Týrání dětí s postižením


 

 

Proč jsou týráním více ohroženy děti s postižením?

Kriminalistické statistiky většinou neuvádějí samostatně děti s postižením, je proto obtížné určit, jak dalece jsou ohroženy týráním (Sullivan, 2003). Na základě výzkumů menšího rozsahu bylo zjištěno, že děti s postižením jakéhokoliv druhu jsou týrány mnohem častěji než děti bez postižení. Výzkumy ukazují, že se počet týraných děti s postižením mění, např. v USA se pohybuje mezi 22 % až 70 % (National Research Council, 2001). Přestože počet zjištěných případů týrání byl velmi vysoký, celkově poskytly výzkumy přesvědčivý důkaz o tom, že mezi dětmi s postižením a týráním existuje souvislost (Sobsey, 1994).

Každé třetí dítě se zjištěným postižením, které vyžadují zvláštní péči, je vystaveno některému způsobu týrání (t.j. buď zanedbávání, fyzickému týrání nebo sexuálnímu zneužívání), zatímco u dětí bez postižení se obětí týrání stává každé desáté. Pravděpodobnost, že se dítě s postižením stane obětí některého způsobu týrání, je 3,44krát vyšší, než je tomu u dětí bez postižení (Sullivan & Knutson, 2000).

Konkrétně u dětí s vývojovým postižením je pravděpodobnost, že se stanou obětí kriminálního činu, čtyřikrát až desetkrát vyšší, než je tomu u dětí bez postižení (Sobsey, et.al., 1995).

Jak uvádí jedna ze studií, děti s vývojovým postižením jsou dvakrát více ohroženy fyzickým týráním nebo sexuálním zneužíváním než děti bez postižení. (Crosse et al., 1993).

 

Proč je pravděpodobnost týrání u těchto dětí vyšší?

Výzkumní pracovníci zabývající se tímto jevem se domnívají, že postižení může zvyšovat sklony k týrání (které se často projevují spíše nepřímo - jako reakce společnosti na postižení, než že by příčinou týrání bylo samotné postižení). Například dospělí mohou odmítat formální ohlášení týrání dítěte kvůli stavu jeho postižení, čímž umožňují pachateli dítě dále týrat (Sullivan, 2003). ¨Nebo se rodiče bojí ohlásit týrání svého dítěte, ke kterému dochází v zařízení, kde je dítě umístěno. Museli by si ho pravděpdoobně vzít domů, kde by mu nemohli zajistit potřebnou péči. Často jsou pachateli týrání samotní rodiče nebo jiné osoby, které o dítě pečují, Týrání tají ze strachu před právními a jinými následky.

Děti si neuvědomují, že jde o týrání, neznají tento pojem a nepoznají, že jsou týrány, nemohou to tedy oznámit.

Řada postižení se projevuje problémy s komunikací, což rovněž ztěžuje dětem pochopit nebo popsat situace, kdy jsou týrány (Knutson & Sullivan, 1993). Děti s omezenými vyjadřovacími schopnostmi nemají možnost někomu sdělit skutečnost, že jsou týrány. Teprve nedávno byly komunikační tabulky doplněny o obrázky znázorňující akty zneužívání a anatomii pohlavního ústrojí. Mají za cíl pomáhat dětem i dospělým, kteří nejsou schopni komunikovat vůbec nebo jen velmi omezeně, aby dokázali sdělit, že jsou týráni.

 

Jsou týráním více ohroženy děti s různými druhy postižení?

Mnohé výzkumy ukazují, že stupeň ohrožení násilím se liší podle druhu postižení. Např. Sullivan (2003) uvádí, že děti s poruchami chování jsou vystaveny většímu nebezpečí tělesného týrání, zatímco děti s poruchami řeči jsou častěji zanedbávány. Sullivan & Knutson (1998) rovněž zjistili, že děti s poruchami chování a děti mentálně retardované jsou mnohem

více ohroženy všemi třemi způsoby týrání (zanedbávání, tělesné týrání, sexuální zneužívání) než děti s ostatními druhy postižení (poruchy řeči, postižení sluchu, poruchy učení, zdravotní postižení a poruchy soustředění).

Špatné zacházení se nejčastěji projevuje zanedbáváním a to jak dětí s postižením tak dětí bez postižení. Následuje tělesné týrání, sexuální zneužívání a psychické týrání (Sullivan & Knutson, 2000).

 

Jak zjistím, že je dítě s postižením týráno?

Indikátory týrání u dětí s postižením jsou podobné jako u dětí bez postižení. Vedle fyzických příznaků (modřiny, zlomeniny, poranění hlavy nebo jiné vnější známky) patří k hlavním indikátorům sdělení dítěte, že je týráno a dále změny v jeho chování. U dětí s postižením hrozí mnohem více, že jejich týrání zůstane bez povšimnutí, neboť se okolí může domnívat, že změny v jejich chování jsou způsobeny postižením a nikoliv týráním. Děti s vývojovým postižením mohou působit snadno ovlivnitelně nebo nevěrohodně, zejména když týrání, které popisují, se zdá být nepravděpodobné. Jestliže se objeví podezření na týrání, je odpovědností dospělých, aby pečlivě sledovali chování dítěte, dotazovali se ho na jeho bezpečnost a oznámili sebemenší podezření na týrání. Zákony v jednotlivých státech se liší v tom, kdo je pověřen oznámit podezření na týrání, většinou jsou to však odborníci, kteří jsou s dětmi v pravidelném kontaktu, například učitelé, praktičtí lékaři, zubní lékaři, logopedové atd.

 

Jaké jsou následky týrání?

Následky týrání mohou být fyzické, např. poškození centrální nervové soustavy, zlomeniny, poranění břišních orgánů, popáleniny, podvýživa, traumatické poranění hlavy (např. syndrom třeseného dítěte). Týrání rovněž působí zmatek v mysli dítěte a má za následek dlouhodobé citové trauma a problémy s chováním. Dalším možným následkem týrání může být trvalé postižení dítěte. Některým dětem, které nikdy nebyly postižené, může týrání přivodit invaliditu. Jednoročním výzkumem prováděným u dětí se střelným poraněním byla zjištěna 11,7 % úmrtnost a 10 % trvalá invalidita.

 

Jak mohu pomoci předcházet týrání dětí s kognitivním, duševním a vývojovým postižením?

Podporujte školení a trvalé vzdělávání o násilí vůči dětem s postižením pro osoby, které jsou samy postižené, jejich rodiny, odborníky na právo, soudce, žalobce, společnosti pro ochranu obětí, opatrovníky a policejní úředníky.

Rodiče by měli znát každého, kdo s jejich dítětem pracuje, a pečlivě sledovat a všímat si sebemenších známek týrání. Pachateli týrání mohou být rodiče nebo další osoby, které se o dítě starají, proto i ostatní lidé, s kterými dítě přichází do styku, by měli být schopni identifikovat možné týrání a vědět, jak je oznámit.

Rodiče dětí s postižením a organizace se mohou spojit s místními organizacemi pro pomoc obětem nebo s organizacemi na ochranu týraných dětí, sdělovat si zkušenosti a spolupracovat při péči o děti s postižením v místních komunitách.

Vytváření podpůrných programů (a získávání finančních prostředků) pro rodiny, jako například respitní (odlehčující) péče, které mají přímý vliv na postižené rodiny a mohou pomoci předcházet týrání tím, že umožní rodinám přerušit na chvíli každodenní pečovatelské povinnosti, které se zdají být nezvládnutelné.

 

Zdroj: Leigh Ann Davis, M.S.S.W., M.P.A - Abuse of Children with Cognitive, Intellectual & Developmental Disabilities, publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad Zuzana Jungwirthová

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz