Příběhy z projektu Dejte nám šanci


 

Situace dětí se zdravotním postižením se v posledních letech v mnohém zlepšila. Nadále ale zůstává faktem, že i dnes jsou děti s těžkým postižením v mnoha směrech diskriminovány. Zajistit pro tyto děti podmínky a šance srovnatelné s jejich zdravými vrstevníky je stále velice složité. Děti s postižením jsou mnohdy zcela sociálně izolovány a nemají kontakt s vnějším prostředím. Tím se u nich nerozvíjí motivace potřebná k dalšímu vývoji. Rodiče, kteří se rozhodli své dítě s postižením neumístit do ústavu sociální péče, jsou obvykle přetíženi náročnou celodenní péčí a v mnoha případech u nich dochází k celkovému vyčerpání. Tato únava a ztráta energie zpětně ovlivňuje také jejich dítě.

Občanské sdružení Klub Hornomlýnská, které působí pod hlavičkou Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v České republice, reaguje na tento problém svým projektem Dejte nám šanci – integrace dětí s postižením za pomoci asistence a projektem Respitní péče v Centru FILIPOVKA. Následující texty jsou příběhy rodičů, kteří se pro své děti rozhodli zajistit osobní asistenci v rámci projektu Dejte nám šanci...

 

Z vyprávění rodičů:

 

Sabrina, 3 roky

Sabrina se narodila v termínu 6.4. 2004 u Apolináře, jako mé třetí dítě. Porod byl dlouhý, bolesti začaly ve dvě hodiny ráno a Sabrina se narodila až ve 12:30 hod. Voda byla zakalená, Sabrina přidušená, nemohli ji ze mě dostat. Má parézu pravé ruky.

Postupem času jsem začala zjišťovat, že nereaguje na světlo, tmu, na hlasy. Na některé zvuky reagovala (zavření dveří, šustění papíru nebo chrastítka). Ve 4 měsíci jsme šly do Motola na vyšetření CT. Tam se zjistilo, že Sabrina má dětskou mozkovou obrnu, středně silnou nedoslýchavost a špatně vidí.

Od 8 dne cvičím Vojtovu metodu a plaveme – do roku a půl 8× denně. Od července 2007 Vojtu necvičíme. Sabrina je moc velká a má sílu. Začaly jsme proto cvičit na míčích cvičení Bobatha, chodíme plavat a na hypoterapii.

Sabrina nyní leze po čtyřech, s oporou chodí. Hůře vidí a má středně silnou nedoslýchavost. Pravou ručičku používá k hrubé motorice a začíná používat i k jemné. Sabrina má velkou pasivní slovní zásobu, bohužel nemluví – žvatlá. Její věty mají intonačně začátek a konec. Sabrina je hodně živá, temperamentní, lehce neklidná, má malou stálou pozornost, ale když ji něco baví, tak je schopna vydržet docela dlouho. Má ráda pohádky a dobré jídlo.

Nyní mám k dispozici dvě asistentky. Jednu do školky, jelikož je Sabrina integrovaná, a druhá je doma a učí Sabrinku to, co se nedá učit ve školce (soustředit se, ovládat vztek, cvičení na míčích…) Asistence pro mě znamená velkou pomoc. Mám ještě dvě děti a Sabrinu už jsem nezvládala. Asistentka Soňa své práci rozumí, pomáhá mi i po psychické stránce, zná odpovědi na mé otázky v oblasti Sabrinčina poškození, to mě velmi uklidňuje a pomáhá mi to zvládat rodinu ......

