Etiketa aneb „Nepředpokládejte, že…“

Základní info

Výrazem „etiketa“ je označován soubor psaných i nepsaných pravidel, která určují, co je v rámci různých okolností společensky přijatelným chováním. Tato pravidla jsou obvykle založena na společenských normách a nejsou zakotvena v trestním ani občanském zákoníku. Jsou uplatňována spíše na úrovni jednotlivců, a to na základě obav z nesouhlasu ze strany společnosti.

„Etiketa při jednání s lidmi s postižením“ (v angličtině „disability etiquette“) je pak mylné označení: na rozdíl od jednoduché „etikety“ byly pokyny týkající se lidí s postižením původně vytvořeny proto, aby společenské konvence zpochybnily, nikoli aby je prosazovaly.

Neexistuje jednotný názor na to, kdy bylo toto označení použito poprvé. S největší pravděpodobností se vyvinulo v souvislosti s Hnutím za práva lidí s postižením, které vzniklo na počátku 70. let 20. století. Označení vzniklo zřejmě jako cynická hra s tehdejšími pravidly, která byla určena pro lidi bez postižení a která jim podle aktivistů za občanská práva nadržovala.

 

Pravidla v teorii a praxi

Většina pravidel chování k lidem s postižením je zřejmě postavena na jednoduchém pokynu: „Nepředpokládejte, že…“ Jsou sepsána tak, aby řešila reálné a skutečně prožívané nedostatky ve způsobu, jak se společnost jako celek chová k lidem s postižením.

Tato pravidla lze rozdělit do několika širších kategorií.

 

„Nepředpokládejte, že…:

• …člověk s postižením chce nebo žádá o pomoc.“

• …odmítnutí pomoci je míněno jako osobní urážka.“

• …je-li vaše nabídka pomoci přijata, víte, jak pomoci, aniž by vám to někdo řekl.“

• …člověk s jedním druhem postižení má i jiná postižení.“

• …člověk s postižením není spokojen s kvalitou svého života, a proto očekává soucit.”

• …člověk s postižením se snadno urazí.“

• …člověk, který nevypadá, že by měl postižení, nebo který používá zdravotní pomůcky nepravidelně, své postižení jen předstírá nebo hraje.“ (viz článek neviditelné postižení)

• …osoby doprovázející člověka s postižením mají za úkol výhradně poskytovat pomoc.“

• …člověk s postižením ochotně odpoví na osobní otázky, zvláště na veřejnosti.“

 

Každá kategorie zahrnuje zvláštní „pravidla“. Poslední dvě kategorie by obsahovaly například následující pokyny:

„Ptejte se člověka s postižením, ne jeho průvodce.“ „Účty za nákup potravin nebo jiné stvrzenky předejte člověku, který je zaplatil.“ „Na záležitosti týkající se postižení se člověka s postižením ptejte jen v případě, že jej znáte.“

Autoři textů o konkrétních typech postižení si sami vytvořili vlastní pokyny. Kategorie lidí používajících invalidní vozík například zahrnuje pravidlo „neberte do rukou držadla pro ovládání vozíku bez svolení člověka s postižením“. Lidé se zrakovým postižením často uvádějí pravidlo „po vstupu do místnosti se představte“.

 

Jazyk

Lidé s postižením, podobně jako mnoho jiných menšinových skupin, nemusí vždy souhlasit s tím, co je nazýváno politicky korektním. Nicméně některá obecná doporučení a varování bývají uvedeny v různých seznamech výrazů souvisejících s postižením s negativní konotací.

 

Závěr

Smyslem etikety při jednání s lidmi s postižením je upozornit na běžně rozšířené domněnky a mylné představy, a to poskytnutím pokynů, které tyto domněnky a představy vyvracejí. A nejen to: tyto pokyny se navíc vyvíjejí směrem k tomu, aby se blížily společenské etiketě vztahů mezi lidmi bez postižení, v naději, že s lidmi s postižením bude zacházeno v rámci běžných zdvořilostních pravidel. (McGrattan, 2001)

.

Zdroj: Zdroj: Wikipedia.org, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu Dobromysl.cz - překlad Lucie Šnytová

 




Související články

Etiketa jednání s lidmi s vývojovým postižením
Lidé s vývojovým postižením dávají přednost tomu, aby byli považováni v prvé řadě za lidi a aby byli lidmi také nazýváni. Nepřejí si, aby byli označováni podle toho, jaké mají postižení. celý článek

Jak mluvit o lidech s postižením
To, jak mluvíme o lidech s postižením, vytváří pro ostatní představu o tom, jací jsou. celý článek