Úvodem o sobě a o nedostatcích v řeči


Temple Grandin

1. PŘEDMLUVA

Jsem 44letá autistická žena, která má za sebou úspěšnou mezinárodní kariéru návrhářky vybavení pro chov hospodářských zvířat. Můj doktorát z přírodních věd jsem dokončila na universitě v Illinois v Urbaně a nyní jsem docentka přírodních věd na státní univerzitě v Coloradu. Můj handicap mi pomohla překonat raná intervence ve věku dvou a půl roku. Dvěma tématy, které zachycuje tato kapitola, jsou potlačená schopnost řeči a smyslové problémy. Mé smysly byly přecitlivělé na hlasitý zvuk a dotek. Hlasitý zvuk zraňoval mé uši a před dotykem jsem couvala, abych zabránila ohromujícímu vjemu.

 Vytvořila jsem stahovací přístroj, který mi pomáhal uklidnit mé nervy a snášet dotek. V pubertě začaly strašné „nervové“ záchvaty úzkosti a zhoršovaly se s věkem. Tuto úzkost utišila antidepresiva. V poslední části této kapitoly budu pojednávat o směřování svých fixací na konstruktivní činnost a kariéru a o významu mého učitele. Detailně se zabývám oblastmi svých schopností a nedostatků. Mé myšlení je naprosto vizuální, podobné videu, které si přehrávám ve své představivosti. Dokonce i abstraktní koncepty, jako například vycházení s ostatními lidmi, si vizualizuji tím, že si je představuji.

2. NEDOSTATKY V ŘEČI

Neschopnost mluvit byla naprostým nezdarem. Když na mě přímo mluvili dospělí, rozuměla jsem všemu, co říkali, ale nedostala jsem ze sebe slovo. Bylo to jako silné zadrhávání. Když jsem se ocitla v trochu stresující situaci, slova někdy tuto bariéru překonala a mluvila jsem. Moje logopedka věděla, jak má do mého světa proniknout. Držela mě za bradu a nutila mě, ať se jí dívám do očí a říkám „míč“. Když mi byly tři roky, z „míč“ se s velkou námahou stalo „míš“. Když logopedka příliš naléhala, dostala jsem záchvat vzteku, a když nepronikla dost daleko, nedostali jsme se dál. Má matka a učitelé se divili, proč křičím. Křičení bylo jediným způsobem, jak jsem mohla komunikovat. Často jsem si logicky myslela: „Teď budu křičet, protože někomu chci říct, že něco nechci udělat.“

Je zajímavé, že se moje řeč podobala zdůrazněné řeči malých dětí, kterým byl z malého mozku odoperován nádor. Rekate, Grubb, Aram, Hahn a Ratcheson (1985) zjistili, že operace rakoviny, které poškozují vernus, nucleus a obě hemisféry malého mozku, způsobily u většiny dětí dočasnou ztrátu řeči. Nejprve se vrátily samohlásky (1) a vnímání řeči bylo normální. Courchesne, Yeung-Courchesne, Press, Hesselink a Jernigan (1988) podali zprávy o tom, že čtrnáct z šestnácti vysoce až průměrně pracujících autistů má v malém mozku nedostatečně velké řečové laloky IV a VII. Také Bauman a Kemper (1985) a Ritvo et al. (1986) zjistili, že mozky autistů mají podprůměrné množství Purkinjeových buněk v malém mozku. V mém případě odhalil rentgen mozku v malém mozku abnormality. Nedokážu jít tandemovou chůzí (standardní policejní zkouška „chůze po čáře“ pro opilé řidiče). Vždy se nakonec nakloním na stranu, mé reakce na jiné jednoduché pohybové zkoušky poruch malého mozku jsou však jinak normální. Vestibulární podráždění může u autistických dětí někdy vyvolat řeč. Pomalé houpání dítěte na houpačce může někdy pomoci podnítit řeč (Ray, King, & Grandin, 1988). Určité druhy plynulého, pravidelného pohybu jsou pro mě obtížné, i když se náhodnému pozorovateli zdám normální. Když například používám hydraulické zařízení, které má řadu pák, mohu v jednu chvíli perfektně používat jednu páku. Pohybovat současně dvěma nebo třemi pákami je nemožné. To může vysvětlit, proč se nemohu naučit hrát na hudební nástroj, i když mám vrozený talent pro tón a melodii. Jediný hudební nástroj, který ovládám, je pískání pusou.

 

Zdroj: Temple Grandin – An inside view of autism, Center for the Study of Autism, Oregon, www.autism.org, překlad Martina Jakubův

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz