Hnutí za práva lidí s postižením

Právo

 

 Hnutí za práva lidí s postižením usiluje o zlepšení kvality života těchto lidí. Lidem s postižením se snaží pomoci především zvyšováním dostupnosti a bezpečnosti. V posledních desetiletích je nejviditelnějším výsledkem snah tohoto hnutí zajištění přístupu do veřejných prostranství, například ulic, veřejných budov, toalet.

V některých zemích světa je změna patrná v instalacích výtahů, zprovoznění bezbariérových dopravních prostředků, nájezdových ramp pro vozíčkáře a v úpravě obrubníků. Tyto zásahy umožňují lidem na vozíku a osobám s omezenou pohyblivostí používat veřejné chodníky a veřejnou dopravu snáze a bezpečněji. Zlepšení ocenili i rodiče používající dětské kočárky a vozítka, cyklisté, cestující se zavazadly na kolečkách.

Jedním z hlavních cílů hnutí je i přístup ke vzdělávání, dostupnost práce a ekonomická nezávislost. Tohoto cíle mu pomáhají dosahovat nové, adaptivní technologie umožňující vykonávat práce, které pro jedince s postižením dříve nebyly dostupné. Přístup do škol pomohl zlepšit možnosti vzdělávání a nezávislost lidí s postižením.

Jedním z hlavních cílů hnutí orientovaných na samostatný život a sebeobhajobu lidem s mentálním postižením či duševní poruchou je realizace práva na nezávislý život v dospělosti, někdy s využitím placené pomoci asistenta, místo umístění v ústavu. Tato hnutí vedou lidi s postižením k aktivnímu zapojení do života společnosti.

 

Historie

Hnutí za práva lidí s postižením se v USA stalo v 70. letech významnou silou. Bylo posíleno příkladem hnutí za práva Afroameričanů a žen, která byla zahájena na konci 60. let. Jedním z největších pokroků byl rozvoj kalifornského hnutí za nezávislý život.

Dalším zlomovým okamžikem se stala celonárodní demonstrace iniciovaná Frankem Bowem a organizovaná Americkou koalicí občanů s postižením v roce 1977. Došlo k ní ve vládních budovách provozovaných ministerstvem školství a zdravotnictví v San Francisku a Washingtonu. Jejím výsledkem bylo vydané nařízení o pracovní rehabilitaci v roce 1973. Zákon o pracovní rehabilitaci představoval v USA před vydáním zákona o jedincích s postiženími v roce 1990 nejdůležitější zákon o právech lidí s postižením.

 

Tělesné postižení

Snahy aktivistů za práva lidí s tělesným postižením začaly prosazováním nutnosti přístupu do veřejných i soukromých budov a obecně lepších podmínek k bydlení méně pohyblivých či tělesně schopných jedinců. Aktivisté požadují výstavbu ramp pro vozíčkáře, automatické dveře, širší dveře a chodby, odstranění zbytečných schodů na místech, kde nejsou k dispozici rampy ani výtahy.

Fyzická dosažitelnost je trvalá potřeba, naopak požadavky na zaměstnání a přepravu bylo třeba uzákonit. Důležitým dokumentem se ve Spojených státech v tomto ohledu stal Zákon o občanech s postižením z roku 1990.

 

Vývojová postižení

Obhájci práv lidís vývojovými postiženími zaměřují své aktivity na začlenění do pracovních a běžných každodenních aktivit, z nichž v minulosti bývaly vylučovány.

Na rozdíl od mnoha vedoucích osobností komunity prosazující práva lidí s tělesným postižením se hnutí za sebeobhajobu lidí s vývojovými postiženími prosazovalo pomaleji. Povědomí veřejnosti o hnutí za práva této části populace je nadále omezené a obecně jsou tito lidé stereotypně pokládáni za neužitečné občany závislé na ostatních.

 

Osobnosti

Za zakladatele hnutí za práva lidí s postižením bývá považován Ed Roberts. Usiloval o přijetí na univerzitu v Berkeley. Uspěl v roce 1962. Jeho boj o vstup na Berkeley přešel v hledání přístupu do společnosti jako takové – i proto založil první Centrum pro nezávislý život.

Ed Roberts společně s Judit Heumannovou založil Světový institut pro postižení. V letech 1983 až 1993 v něm Judith Heumannová působila jako druhá ředitelka. Nyní je poradcem pracovní skupiny Světové banky pro postižení a vývoj.

Další významnou osobností hnutí za práva lidí s postižením byl John Tyler. Sám trpěl vážnou formou obrny. Na konci 70. let v Seattlu stával s invalidním vozíkem na zastávkách dvoupatrových autobusů a inicioval řadu dalších akcí, aby dosáhl svého cíle a do autobusů hromadné dopravy byly instalovány výtahy skutečně vhodné pro vozíčkáře, nikoli „skládací“ výtahy, které neměly odpovídající hmotnost či nebyly bezpečné. John Tyler spáchal 24. prosince 1984 sebevraždu. Na jeho počest se konala vzpomínková akce v Center Park v Seattlu, konkrétně před první obytnou budovu, která byla ve Spojených státech postavena pro lidi na vozíčku.

V hnutí za práva lidí s postižením se angažoval i významný, ba dokonce jedinečný hudebník Jeff Moyer. Svoji kariéru zahájil aktivní účastí na 504 protestních akcích v San Francisku kolem roku 1977.

Neopomeňme ani básnířku Gabrielu Brimmerovou, jejíž život byl zaznamenán ve filmu Gaby: pravdivý příběh. Překonala dětskou obrnu a založila organizaci podporující práva lidí s postižením v rodném Mexiku.

 

Zdroj: www.wikipedia.org, česká verze vznikla díky laskavé pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad Ivan Pergler, korektury Dagmar Brejlová