ÚSTAV = INSTITUCE

Bydlení

 

 

"Instituce = systém vztahů, kdy je člověk závislý. Když ten, kdo poskytuje služby, dělá rozhodnutí za někoho, je obviněn z toho, že je institucí.“
Charles Moseley

Ústav jako instituce není od počátku čistá myšlenka. Má postranní úmysly - jak se někoho zbavit. Když lékař řekne rodičům, že z jejich dítěte nikdy nic nebude, aby ho dali do ústavu, zažijí šok. Tím

se totiž vymaže rodičům i dítěti občanská perspektiva.

Ústav je absurdní situace, vytváří problémy, které by jinak neexistovaly. Problém není v rodičích a dětech, ale v instituci, kde chybí možnost volby. Ústav je místo, kde programově možnost volby není. Člověk musí být svobodná bytost. Svobodu bychom měli chtít a umožnit ji. Být svobodný znamená, že člověk reflektuje, že má možnost volby. Proto ústav jako systém není zreformovatelný.

Dítě je třeba připravit na samostatný život. Péčí je zbavuji do budoucna možnosti volby. Svobodě se člověk učí. Měl by se jí učit od malička. Vyrůstá-li dítě v laskavém prostředí, pak volí to lepší, když může rozhodovat samo. U těžších forem mentálního postižení vzniká problém komunikace.

Často nám chybí forma, jak komunikovat. A zase to není problém těchto dětí nebo osob s mentálním postižením, je to náš problém, že my s nimi neumíme komunikovat.

Podle mne jde o míru odpovědnosti, kterou člověk, jenž je objektem té laskavé péče, může převzít na sebe. Myslím dospělé, u dětí je to jinak. Ale když dosáhne dejme tomu 21 let, v případě, že za něj myslí někdo jiný, tak je to instituce. Jde o to, jak moc za něj myslí. Míra vlastní odpovědnosti za svůj vlastní osud jako možnost převzít tuto odpovědnost, to je míra toho, jak moc je to instituce.

 

Autor: Milan Cháb

Milan Cháb se narodil 12. 5. 1952 v Šumperku. V roce 1978 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor teorie kultury (původně sociologie kultury, normalizačně upraven na tzv. organizaci kultury). Do roku 1980 působil v roli sociologa sepisujícího kolektivní smlouvy v podniku Dopravní stavby Olomouc. Od roku 1981 do své smrti v roce 2001 byl zaměstnán v Ústavu sociální péče v Horní Poustevně (okr. Děčín) ve funkci ředitele ústavu. Jako ředitel ústavu byl nejvášnivějším bojovníkem za zrušení ústavů. "Ústav je zločinná instituce", říkal.

Na konci roku 2004 byla pod názvem Svět bez ústavů vydána kniha textů Milana Chába. Některé nepublikované texty přináší Quip - Společnost pro změnu, www.kvalitavpraxi.cz.  Text byl zveřejněn ve sborníku Porozumění Ústav nebo rodina?; vydalo o.s. Porozumění se SZOZP, prosinec 1994.