Vítejte v zemi Autistán

Autismus

 

 V tomto autistickém zamyšlení zjistíme, co znamená být „Tři léta ústavním činitelem“, jak zaručeně vyhrát volby, odhalíme pravděpodobně skutečný význam slova „republika“ a dozvíme se mnoho dalších zajímavostí ze světa Autismu.

a) Autista, který dobrovolně strávil tři léta v ústavu pro lidi s mentálním postižením, byl v onom zařízení literárně velice činný. Proto může oprávněně tvrdit, že byl „Tři léta ústavním činitelem a přesto nikdy nebyl politikem“, neboť politikem opravdu nikdy nebyl.

b) Tento autistický pseudovědec vidí mapu bývalého Československa jako kočkovitou šelmu, která se právě chystá zaútočit na počítačovou myš.

c) Republika je pro něho docela obyčejná „diskotéka, která v rapu, tedy v repu bliká“.

d) Podobně nečekaným způsobem, jakým byla sražena newyorská dvojčata, byl kdysi napaden starověký Babylón. Tehdy babylóňané v noci hýřili, cítili se bezpečně a proto strážci nechali bezstarostně otevřené dveře v městských hradbách. Ovšem, Kýrova vojska odvedla vody řeky Eufratu, tím se snížila hladina vody a vojáci tiše vpadli do města, které ještě téže noci dobyli. Dnešní hmotařský svět také hýří a vládci světa měli dlouho pocit bezpečí, protože studená válka přece skončila a nastal tzv. „nový světový řád“. Najednou však přilétly zbraně, které nikdo nečekal, totiž civilní dopravní letadla.

e) Jak vyhrát volby? Nejoblíbenější politik je v danou chvíli ten, který trpí smrtelnou nemocí a umírá dlouhé měsíce. Jde o přirozenou lidskou reakci projevovat soucit umírajícím. Kdo tedy chce zaručeně vyhrát volby (psychologicky a bez boje), měl by založit novou stranu, jejíž členové budou trpět vleklými smrtelnými nemocemi.

f) Když se chamtiví lidé rvali o kouzelnou buřinku, pan Tau stál opodál, nezapojil se do rvačky, i když buřinka patřila jemu. Podle zažité tradice patří vánoce Kristu, ale lidé bojují o nákupní košíky, aby získali „levné dárky“. Je možné, že by se Kristus mohl distancovat od vánoc stejným způsobem jako pan Tau, který nebojoval o svoji buřinku?

Takhle jednoduše vidí zmiňovaný autistický člověk celý svět. Křečovitě zastává názor, že mnoho věcí lze změnit velice jednoduchým a nenáročným způsobem. Ve svém Autismu však zapomíná na to, že myšlení lidí a fungování světa se neřídí jen logikou. Do rozhodování lidí totiž vstupuje, kromě logického uvažování, také mnoho dalších činitelů a okolností, které mnohdy čistou logiku značně potlačí. Náš autista si to dokonce i uvědomuje, protože tento článek sám napsal.

Objektivita - Jak si můžeme být jisti, že do tisku, televize a rozhlasu proniknou skutečně jen objektivní informace? Musíme mít na mysli, že i novináři a další lidé, kteří rozhodují o tom, co se pustí na veřejnost, mají své osobní názory a pocity. Podle toho, jak se dokáže konkrétní člověk v konkrétní situaci chovat nezaujatě, vznikají konkrétní podoby televizních, rozhlasových a internetových zpráv a novinových článků. Objektivita není to, když tvrdím, že jsem objektivní. Objektivní jsem pouze tehdy, když se dokážu na svůj vlastní novinový článek podívat z pohledu člověka, který nezastává moje názory. Pak teprve můžu analyzovat, kde jsem udělal přehmat. Pokud bych objevené přehmaty popíral z jakéhokoliv důvodu, už bych nebyl objektivní. Objektivní jsem tedy jen v případě, když si přiznám, že občas i já podlehnu při psaní novinového článku emocím a že vlivem stresu někdy nechtěně odbočím od daného tématu asi tak, jako právě nyní.

Když píšu novinový článek, musím dávat velký pozor, aby moje úvaha nevycházela pouze z mých osobních pocitů, názorů a přesvědčení. Musím se naopak velmi snažit uvádět jasné přesvědčivé důkazy a svá tvrzení dokládat skutečnými událostmi, které nikdo nemůže popřít, protože se dějí tady a teď. Přesto, když si své novinové články zpětně pročítám, najednou vidím, že jsem někde úplně odbočil od tématu, jinde jsem zase pod silnými emocemi předčasně a ukvapeně nadhodil „bodavou“ otázku. To mě vede k názoru, že si nikdy nemůžeme být jisti tím, co vidíme, slyšíme, nebo čteme ve zprávách. Pokud nejsme očitými svědky událostí, dostáváme zprávy o nich již někým zpracované. Každý, kdo vytváří nějaké zpravodajství, vloží do něho část sebe, svých osobních pocitů, názorů, přesvědčení a momentální nálady.

Zdá se Vám tento článek šílený? Jestliže ano, může to být třeba jen tím, že na takovéto články není dnešní čtenář zvyklý. Buďte si ale jisti, že současný světový systém je daleko šílenější, než celý tento článek!

Na závěr připojuji daňové zamyšlení.

 

Iniciativa

Toužím iniciativně udělat něco navíc

pro naši společnost,

proto letos zaplatím nejen daně,

ale také haně a janě.

Dana je sice schopná výběrčí daní,

ale stejně šikovná je i Hana a Jana.

 

Autor: Pavel Hlušička (Mnoháček Zgublačenko)