Zajičci jezdí na koních i v zimě..

Zájmy

 

 Je třetí adventní neděle a já se po dlouhé době vydávám s dětmi na cestu do Šestajovic. O stájích, koníčcích i projektu Zajíček na koni (www.zajiceknakoni.cz) jsem již psala. Tentokrát jsme společně strávili nádherné 3 hodiny a dokonce přišel – ne kouzelník – ale Ježíšek.

V klubovně už na nás čekala krásně roztopená kamínka, hromada papírů a pastelek na stole a také už spousta lidí. Malí i velcí, kluci i holky, zdraví i nemocní (myšleno bacilonosiči s chřipkou a tak), ale i ti s menšími nebo většími problémy jiného rázu. Ale evidentně to nikomu z nás nevadilo.

Markétka nás – tedy hlavně děti – seznámila s tím, co je v následujících chvílích čeká. Nejdříve projížďka na koních. K mému údivu se naše stádečko rozrostlo ze dvou koní na počet pět - kromě pidi-koníka i obr-kůň pro ty statnější (jako například naše dcérka). Po návratu z projížďky se každé dítko vydalo do jeskyně (stará a opravdu tmavá klubovna), která skrývala prý množství stříbrných oříšků. Vždy jeden oříšek si mohly děti odnést pro Ježíška.

V mezidobě – ať už čekající před nebo po projížďce – kreslili pro Ježíška obrázek.

A pokud vše dopadne podle plánu – děti připraví Ježíškovi své obrázky a poklad ze stříbrných oříšků a on jim za to přinese malé dárečky.

Čekání nebylo vůbec náročné ani dlouhé, protože jsme si ho všichni svorně zpestřovali ochutnáváním z domova přineseného cukroví a jiných sladkostí. Ale také teplými párečky a zletilí neřidiči dostali kromě čaje nebo kávy i grog. Venku totiž bylo sice hezky, ale mrzlo, mrzlo a zase mrzlo.

V klubovně se sešly samé šikovné děti (ale i maminky) a kromě obrázků se podařilo připravit velký papírový řetěz pro sněhobílého koníka Zuzanku (patří mezi favority u dětí). Ve chvíli, kdy šli všichni zúčastnění popřát koníkům hezký advent a vyfotit se společně, je pro změnu překvapil Ježíšek a v klubovně jim zanechal hromadu dárečků a sladkostí. Každé dítě si odneslo dárečky a čokoládky. A protože byly hodné i maminky, tak Ježíšek poslal v košíku dárečky i pro ně. Na tatínky možná dojde příští rok.

Společně strávený čas utekl jako voda. Začalo se smrákat a byl nejvyšší čas se vydat k domovu. Přiznám se, že jsem už zapomněla jaké to je, být mezi lidmi, kteří akceptují vaše dítě s jeho „nedokonalostí“ a nemusíte nikomu vysvětlovat, proč se chová tak jak se chová a proč vy se k němu musíte chovat trošku jinak než byste se asi chovali k jeho vrstevníkům. Bylo mi tam prostě jenom hrozně fajn – a za ten pocit Zajíčkům moc děkuji.

A když na závěr v autě prohlásí puboška, kterou nic nebaví a nic nezajímá, že „to bylo super“ – tak to asi opravdu super bylo. Ona se v tomhle opravdu neumí přetvařovat!

Co dodat? Zajíčci bylo to super a doufám, že se opět po menší pauze staneme pravidelnými účastníky vašich akcí. A kdybyste někdo z vás měl zájem přijít také mezi nás, určitě uvítáme i další kamarády. Kamarádů není nikdy dost.

 

Autorka: BJ

 

 

 




Související články

Naše třídní jízda na koně
Reportáž z jízd na koních, u nichž se nejedná o klasickou hipoterapii, ale kde je podstatou blízký kontakt dětí se zvířetem. celý článek