 

Tomík, 3 roky

Před třemi lety se nám v motolské porodnici narodil Tomík. Byl to kluk jako buk (4,10 kg) a hned se měl k světu! Jediné co nás trochu zaráželo, byly nádherná velká kukadla… Protože měl i malé podlitiny kolem očí, nechala jsem jej pro jistotu prohlédnout na očním. Třetí den po narození nám bylo sděleno, že Tomík se narodil s odchlípenou sítnicí na obou očích a pravděpodobnost, že bude vidět, je téměř nulová. Po prvotním šoku jsme si stanovili zdánlivě jednoduchý cíl – ať je Tomík šťastné dítě a řekli jsme si, že se pokusíme k němu přistupovat jako k jeho o tři roky starší zdravé sestřičce Elišce. Dnes musím konstatovat, že se nám obojí povedlo! Za toto ale vděčíme i spoustě báječných lidí, které jsme na této cestě potkali…

Především to byly „tety“ ze Střediska rané péče, zejména paní Lucie Gregorová a Jana Vachulová, které jsme kontaktovali hned po příjezdu z porodnice a které nám svými návštěvami u nás doma, poskytováním rad, hraček a různých pomůcek, ale také podáním pomyslné psychické „berličky“, velmi pomohly a ukázaly nám, že všechno jde, i když trochu jinak (jak uvádí název jedné z jejich příruček). Byly to právě ony, které rozehnaly naše obavy o nutnost umístění Tomíka do speciálního předškolního a školního zařízení. To by totiž znamenalo Tomíka izolovat ze světa zdravých lidí a dle našeho názoru jej velmi limitovalo ve výběru zájmů, kamarádů apod. Navíc po letech, kdy by tato zařízení opouštěl, musel by se učit žít ve světě zdravých lidí…

Myšlenka integrace nás zcela nadchla! Po krátkém pátrání jsme objevili školku Petrklíč v nedalekém Radotíně, která umožňuje integraci handicapovaných mezi zdravé a co víc – bere to jako velký přínos pro zdravé děti! Paní ředitelka Ilona Kydlíčková nás mile přijala a tak zbývalo jen sehnat asistentku. Zdánlivě snadný úkol se nám ale zpočátku stal malou noční můrou. Lidé, kteří se hlásili tzv. z ulice, byli přirozeně plni obav, úzkosti, neboť se s tímto setkávali poprvé… U nás ale na soucit není místo ani důvod! A tak, když už jsme to téměř vzdávali, dozvěděli jsme se o Klubu Hornomlýnská, který se zabývá hledáním asistentů!

Vedoucí projektu PhDr. Anežka Misauerová se nás hned ujala a do neuvěřitelných 2 týdnů nás zavolala na pohovor s potenciální asistentkou paní Věrou Indrovou. Co se týká Tomíka – byla to láska na první „pohled“ a tak bylo rozhodnuto! Dva týdny jsme docházeli všichni tři do Petrklíčku a Tomík se začal báječně zapojovat do kolektivu. Prostředí školky je poměrně rozlehlé a skýtá netypicky spoustu místností. Pro snadnější orientaci jsme zavěsili předměty na kliky dveří (na šatnu bačkůrku, na jídelnu lžíci, na tělocvičnu balónek, na místnost pro úklidové prostředky smetáček, …). Pro plynulý přechod z klidnějšího prostředí domova do hluku skotačících dětí jsme volili třídu tzv. Petrklíčku, kde je menší kolektiv těch nejmladších děti, které si zvykají, aby přešly do společného kolektivu dětí věku 3–5 let.

Děti i personál Petrklíčku, především paní učitelky Peťka Preisová a Ivanka Vincourová, Tomíka přijali báječně. A nejen to! Snaží se poznat jeho svět, zajímají se o jeho pomůcky a hračky a na oplátku mu s velkou láskou a trpělivostí ukazují ten náš svět – svět zdravých! Navíc paní Věra je hotový poklad! Svým láskyplným přístupem k Tomíkovi, ale i důsledností, stejně jako skvělým smyslem pro humor, je tím pravým „parťákem“ pro našeho rošťáka! A tak se nám díky těmto báječným lidem kolem splnil sen – Tomík žije životem zdravého dítěte a je šťastný!

Děkujeme!

 

Zdroj: ARPZPD v ČR o.s. Klub Hornomlýnská, www.hornomlynska.cz

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz