Je opravdu velká a půjde do 4. třídy a co bude dál?


 

 Míša (Downův syndrom) už půjde opravdu do 4.třídy běžné základní školy na Černém Mostě v Praze. Absolvola už tři roky integrace s pedagogickou asistentkou a pořád si hrozně moc zakládá na tom, že je velká holka. Učí se všechny předměty, včetně angličtiny, ta ji ale baví jen v pondělí, to jsou počítače. Už taky zkouší různé triky, jako třeba "zapomene" doma matiku a diví se, když asistentka pohotově vyndá nakopírované pracovní listy a něco musí dodělat doma. To potom vzdychá: "Ach jo, neměla matiku, musím dělat doma."

Byla se třídou vloni i letos na škole v přírodě, odpoledne si chodí hrát do Motýlku (centrum pro děti s hendikepy), tam se opravdu těší, tady má kamarády a to mě přivádí stále k častějším myšlenkám, co je vlastně integrace a co od ní čekám pro své dítě? V první a druhé třídě jsme děti ze třídy potkávali na písku a na hřišti, volali na Míšu a brali ji do hry, ale ve třetí třídě se vytratily na kroužky a kamarády ve třídě nemá, takové ty opravdové, občas přijde smutná, že si s ní děti nechtějí hrát. Hrají složité hry, kterým nerozumí, začínají je zajímat mobily, móda, špitají si nějaké tajnosti... Ona by hrála člobrdo, pexeso, v družině byla ve spojené třídě s mladšími dětmi tak to nějak šlo. Odpoledne v Motýlku ožívá, těší se na Kubu, Lucku, Áju, Niky, Honzíka, když pro ni přijdu, většinou něco hrají společně.

Tak se ptám, kam až má smysl integrace, bude ve třídě šťastná, nebudou ji děti odstrkovat? Začne vnímat, že je jiná? A co bude mít jednou šanci dělat? Nebude jí opravdu líp v nějaké dobré praktické škole, kde jí budou děti intelektem blíž? V jedné z prvních úvah jsem se bránila speciálním školám z určitých důvodů, těm, kde by byla mezi dětmi ze špatného sociálního prostředí se bráním pořád, ale kdyby tak byla praktická škola, kde by se učila praktické věci pro život, bylo tam podnětné prostředí, děti z běžných rodin, které mají nějaký podobný problém, to by byla výhra. Ale kde takovou školu hledat?

Na začátku jsem od integrace očekávala, že se naučí žít mezi majoritní společností a spolužáci se naučí žít s ní, ale dneska už bych chtěla ještě aby měla kamarády a ty s postupujícím věkem ztrácí, začínají se ony nůžky zájmů opravdu rozevírat. Tak jak z toho ven? Má někdo radu nebo podobnou zkušenost?

JMÉNO AUTORA: Ing. Monika Melzerová

EMAIL_AUTORA: melzerova.monika@centrum.cz

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz