jsou pro ně zdrojem bezpečí a jistoty, pomáhají mu v dosahování pokroků, hrají si s ním, chrání ho a především ho mají nade vše rádi. Tím vším mu pomáhají ve vývoji.

Rodiče by měli mít důvěru ve své rodičovské schopnosti a dovednosti, měli by se spoléhat na intuitivní vnímání potřeb a tužeb svého dítěte. Jakmile však zjistí, že je jejich dítě postižené, může se jejich rodičovská sebedůvěra zhroutit, a to především tehdy, přijde-li diagnóza jako blesk z čistého nebe. Dítě se dostane do nekonečné péče terapeutů a rodiče si z toho všeho mohou vyvodit, že dítěti prakticky nemají co nabídnout. A stane-li se například, že dítě učí sedět a jíst celá řada odborníků, kde má pak místo rodič-laik? Nezapomeňte na to, že rodiče hrají v životě dítěte bezkonkurenčně hlavní roli, přičemž nejúčinnější pomoci se dítěti dostává při spolupráci odborníků s rodiči s ohledem na potřeby dítěte. Odborník například navrhne určitý postup a rodič na základě své rodičovské intuice dokáže předem odhadnout, zda daný postup bude realizovatelný, či zda jej bude třeba dítěti více uzpůsobit. Rodiče důvěřující své intuici a věnující se dítěti tak, aby to vyhovovalo jak dítěti, tak i jim, se obvykle nemýlí. Znají své dítě totiž natolik dobře, že poznají, když je něco v nepořádku, a v případě potřeby sami vyhledají pomoc.

Dítě nevyrůstá v izolaci, ale vždy je součástí nějakého vztahu, obvykle s matkou, otcem, sourozenci. Při posuzování potřeb dítěte tedy musejí být brány v úvahu i potřeby rodičů. Dítě, o něž neúnavně pečuje matka ignorující své vlastní potřeby, nežije ve zdravém vztahu. Naopak matka, která hodně získává jak od svého dítěte, tak i od času, který má jen sama pro sebe, je bezpochyby šťastnější a sebevědomější a ve výsledku dává dítěti víc, než kdyby veškerý čas a energii věnovala jen jemu. Takže při posuzování potřeb dítěte neopomíjejte brát v úvahu i to, co potřebujete vy.

Motivovaní, zanícení a houževnatí rodiče dokážou pro své postižené dítě leckdy dělat zázraky. Přesto by mu neměli obětovat všechno, co mají, ale měli by zohledňovat následující oblasti:

 

Role rodičů

Rodičovská role spočívá v pomoci dítěti při vývoji, avšak nemá nijak ohraničený čas ani působnost. Role rodičů je pochopitelně mnohem obsažnější než role učitele. Měli by dítěti poskytovat nepodmíněnou lásku, na jejichž základech vstupuje do dalšího života. Myslím tím, že dítě mají rádi jak tehdy, když dosáhne nějakého úspěchu, tak i tehdy, když se dopustí nějaké chyby či prohřešku. Rodiče jsou s dítětem rádi, hrají si s ním nebo spolu prostě tráví čas na stejném místě, ačkoli si každý dělá něco jiného. Učí je nové věci, opakují si s ním věci staré a oblíbené. Poskytují dítěti bezpečné zázemí, kde dítěti nic nehrozí, kde je šťastné a nemusí se bát, že něco udělá špatně.

Slovní spojení „dostatečně dobrá matka/dobrý otec“ není pouhá fráze*. Rodiče jsou ochotni a schopni udělat pro své dítě cokoli, aby mu pomohli, přičemž se snadno přehoupnou do pocitu, že pro dítě nedělají dost a že nejsou dokonalými rodiči. Takovéhle pocity však nikomu nepomůžou.

Odborníci vás zahlcují letáky a informacemi o tom, co máte a nemáte dělat. Člověk pak mívá pocit, že musí udělat všechno hned teď, všechno najednou. A navíc se dostává do stavu, kdy si připadá jako neschopný rodič, protože všechno nezvládá. K tomu všemu nemívá pozitivní zpětnou vazbu, především má-li dítě, které není aktivní v mezilidském vztahu. Někde jsem četla: Všechno, co děláte, stačí.

 

Ukázka z knihy Sarah Newman - Hry a činnosti pro vývoj dítěte s postižením, vydalo nakladatelství Portál, 2004.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz