Vývojová dysfázie nebo dětský autismus?

Autismus

Ríša má od svých tří let kromě jiných tuto diagnózu: dětský autismus, nejspíše vysocefunkční, lehčí symptomatiky, CARS 33.5.

Absolvoval diagnostické vyšetření v Brně, v Dětské nemocnici, u PhDr. Makovské. Je to zkušená psycholožka, která má s diagnostikou autistických dětí dlouholetou praxi.

Cesta k této diagnóze však trvala velmi dlouho. Z velké části proto, že my, rodiče, jsme vůbec netušili, že nějaký autismus existuje a tak nás ani nenapadlo, že bychom mohli doma jednoho autistu mít.

 

Vývoj řeči

Řeč se u Ríši vyvíjela velmi zvláštně. První slovo, které říkal bylo "tři". Další slůvka (houpy, bác, balón) začal říkal až ve 20 měsících. Bylo to po absolvování lázeňské léčby v Klimkovicích a zároveň po několikatýdenním užívání přípravku Fosfoser Memory. Nevíme, jestli zabrala léčivá voda v Klimkovicích nebo ty vitamíny anebo to prostě přišlo, protože to tak mělo být.

Neměli jsme vůbec pocit, že by první slůvka začal Ríša říkat pozdě. Vždyť měl (a stále má) cysty na mozku, dětskou mozkovou obrnu a v té době ani nechodil.

Kolem dvou let už Ríša dokázal odříkat spoustu básniček, ale stále nemluvil sám za sebe, neříkal co chce, co nechce, natož aby popisoval co vidí, nebo slyší. Ale hlavně nám vůbec nerozuměl, co mu říkáme my.

Vzpomínám si, že v době, když už jsem věděla, že Ríša je autista a měla něco načteno o problémech s vývojem řeči, jela jsem jednou tramvají a vedle mne stála maminka s asi ročním dítětem v kočárku. To ještě "nemluvilo", ale najednou začlo natahovat ruce k mámě a říkat:

"ba - ba".

A maminka, jakoby přesně věděla co jí dítě říká, odpověděla:

"Ano, dám ti banán, ale až vystoupíme."

Uvědomila jsem si, že takto Ríša nikdy nekomunikoval. Nepoužíval jako mimino "jakobyslova" na označení konkrétních věcí. Je to vlastně fáze, kdy dítě ještě nemá natolik vyvinutá mluvidla, aby mohlo mluvit dobře, ale komunikovat chce a tak používá svůj vlastní slovník. Tahle přirozenost zdravých dětí se využívá také při dnes moderním znakování s nemluvňaty. Právě znakování by můj syn schopen jako mimino určitě nebyl. Protože on nekomunikoval. A později také ne. Začal sice mluvit, ale nekomunikoval. Mohl vyslovovat slova a tak jen opakoval, přeříkával, co už někdy slyšel. Bez porozumění.

 

Cesta k diagnóze autismu

Úplně poprvé jsem slovo autismus v souvislosti s Ríšou uslyšela od mé kamarádky, co má také (mimo jiné) autistického chlapečka. Popisovala jsem jí jak Ríša mluví a neví o čem, jak nerozumí, co po něm chceme. Jak moc špatně reaguje na své jméno. A ona tehdy řekla, že jí to připomíná autismus.

Já začala pátrat po internetu a narazila jsem na stránky od Macešky. Popisuje svou autistickou holčičku, zejména ty úsměvné historky o komunikaci s dítětem, které nerozumí, ale jen opakuje.

"To je přesné" říkala jsem si, "jako Ríša".

A začala jsem podnikat další kroky, abychom se dobrali pravdy.

Trochu mi to stěžovala situace, že Ríša v psychologickém sledování už byl a psycholožka, která jej pravidelně vyšetřovala autismus vyloučila. Logopedce ve stacionáři se Ríša po psychické stránce také nezdál zcela v pořádku, zejména bylo zarážející výrazné opoždění vývoje řeči. Tehdy úvahy spěly spíše k mentální retardaci. Ale bylo brzo na kategorické závěry, byl ještě velmi malý.

Přesto jsem si domluvila vyšetření jinde. Na radu kamarádky jsem se obrátila na speciálně-pedagogické centrum zaměřené na autismus a objednala se na diagnostiku. To bylo Ríšovi už 2,5 roku. A četla jsem a četla a zjišťovala, že to v dost věcech sedí, i když v některých ne.

Ríša nemá problém s očním kontaktem a nikdy ho neměl. Je pravda, že na očích nevisí, ale když se děje něco zábavného, je schopen se do očí dívat. Je extrémně mazlivý. Spíš někdy až příliš. Osahává často i úplně cizí lidi, třeba v čekárně u doktora. "Osahává" zní u čtyřletého dítěte dost divně, ale je to tak. Fascinuje ho totiž holá kůže. Jak má nějaká holka krátké tričko a zasvítí kousek nahé kůže, okamžitě si chce sáhnout (a dělá to). Někteří lidé, co to zažijí (a vědí, že je autista), si cítí poctěni, že si vybral právě je. Většinou je ale musím zklamat, protože Ríša si břicha nevybírá. Líbí se mu VŠECHNA holá břicha.

Trvalo také velmi dlouho, než jsme vůbec přišli na to, že nám syn nerozumí, co mu říkáme. Brali jsme to tak, že má poruchu pozornosti, že je prostě opožděnej, že to dožene. Velký problém byl zejména v tom, že Ríša je naše první dítě. Nemáme zkušenost se zdravým dítětem, nevíme jak správně se má vyvíjet řeč. Nikdy jsem se ve společnosti dětí nepohybovala. Těžko poznávám co je normální a co už ne.

Když bylo Ríšovi 2,5, jeli jsme na návštěvu za jeho bratrancem, o rok mladším. A to malé batole, které ještě nemluvilo naprosto rozumělo všemu, co mu řekla jeho máma.

Když ho poslala pro boty se slovy: "Běž do chodby a dones svoje botičky, půjdeme ven, " a ten prďola šel a donesl svoje boty, došlo mi, že můj syn má skutečně velký problém a jen tak to nedožene. Dnes má 3.5 a stále by této složité větě nerozuměl. Jsou to totiž 3 informace najednou a to je prostě moc. On se v lidské řeči ztrácí. Jako cizinec, co se teprve učí jazyk.

Mít diagnózu autismu bylo důležité pro vyřízení asistence do školky. Ale pro mou osobní práci s mým synem byl nejdůležitější moment, kdy jsem si uvědomila, že nerozumí. Protože od té chvíle jsem na něj začla mluvit

tak jednoduše jak to šlo a řeč se začla velice pomalinku, plíživě, ale rozvíjet.

Nakonec Ríša diagnostiku absolvoval při hospitalizaci v nemocnici kvůli epilepsii. Tam tehdy psycholožka řekla, že se jedná o dětský autismus, ovšem inteligence je patrně v normálu. Takže uf, mentálně retardovaný není, ale zato je autista. Je něco z toho lepší? Nejsem si jistá, co bych si vybrala, kdybych mohla.

 

Dysfázie?

Problém s vývojem řeči je součástí diagnózy autismu. Poslední dobou jsem hodně přemýšlela, jestli náhodou není jediný problém mého syna v opožděném vývoji řeči. Jestli by neměl mít diagnózu spíš vývojová dysfázie. Začetla

jsem se na internetu do popisů vývojové dysfázie a měla jsem jasno.

"Ríša není autista, má dysfázii."

Druhý den jsem zalovila v tom příšerně tlustém šanonu s jeho lékařskými zprávami, co mám doma a našla jsem mezi diagnózami …dysfázii. Podle odborníků, co mého syna viděli, má dysfázii i autismus. Dysfázii určila logopedka, autismus psycholožka.

Možná na tom ale tolik nesejde, jestli je to jedna diagnóza nebo druhá. Tak jako tak nám nezbývá, než se nechat překvapit, jaké do bude dál…

Kdyby mi nějaká kartářka řekla ve dvaceti: Budete mít syna a budete si moc přát, aby jednou mohl platit daně. Myslela bych si o ní patrně, že se zblázila. Platit daně není přece žádná výhra, opáčila bych.

Měla by ale pravdu. Přála bych Ríšovi, aby jednou mohl platit daně. Tak jako každý, kdo má nějaké zaměstnání.

 

Autorka: Jana Makovcová, www.postizenedeti.cz