Naši kantoři IV.


Je snadné popisovat události, které prošly vaším životem před nějakým časem. Protože bez ohledu na to, zda byly kladné nebo záporné, emoce víceméně vyšuměly a událost hodnotíte pod vlivem dalších událostí částečně nebo zcela z jiného úhlu. Nebo to naopak už neřešíte vůbec, v duchu „stalo se, odestáti se nemůže“.

Ale popisovat události čerstvě odehrané, které ještě nyní zvedají hladinu adrenalinu tak, abyste se alespoň částečně hlavně od těch negativních emocí oprostili, to je docela fuška!

Minimálně týden před nástupem naší dcery do šesté třídy jsem měla takové to mravenčení kolem žaludku. Děsila jsem se prvního školního dne! Šestá třída znamenala totální převrat v dosavadním školním životě (nás všech) a já věděla, že se to rozhodně neobejde bez problémů! Doposud se mi oproti zvyklostem naší školy dařilo (přemlouváním paní ředitelky i třídní učitelky samotné), aby dcera měla stejné složení dětí ve třídě, v čele se stejnou třídní učitelkou. A to po dobu celých tří školních roků (běžně se rok co rok mění složení nejen dětí, ale i třídní učitel již od první třídy!)! Ale nástup na druhý stupeň přinášel hned několik změn! Změnu složení dětí (mladší ročník-byly společně čtvrtá a pátá třída – se spojil opět s třídou čtvrtou) a zároveň příchod nových, přestěhování do jiné třídy, nová třídní učitelka a samozřejmě střídání učitelů v hodinách jako v běžné základní škole!

Překvapivě první dva měsíce proběhly relativně bez velkých potíže, ale následně se problémy vyhrotily natolik, že dcera musela na přelomu prosince a ledna absolvovat dlouhodobý pobyt na psychiatrii. Těch změn bylo jednoduše mnoho!

Po návratu došlo k relativnímu zklidnění, ale ne na moc dlouho. Problémy se zintenzivňovaly, dceřina agresivita a vulgarita vůči dětem i učitelům opět gradovala! Nejdříve po konfliktu s jedním z učitelů zasedla výchovná komise a po té se manžel sešel s ředitelkou, třídní učitelkou, výchovnou poradkyní. Přiznám se, že já osobně jsem na to již neměla sílu! Manžel je diplomat v tom smyslu, že nechá na sebe vyřvat druhou stranu a následně se snaží klidným způsobem najít řešení. K čemuž zde také došlo. Tedy podle všech zúčastněných, ale rozhodně ne dle mého! Závěrem byl návrh na „vyzkoušení“ pobytu ve zvláštní škole s koncentrací dětí ze sociálně slabých rodin!!! Co mě na tom všem vyděsilo, bylo to, že po pěti letech, kdy dcera navštěvuje tuto školu, problémy s diagnosou a její minulostí byly shrnuty do JEDNÉ BARVY! A samozřejmě i ten fakt, že přestože se snažíme se školou spolupracovat maximálním možným způsobem, jsme v roli zločinců, kteří nezvládají své dítě!

Tímto jednání naší dcery neomlouvám ani se jí nezastávám! Ale například již od třetí třídy má v papírech napsané doporučení na asistenta! Ale od třetí třídy slyším názor školy, že by to „byla škoda“! Že bychom jí tak vzali šanci na samostatný život (který mimochodem stejně nikdy nebude schopná z mnoha dalších důvodů vést!)!

Vulgární a agresivní chování se v této podobě projevuje pouze ve škole! Přeci nemůžu já jako rodič jít a sjednat učitelům autoritu! Doma vůči nám, ani nikde jinde v kolektivu si tohle nikdy nedovolila (tím neříkám, že doma je svatoušek)! Kde je tedy problém?

Závěr školního roku jsme uzavřeli tak, že jsme dceru nechali raději doma. S čímž jsem opět vnitřně nesouhlasila, ale neměla jsem sílu jakkoliv bojovat! Jediné, co jsme podstoupili, bylo psychologické vyšetření, jehož závěrem bylo mimo jiné, že změna školy je vyloženě NEŽÁDOUCÍ!

Netuším, co nás čeká příští školní rok! Marně se ptám, CO BUDE DÁL? Neustálý maratón po tzv. odbornících je vcelku k ničemu(psychiatr, psycholog, středisko výchovné péče)! Ale co víc můžeme my rodiče udělat? Mám si jít do školy sednout po celou dobu vyučování, abych zajistila klid (kdysi to padlo jako návrh ze strany školy – dnes by to kvůli mladšímu synovi bylo těžko realizovatelné!)?

I přesto všechno, co nyní prožíváme, se stále domnívám, že tato škola je pro dceru (i pro nás) dobré řešení. Ale netuším, co víc ještě můžeme udělat proto, aby dcera nebyla tím padouchem a my ti zločinci, co si ji nedokáží usměrnit!

Tímto bych chtěla z celého srdce poděkovat stávající třídní paní učitelce Jeřábkové, která s námi veškeré útrapy snáší se svatou trpělivostí, za její přístup k dceři i k nám! Ale zároveň musím dodat, že i většina ostatních učitelů si s dcerou dokáže „poradit“ (za což i jim patří veliké díky)! Netuším, proč se situace vyhrotila do stávajících parametrů. Netuším, kde je „zakopaný pes“. A už vůbec netuším, co nám přinese následující příští školní rok!

Autorka: BJ

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz