Postoje společnosti k lidem se znevýhodněním

Společnost

Jsem studentka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, oboru Všeobecná sestra a v rámci své bakalářské práce jsem se zabývala problematikou handicapovaných osob, zejména lidí se zdravotním postižením. Chtěla jsem zjistit, pomocí výzkumu, jaké jsou současné postoje veřejnosti České republiky k těmto jedincům a co tyto postoje ovlivňuje, včetně toho, jak se mohou měnit.

Ve své práci jsem se nejprve zabývala vývojem postojů v různých historických období. Asi nejznámější jsou příběhy o starověké Spartě, ve které se novorozenců s jakýmkoliv postižením zbavovali tak, že je svrhávali do propasti. Ve Spartě tedy nebylo místo pro nikoho, kdo by neměl sílu později bojovat ve válkách a pomáhat zajišťovat chod společnosti. Ve většině kulturách tomu bylo podobně. Míra a druh diskriminace se lišily v závislosti na místě, ale také společnosti, ve které se osoby s nějakým postižením nacházely (kmeny, říše, kolonie, státy apod.). Z mého výzkumu vyšlo najevo, že 77% dotazovaných se domnívá, že osoby se zdravotním postižením byly v minulosti mnohem více diskriminováni, než-li v dnešní době, jaký je Váš názor? Postoje k těmto lidem se však postupně vyvíjely, zlepšovaly se jejich podmínky pro život a společnost se snažila tyto jedince vzdělávat a zaměstnávat. První velké změny přinesly světové války, které „vytvořily“ mnoho miliónů lidí s různým stupněm postižení následkem zranění, či psychického vypětí a hrůzných zážitků. O tyto lidi se pak musel někdo postarat. Proto vznikaly první významnější institucionální a legislativní změny, které měly osobám se zdravotním postižením pomoci nést svůj úděl. Další velké změny u nás nastaly po roce 1989. Na jedince se zdravotním postižením se do té doby pohlíželo pouze ze zdravotnického hlediska. Od roku 1989 se tento přístup mění i na pohled sociální, což znamená, že se zohledňují i ekonomické a kulturní nedostatky. Stále se objevuje diskriminace osob se zdravotním postižením a to zejména v oblasti zaměstnávání, bydlení, vzdělávání, dopravy a dosažitelnosti některých služeb. Upravením právní legislativy se tyto negativní vlivy snaží stát a mezinárodní organizace, zabývající se problematikou handicapu, co nejvíce eliminovat. Přesto nelze zamezit všem projevům diskriminace, jelikož nelze změnit mínění a životní postoje některých skupin obyvatelstva.

V rámci mého výzkumu, který jsem prováděla u široké veřejnosti pomocí dotazníkového šetření, jsem zjišťovala názory a postoje k těmto lidem. Celkem mi odpovědělo 260 lidí různých věkových kategorií v časovém úseku od 19.1 – 26.2.2009. Zjišťovala jsem hlavně názory na diskriminaci, jak často se odpovídající setkávají s těmito lidmi, zda o ně někdy pečovali, jestli mají dostatek informací o jednotlivých typech handicapu a jaký mají názor na poskytovanou zdravotní péči.

Z výzkumu vyplynulo, že postoje k lidem se zdravotním postižením jsou závislé z velké části na věku a vzdělání odpovídajících. Asi tuto skutečnost sami vnímáte. Jak se k Vám chovají mladší? A jak naopak starší lidé? Jak se k Vám chovají vzdělaní lidé a jak nevzdělaní?

Asi nejdůležitější bylo zjištění, že 55% odpovídajících si myslí, že společnost má spíše negativní postoje k těmto lidem. Pravděpodobně se jedná pouze o pesimismus dotazovaných, jelikož se v současné době více medializují negativní kauzy a zkušenosti lidí s handicapem různého charakteru. Vnímáte to také tak, nebo máte jiný názor? Dále si odpovídající lidé myslí, že poskytování péče lidem se zdravotním postižením je nedostatečná (71% dotazovaných). Toto také může signalizovat spíše subjektivní pocit odpovídajících a nemusí se zcela slučovat s realitou. Dle mého názoru je v současné době vcelku dobrá konkurence i mezi institucemi, které nabízejí těmto jedincům různé služby a chrání jejich práva a zájmy, vnímáte to podobně? Z toho vyplývá, že i sám člověk s jakýmkoliv těžkým handicapem, nebo jeho příbuzní, mohou vybrat např. místo, kde budou za určitou službou dojíždět, nebo kterou chráněnou dílnu bude dotyčný využívat a podobně.

Problematika diskriminace je stále aktuální a stále o ní slýcháváme třeba i z médií. Odpovídající (66%) si myslí, že lidé se zdravotním postižením jsou v dnešní době diskriminováni. Je pravdou, že oproti minulosti je situace mnohem lepší, neboť je nemyslitelné se této populace lidí nějakým způsobem zbavovat nebo je izolovat. Každopádně ale přetrvávají nedostatky a částečná diskriminace v oblasti zaměstnávání, možnostech dopravy, vzdělávání apod.

Velmi pozitivní bylo zjištění, že celých 96% odpovídajících souhlasí se začleňováním lidí se zdravotním postižením do společnosti. Jako další pozitivní informaci jsem z výzkumu zjistila, že odpovídajícím by nevadilo pracovat s osobou s těžkým zdravotním postižením (jedná se hlavně o osoby používající vozíček, se zrakovým postižením, se sluchovým postižením a mentálně postižené). Odpovídající také uvádí, že nejvíce by ke zlepšení postojů k těmto lidem přispěla osobní zkušenost a častější komunikace. Souhlasíte s tím? Nebo máte jiný nápad?

Nezbývá tedy doufat, že se situace lidí s různým druhem a stupněm zdravotního postižení bude zlepšovat a lidé k nim budou projevovat více tolerance a úcty.

 

Autorka: Kateřina Ambruzová, katerinaambruzova@seznam.cz