Primitiv a inteligent

Společnost

Primitiv, než jde večer ve 22 hodin spát, zkontroluje svoji ložnici, zda tam nejsou komáři. S hrůzou zjistí, že jich tam je nejméně dvacet. Jelikož je náš primitiv unavený, chce pozabíjet všechny komáry co nejdříve. Proto vezme svůj pantofel a plácá jím po komárech, kteří jsou na zdech ložnice. Komáři jsou však rychlejší, než primitivova unavená ruka a instinktivně si sedají až na strop. To dožene primitiva k šílenství a tak se postaví na židli, ale až ke stropu nedosáhne. Proto vezme televizi ze stolku, který chce použít jako podstavec pod židli, jenže nervozitou mu televize spadne na zem a rozbije se. Nechá televizi televizí a hodlá se pomstít komářím samicím, které sedí tři metry vysoko. Proto dá ihned stolek do ložnice, postaví na něj židli a je třeba zdůraznit, že stolek i židle mají trošku uvolněné šrouby, takže se malinko viklají. Primitiv to ví, ale prioritou je nyní pozabíjet komáry, nikoliv dotahovat šrouby. Proto vyleze na stolek, z něho na židli a ruce má až u stropu. Několikrát se rozmáchne pantoflem po komárech, ale pak ztratí rovnováhu a spadne na zem. Stane se to ve 23:15 hodin. Zlomí si ruku, vymkne kotník, narazí žebra a urazí dva zuby. Zavolá si sanitu. Do nemocnice se dostane o půlnoci. Rentgenování a sádrování jsou hotová ve dvě hodiny a oprava zubů je dokončena až ve čtyři hodiny ráno. Primitiv je měsíc v pracovní neschopnosti, rozbil novou televizi za 12 000Kč a zničil malbu v ložnici, neboť všech deset komářích samic, které se mu povedlo na zdech rozplácnout, již bylo nacucaných jeho krví z dřívějších nocí. Ano, všechno to byla marnost!

Inteligent, než jde večer ve 22 hodin spát, si také povšimne komárů na zdech ložnice. Narozdíl od primitiva však jedná rozumně, v souladu s přírodou. Zhasne, lehne si na břicho, odhalí svá záda, a počká patnáct minut, až všechny komáří samice nasají jeho krev. Pak se přikryje a v klidu spí až do rána.

Ano, podřiďme se přírodě! Bojovat proti ní nemůžeme! Výše uvedený příběh ukazuje s nadsázkou problém veltruských a chrudimských havranů. My, lidé, se musíme naučit respektovat zvířata. Paní, která v televizi prohlašuje, že ta havěť (havrani) patří do ZOO, sama do toho ZOO patří! Pamatujme na to, že i kuřáci mají pocit, že je nekuřáci omezují. Ten, kdo nebere ohledy na druhé a sobecky prosazuje pouze svoji vůli, má zákonitě pocit, že ho omezují druzí. Nestěžujme si, že nám povodeň vzala domy! Sami jsme si je přece postavili blízko řek, které se čas od času přirozeně vylévají ze svých koryt. Pokud máme pocit, že se nám příroda mstí, hledejme chybu u sebe. Buďme objektivní a sebekritičtí! Havrani mají právo na svůj domov a nekuřáci mají právo na čistý vzduch. Kdo chce těmto skutečnostem odporovat, má právo s autorem tohoto článku nesouhlasit, ale dříve či později takový člověk bude muset sklízet to, co zasel. Čerstvý vzduch bude z objektivního hlediska vždy nadřazen cigaretovému dýmu a domov havranů bude ze stejného důvodu vždy nadřazen křiku zahořklých lidí. Každý by se měl zamyslet nad tím, zda jde opravdu o havrany, anebo jestli ti zahořklí lidé mají pouze potřebu vyvolávat konflikty a podepisovat nesmyslné petice. Kdo není spokojen dnes, nebyl spokojen v minulosti a nebude spokojen ani v budoucnosti. Leda, že by takový člověk začal přemýšlet a změnil své nepřátelské postoje. To ale záleží pouze na něm!

Autor: P. Hlušička - Mnoháček Zgublačenko




Související články

Tři léta ústawním činitelem…
a přesto nikdy nebyl politikem! Ukázky poezie Pavla Hlušičky alias PWK – Mmoháčka Zgublačenka – NLDr, tentokrát ze stejnojmenné ústawní sbírky. celý článek

Kuffnerovská poezie
premiéra básníka zvaného PWK - Mnoháček Zgublačenko - NLDr.... celý článek