Silvia Lawniczak - Manželství a děti se znevýhodněním


 

 Manželství v Americe se stalo velmi slabou institucí, poslední statistiky ukazují, že 43 % všech manželských párů skončí rozvodem. Přidejte k tomu ještě dítě s postižením, a je velmi pravděpodobné, že manželství, které jako takové stejně viselo na vlásku, nepřežije. Studie prováděná Robertem Hodappem a Dianou Krasnerovou ukázala, že v rodinách dětí s postižením je vyšší procento rozvodů nebo odloučení rodičů nežli je v rodinách, kde mají zdravé děti. Stejně tak tyto rodiny vykazují nižší příjmy. Ze studie také vyplynul fakt, že děti s postižením vychovává více samoživitelů nežli děti zdravé.

Velmi dobře si vzpomínám na to, jak mé vlastní manželství bylo neustále na pokraji kolapsu v době, kdy jsme ještě neměli děti. Poté, co jsme přišli o první dítě, to vypadalo, že jsme se sblížili. Kromě toho na rozvod nevěřím, a tak jsem si myslela, že nás nemůže nic rozdělit. Pak se ovšem narodil Nicky a vše se náhle změnilo. Tvrdit, že péče o Nickyho byla obtížná, znamená velmi podceňovat skutečnost. Kromě toho jsem vše dělala bez jakékoli pomoci zvenčí. Naše rodiny žily v jiných státech nebo dokonce v úplně jiné zemi. Můj manžel neustále pracoval, a tak pouze na mě leželo břímě péče o dítě – 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, bez jakékoli přestávky. Dokonce jsém spala na matraci v obýváku, abych byla dítěti nablízku, kdyby se v noci probudilo či začalo dusit, což se stávalo často. Nickyho postižení je velmi vzácné. Dokonce tak vzácné, že ani není nikde patřičně zohledněno. Bylo proto téměř nemožné získat pojištění nebo jakýkoli vládní program, který by mi umožnil mít ošetřovatelku, jakoukoli úlevu nebo pomoc. Nesehnala jsem ani nikoho, kdo by mi pomohl krýt náklady na bandáže, a tak jsem musela kromě toho ještě dělat veškerou práci s praním, namotáváním, desinfekcí – prostě všechno to, co souvisí s opakovaným použitím obvazového materiálu. Každý týden jsem chodila na nasčetné lékařské prohlídky k pediatrům, terapeutům, fyzioterapetům apod. Můj manžel byl z celé situace velmi nesvůj a každý den si na mě vyléval zlost. Byla jsem vyčerpaná a deprimovaná, a tak jsem se zeptala fyzioterapeutky svého syna na to, kolik manželství „přežije“ to, že má dítě s postižením. Podívala se na mě smutně a řekla, že je jí to velmi líto, ale že více než 75 % dětí, které jí prošly rukama, pocházelo z rozvedených rodin.

Krize často odhalí to nejhorší o lidech, právě v obtížných dobách vyplave na povrch pravda, ukáže se, jací opravdu jsme. Zatímco silný pár dokáže najít řešení, akceptuje diagnózu a využije příležitost spatřovat své dítě takové, jaké je, a pokusí se fungovat jako rodiče jak nejlépe dokáží, páry, které nejsou tak silné toto nedokážou, nejsou schopny se naladit na stejnou notu. Je také pravda, že muži a ženy reagují na podobné situace rozdílně. Žena si projde obdobím, kdy se jí zhroutí svět, ale pak se v ní probudí její přirozená potřeba živit své dítě. Muž ovšem vše prožívá jako porážku. Jak se to mohlo stát, když on byl ten, kdo plnil roli ochránce? Cítí se jako když nechal svou rodinu ve štychu.

Co oba rodiče potřebují? Snažit se porozumět jeden druhému a nevykládat si činy svého protějšku nijak zvláštně. Zejména pro muže je těžké najít pouto ke svému dítěti, protože se cítí tak bezmocní. Já osobně jsem se opakované snažila upevňovat a napravovat své manželství, ale neúspěšně. Nickův otec v průběhu času dokázal akceptovat synovo postižení, dokonce s ním má nyní i téměř fantastický vztah. Manželství to ovšem nepřežilo. Přesto se považuji za šťastnou. Našla jsem totiž muže, který přijal nejenom mě, ale i mého syna, jeho postižení, a to celé doplnil obrovskou láskou, oddaností a podporou. Každodenně děkuji Bohu za to, že mi ho poslal.

 

Autorka: Silvia Lawniczak

Zdroj: Special Mommy Chronicles, http://www.sleepingangel.com /smc.htm, publikováno s laskavým svolením autorky, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad Jana Chaloupková, redakce Dagmar Brejlová

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz