Pobyt na psychiatrii


Rodiče dětí s poruchami chováním, ale také s různým stupněm mentální retardace a dalšími problémy, začínají hlavně kolem puberty volat SOS na všechny strany. I my jsme patřili mezi ně. Možná někomu z vás naše zkušenost bude prospěšná.

Máme dceru s diagnosou lehká mentální retardace. Bohužel s nástupem puberty se její vztah nejen k rodičům, ale i jakékoliv jiné autoritě, změnil ve stav válečný. Bojovala se všemi, se vším. Ve chvíli, kdy v řadě mnoha menších či závažnějších incidentů proti „pravidlům“ figurovala i krádež (byť doma), jsme řekli dost! Po poradě s ošetřující psycholožkou, jsme souhlasili s léčebným pobytem na dětském oddělení psychiatrie.

Bylo to náročné hlavně pro mě, jako pro matku, která dceři věnovala 24h péči (manžel má náročné povolání). Brala jsem to jako osobní selhání.

V den nástupu jsme dle pokynů přijeli do nemocnice. Paní primářka, která se stala ošetřující lékařkou dcery, se sice zajímala o důvody našeho rozhodnutí, ale měli jsme pocit, že diagnosu má stanovenou vcelku „od dveří“. Přesto jsme doufali, že naše rozhodnutí bylo správné a přinese alespoň něco pozitivního. Bohužel doufali jsme špatně. Dcera pobyt zvládala velice špatně, špatně navazovala kontakt s lékaři, sestřičkami, s učitelkou ve škole. Nikdo s námi za celou dobu 5týdenního pobytu nemluvil o tom, co se tam děje apod. Po 5 týdnech nám sestra dceru předala s okopírovaným papírkem, kde stálo: „Odmítá léky. Při zhoršení stavu DL Opařany.“

Psycholožka se s námi sešla až po několika telefonických urgencích. Přeříkala mi šílenou cca 7stránkovou závěrečnou zprávu, jejíž závěr zněl: „Ústavní péče“. Přiznám se, že jsem po rozhovoru s paní psycholožkou málem zkolabovala. Ona nedokázala o dceři říci jediné pozitivní slovo!

Díky naší ošetřující psycholožce jsme se pomaličku z šoku, který nám tzv. odborníci uštědřili. Domnívali jsme se, že je už nebudeme v budoucnu potřebovat. Snažili jsme se dceřiny výchovné problémy řešit jinde a jinak.

Bohužel nástup na 2.stupeň základní školy, změna třídy, složení spolužáků, třídní učitelky, množství učiva si vzaly svoji daň. Dcera byla hospitalizovaná na konci roku opět! Nedokáži vypovědět, s jakými negativními pocity jsme se s manželem pro tento krok rozhodovali. Zvláště po první a tak negativní zkušenosti!

K našemu překvapení se ošetřujícím lékařem dcery stal mladý na pohled sympatický lékař. Při nástupu s námi dopodrobna rozebral minulost i přítomnost. Naše názory na příčinu problémů. Prostě se zajímal o osobu naší dcery dost důkladně. Zároveň, jak jsme později zjistili, s dcerou denně hovořil a také se zajímal o to, jaké pokroky dělá, jak se jí v nemocnici líbí či nelíbí. A pravděpodobně to vzal za více než správný konec. Pominu-li běžné nářky „stýská se mi, chci domů apod.“, snášela dcera pobyt téměř v pohodě. Netvrdím, že bylo vše bez problémů. Ale vzhledem k vražedné kombinaci mentální retardace s pubertou problémy nebyly nijak závažné.

Pan doktor s námi hned první týden hovořil telefonicky. Sdělil nám výsledky svých vyšetření a rozhovorů s dcerou a my jsme měli pocit, že je tu konečně někdo, kdo nebere naši dceru jako „housku na krámě“. Kdo se snaží pomoci nejen nám, ale také jí. A v tomto duchu proběhlo celých 6 týdnů pobytu.

Žádný happy end se nekoná. Pobyt dcery na psychiatrii nepřinesl žádné závratné „uzdravení“ ani zjištění. Splnil účel toho, že dcera poznala, že řád světa neurčují rodiče, ale tak nějak dán všem a všude. Jen my rodiče jsme si trošičku odpočinuli od náročné péče o naši dceru. A také se nám dostalo po letech ujištění, že naše péče o ni je vidět na každém kroku. Ani nevíte, jak moc jsme to s manželem potřebovali slyšet!

Co dodat závěrem. Pokud se problémy s vašimi dětmi stupňují, neváhejte a dejte na doporučení vašeho ošetřujícího psychologa/psychiatra souhlas s hospitalizací na dětské psychiatrii. Jen buďte rozhodně důslednější, než jsme byli my v případě první hospitalizace. Žádejte od lékařů informace. Žádejte konzultace. Nabízejte a trvejte na spolupráci s vámi. Vždyť kdo jiný zná vaše dítě lépe než vy!

 

Autorka: BJ

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz