Naši kantoři II.


Hledání základní školy pro naší Martinu bylo opravdu dlouhé, intenzivní a téměř beznadějné. První zápis jsme absolvovali v místě bydliště, ale s tím, že žádáme o odklad a běžná základní škola bude pro nás tak jako tak nepřístupná. Poslední rok v mateřské školce jsme absolvovali další psychologické vyšetření, které mělo rozhodnout „co dál“. Ukázalo, že přeci jenom Martinčin vývoj pokročil natolik (nejen intenzivní péčí doma – od pěti let jsme se téměř denně učily cca 20min, ale také v mateřské školce – tím jsem si zcela jistá), že by za určitých okolností mohla zvládnout základní školu. Ty okolnosti měla být mikrotřída s možností individuálního učební plánu v případě potřeby. Rodiče předškoláků vědí, že hledat podobnou školu je jako pověstné hledání jehly v kupce sena!

K dalšímu zápisu – už tomu závaznému – jsme se vydali do Bratrské školy (http://www.bratrska.cz/) . Doufali jsme, že budeme přijati jako „integrované dítě“. Netušíte, jak těžké bylo dát dohromady seznam škol, které mají mikrotřídy už od 1.ročníku. Buď mají mikrotřídy od 2. nebo až 3.ročníku a k tomu je hned v 5.ročníku ruší a dětí „rozptylují“ do běžných tříd. V celé Praze jsem našla pouze dvě základní školy, které mají mikrotřídy po celou dobu školní docházky. Přesto jsem upřímně věřila, že pracně vytvořený seznam nebudu potřebovat. Bohužel – jednoho květnového dne mi pan ředitel zavolal, že naše Martinka nebyla přijata. Dodnes to cítím jako křivdu, neboť jsem získala dojem, že je „málo postižená“, aby se mohla prezentovat jako integrované dítě (v té době jsme byli ještě bez diagnosy). A navíc to, že čekali se zprávou až na květen, mi přišlo také vcelku dost nefér. Zapomněla jsem se ještě zmínit, že jsme se již v době docházky do mateřské školy přestěhovali za Prahu a denně jsme Martinku do školky dováželi přes 40km autem tam a busem, metrem, vlakem zpět domů. Byli jsme ochotní podstoupit téměř jakékoliv dojíždění, pokud by se jednalo o opravdu DOBROU školu.

No nic, nezbývalo utřít slzy a zužitkovat pracně vytvořený seznam dalších základních škol, které připadaly v úvahu. Moji beznaděj rozptýlil hned první telefonát s paní ředitelkou základní školy na Praze 3 (http://www.zsvlkova.praha.indos.cz/). I po osobním setkání s ní a zástupkyní pro 1.stupeň vypadalo vše báječně. Bála jsem se uvěřit, že máme takové štěstí! Paní učitelka, která měla převzít budoucí první třídu byla podle všeho nesmírně zkušená, nejen co se týče „nestandardních dětí“, ale setkala se již s dětmi romskými, což je pro nás zkušenost k nezaplacení. Ve škole byla pro případ problémů k dispozici školní psycholožka. Všechno vypadalo jako malý zázrak. Prázdniny jsme strávili pod dojmem toho, že naše problémy jsou z velké části vyřešeny.

První školní den (kromě toho, že jsme jak v ….a zase ta Lucie dorazili do školy pozdě) jsme obě s Marťou obrečely. Asi to byla předzvěst toho, že se nám to bude stávat častěji. Asi ani nemám chuť se rozepisovat o dalších měsících trápení, dohadování, domlouvání, křiku, zoufalství a beznaděje. Naše dítě bylo najednou to nejhorší na celém světě. JEŠTĚ NIKDY neměli ve škole PODOBNÝ PŘÍPAD! Věta: „musíte být přísnější!“ mi dodnes straší v hlavě! Je tam i scéna, které jsem byla svědkem. Klučina s autismem stojí „šprajcnutý“ na schodech a naše zkušená paní učitelka ječí cosi ve smyslu, že ty schody rozhodně sleze! A to nemluvím o tom, že tahání za vlasy (byť jsou dlouhé a patří zrovna tomu nejhoršímu dítěti ve třídě) nepatří mezi výchovné/učební metody! Kdo ví, co se za dveřmi třídy všechno dělo!

Ten permanentní stres se odrazil i na Martinčině zdraví. Od října do března jsme byli jen s malými přestávkami téměř souvisle doma. Což samozřejmě neslo další problémy v podobě zameškaného učiva atd. Byli jsme také DONUCENI ze strany školy, abychom absolvovali vyšetření v místně příslušné PPP. Také jeden z hororových zážitků z té doby! A výsledek byl navíc sdělen POUZE ŠKOLE – my rodiče jako zákonní zástupci jsme neměli právo ho znát!!!!

Došli jsme s manželem k závěru, že je čas začít hledat zvláštní školu, kde bude naší dceři lépe a naší rodinu přestane ovládat všudypřítomná ŠKOLA! Ještě bych ráda zdůraznila, že jsme Martinku na základní školu nepřihlásili na základě našich ambicí, mít z ní lékařku nebo inženýrku (i když vědecká pracovnice také není k zahození!). Chtěli jsme jí jen dát možnost to vyzkoušet. Možnost přejít na zvláštní školu tu přeci vždy byla. Jen jsme netušili, že to bude tak brzy. Opět začalo honba za fantomem! Nechtěli jsme ji dát do první zvláštní školy, která se namane. Přeci jenom bychom rádi, aby naše dítě nějaké to vzdělání (a ještě lépe kvalitní vzdělání) získalo.

Hledali jsme nejen v Praze, ale tentokrát také už blíže k domovu. Došli jsme k poznání, že i to dojíždění, které coby předškolák zvládala Martinka v pohodě, už jako školák s povinnostmi zvládá mnohem hůře. Osobně jsme s manželem navštívili dvě ze seznamu škol. Jednou z nich byla Zvláštní škola v Horních Počernicích http://www.zsbartlova.ic.cz/. Tam jsme se nakonec rozhodli zapsat Martinku od 2.ročníku. Domnívali jsme se, že to druhé pololetí ve stávající škole už nějak doklepeme.

Ale ani na to už nám nezbývalo sil. Situace se vyhrotila někdy v květnu, kdy Martinka opět onemocněla a já na vlastní oči viděla, jak se mi před očima zklidnila a uvolnila, protože NEMUSELA DO ŠKOLY. Dokonce i smát se zase začala! Rozhodla jsem se jednat rychle. Zavolala jsem do zvláštní školy, zda jsou ochotni přijmout dceru ještě teď v závěru školního roku. Po jejich souhlasu už jsme dojeli do stávající školy pouze vyřídit potřebné formality. Jsem si vědoma toho, že se škole nesmírně ulevilo, že se tak snadno zbavili PROBLÉMU! Dodnes se jistě domnívají, že chyba ROZHODNĚ NEBYLA NA JEJICH STRANĚ! Asi nemá smysl situaci nějak dále rozpitvávat.....ale já si ze všeho nesu v praxi osvědčené NENÍ VŠECHNO ZLATO, CO SE TŘPYTÍ!

Autorka: B. Jungerová, B.Jungerova@seznam.cz

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz