Panenka od pana prezidenta

Společnost

 V Hospodářských novinách z pátku 16.5. 2008 mě zaujala zpráva " Postižená dostala cenu za záchranu holčičky". Stále mi tato zpráva nedá spát, v následujícím textu se pokusím osvobodit se od špatného pocitu.

Pohled naší společnosti na lidi s postižením se od revoluce mění, většinou k dobrému. Už není sprosté ani příliš odvážné říkat, že všichni tito lidé nepatří do ústavů, že mohou pracovat, volně se pohybovat po městě a žít svůj život jako většina jejich vrstevníků. To se samozřejmě týká i lidí s mentálním postižením. Už mnoho lidí chápe i rozdíl mezi stigmatizujícím označením "mentálně postižený člověk" a slovním spojením "člověk s mentálním postižením". Takto použitý výraz totiž klade na první místo ten fakt, že jde o člověka, osobnost, nezdůrazňuje jen jeden z jeho znaků, nějaké postižení, které vůbec nemusí být zásadní pro jeho chování.

U dívky, která zachránila malou holčičku, se ukázalo, že byla hlavně odvážná a projevila velké sociální dovednosti, a možná, ale to pro tento skutek není důležité, má i nějaké postižení. Škoda, že stigmatizující pojmy novináři stále užívají, právě oni totiž svými články ovlivňují mnoho čtenářů. Šok jsem však měla ze zjištění, že mladá slečna dostala od prezidenta Václava Klause kromě Zlatého záchranářského kříže i panenku, které prý má velmi ráda.

Oceňuji čin odvážné mladé ženy a také rodiče, kteří Adélu vychovali tak, že je citlivou lidskou bytostí. Panenka je hračka, která patří dětem, ne mladé odvážné ženě, bez ohledu na to, zda ji udělá radost. Stejnou radost by Adéle udělal i jiný dárek, který by více odpovídal jejímu věku a byl by i užitečný. Například foťák, pomůcka k lepší komunikaci, orientaci a podobně. Ale co s panenkou?

Pokud se Adéla rozhodne jít s panenkou mezi přátele, na ulici a bude ji chtít ukázat svým osmnáctiletým vrstevníkům, pak se musí smířit s tím, že se kamarádi budou tvářit divně a budou se potutelně usmívat. Adéla asi nebude chápat proč. Maminka pak bude muset Adéle vysvětlit, že není běžné chodit s panenkou ven v tomto věku, byť je to panenka od pana prezidenta. Pokud Adéle nikdo nevysvětlí, že panenky jsou na hraní pro děti, ať si panenku raději schová doma a neukazuje se s ní na ulici, bude Adéla vyčleněna z party vrstevníků, vystavena posměchu a nebude vědět proč. Tuto situaci popisuji díky zkušenosti třicetileté dívky, která také měla ráda panenky a chodila s nimi ven, ale nechápala, proč se jí všichni kolem posmívají a mají ji za hloupou.

Co tím dárkem chtěl pan prezident Adéle říci? Nevím, asi ji chtěl opravdu udělat radost. K čemu je panenka Adéle? Bude si s ní hrát, ale sotva díky ní získá nové "dospělácké" dovednosti, které ji pomohou k dalšímu začlenění do normální společnosti. A co říká panenka o panu prezidentovi? ..

Monika Lampová JMÉNO AUTORA: Monika Lampová

EMAIL_AUTORA: lampova@agenturapondeli.cz

 




Související články

Přijměte správný postoj vůči lidem se znevýhodněním
Lidé se znevýhodněním každý den čelí sociálním a psychickým bariérám, kteréy bývají výsledkem nedostatku znalostí nebo pochopení. Lze je však snadno překonat jednoduchými prostředky. celý článek

Myšlení, slova a skutky
Některé pojmy jsou zdánlivě nevykořenitelné. Tak třeba defektologie, která se na některých pedagogických fakultách přednáší již od roku 1956. celý článek