Přemůžeme autizmus?

Autismus

Vakcíny, rtuť a PAS – nekonečný příběh?

V představách široké veřejnosti, na internetových stránkách o autizmu, v očích tisíců rodičů, kteří podali žaloby na firmy produkující vakcíny, i těch, kteří odmítají očkování, je rtuť pocházející z thimerosalu ve vakcínách považována za téměř jistého viníka poruch autistického spektra (PAS). Zdá se, že je to vědecky dokázané.

Při analýze studií z vědeckého tisku, které jsou před publikací posuzovány zpravidla třemi oponenty a redakční radou složenou z odborníků, najdeme práce, které dokazují příčinnou souvislost mezi očkováním vakcínami s thimerosalem, otravami rtutí z mořských produktů, otravami rtutí jako kontaminující složky z ovzduší (deště a sníh) a otravami způsobenými uvolňováním rtuti z amalgamových plomb v zubech. Najdeme také práce, které přinášejí důkazy o tom, že žádné příčinné souvislosti neexistují, a občas se objevují diskuze, kde se autoři těchto protichůdných názorů vzájemně obviňují z neznalosti, ignorance souvislostí či základních vědomostí, z nevhodně použité metodiky, nevhodné interpretace svých výsledků, z nevhodně vybraného souboru sledovaných dětí atd.

Jak se očkuje v USA?

Na několika místech této knihy jsem uvedla, že očkování je považováno za jednu z hlavních příčin dramatického nárůstu autizmu od poloviny 80. let minulého století zejména v USA, Kanadě, Japonsku, ale i ve Velké Británii. Naproti tomu naši odborníci tento vztah popírají. Např. primářka dětské neurologické kliniky doc. MUDr. Hana Ošlejšková, PhD. ve svém článku v Pediatrii pro praxi 9(2), 2008, str. 80–84 píše: „Za vědecky jednoznačně neprokázanou je v minulosti často zmiňovaná postvakcinační etiologie autizmu, což je informace důležitá pro pediatrickou praxi. Jedná se zde spíše o věkovou koexistenci aplikace vakcíny s ozřejmením a rozpoznáním příznaků autizmu nebo autistickým regresem.“ I na další stránce pak čteme: „Velmi často jsme právě u této otázky (autizmus s regresem) konfrontováni s dotazy rodičů, zda regres nezpůsobila vakcinace... Odpověď zní „ne“, jde pouze o časovou koincidenci.“

O vědeckých důkazech vztahu mezi očkováním a spojením s autizmem probíhají i v USA velmi vyostřené spory. Je však možné, že vzhledem k očkovacímu kalendáři a přístupu k vakcinacím máme u nás menší výskyt autizmu s regresem než v USA a ani vakcinace, ani etylrtuť nemusí být jednou z hlavních příčin vzniku PAS v České republice. To však dosud nikdo nesledoval.

Jaké jsou důkazy?

Pro další informace a úvahy rodičů i odborníků uvádím některé údaje a myšlenky z článku prof. Blaylocka, amerického neurochirurga a autora několika knih a vědeckých prací o nebezpečí nadměrné vakcinace při vývoji mozku. Blaylock se aktivně účastní jednání Sněmovny reprezentantů USA o vakcínách. Moji „redakční“ úpravu článku jsem konzultovala s autorem. Plný text je dostupný na www.russellblaylockmd.com.

„V letech 1976–1983 dostávaly předškolní děti 10 vakcín. Dnes dostávají více než 36 injekcí. Americká akademie pediatrů ujišťuje rodiče nejenom o tom, že podávání těchto vakcín je bezpečné, ale i o tom, že očkování dětí několika vakcínami současně je naprosto bezpečné. Je to pravda? Nebo lžeme ve velkém?

Zatímco mantrou lékařského establishmentu je ‚medicína založená na důkazech‘, pečlivé analýzy současných lékařských postupů a terapií ukazují, že téměř 80 % lékařské praxe nemá žádné vědecké pozadí. Uvědomil jsem si, že v tomto ohledu existuje neuvěřitelný dvojí metr, pokud jde o vědecké důkazy ohledně nebezpečí vakcinací versus důkazy podporující očkování. Zastánci bezpečnosti očkování mohou prostě říct bez jakýchkoliv dalších důkazů: „Je to bezpečné“, a očekává se, že veřejnost přijme toto jejich prohlášení bez dalších otázek. Oni mohou prohlásit, že rtuť je nejenom bezpečná, ale že se zdá, že dokonce zvyšuje IQ a veřejnost to přijme jako pravdu. Oni mohou prohlásit, že thimerosal je bezpečný, aniž by za celých 70 let jeho užívání provedli jedinou studii. Jestliže však někdo vysloví podezření, že nadměrná vakcinace může zvýšit riziko výskytu nejenom autizmu, ale i schizofrenie a neurodegenerativních nemocí, zastánci vakcinací začnou křičet: „Kde jsou důkazy? Kde jsou důkazy?“ A když nezávislý badatel nabízí studii za studií, apologeti vakcinací ji vždycky prohlásí za nedostatečnou a velmi často prostě tyto důkazy kompletně ignorují. A v této svojí činnosti pokračují i po tuctu dalších studií publikovaných v recenzovaných časopisech, které nejenom že poskytují vědecké a klinické důkazy o spojení mezi vakcínou a jejími příměsemi a PAS, ale které také jasně vysvětlují mechanizmy na úrovni buněk, jimiž dochází k poškození. To se týká studií na úrovni buněčných kultur, tkáňových studií, laboratorních studií in vivo za použití různých druhů laboratorních zvířat, a dokonce i lidských dvojitě slepých studií. Pro obhájce bezpečnosti vakcín není toto zvyšující se množství důkazů nikdy dostačující. To, co nezávislý badatel přijímá jako prokázanou skutečnost, to apologeti vakcín buď ignorují, nebo to berou jako nereálné.

V současné době je v USA více než milion dětí a dospělých s autizmem, milion dalších s jinými neurologickými potížemi a poruchami chování a tento počet se stále zvyšuje. Je to lékařská pohroma monumentálních rozměrů. Spojení s očkovacím programem je vědecky i logicky prokázané. Nicméně, zastánci očkování stále nejsou ochotni naslouchat. Stejně jako v případě vztahu kouření a rakoviny plic, existuje v současné době dostatek důkazů pro zákaz jakéhokoliv množství rtuti ve vakcínách a důkazů pro přehodnocení nadměrného vakcinačního programu. Při 10 vakcínách v předškolním věku byl výskyt PAS v roce 1983 v řádu jedno dítě na 10 000. Dnes děti dostávají 24 nebo ještě více vakcín v prvních dvou letech života a 36 nebo ještě víc do doby, než začnou chodit do školy. Výskyt autizmu je nyní v USA vyšší než jeden pacient na 150 zdravých dětí. Lékařští „experti“ nejsou schopni poskytnout žádné věrohodné vysvětlení pro tento náhlý a dramatický nárůst případů a to přesto, že vyvíjejí nesmírné úsilí a vydávají ohromné množství peněz na to, aby ho našli.

Lékařští „experti“ se pokoušejí házet vinu na genetické faktory, ale nezávislí genetici rychle ukázali, že genetické poruchy nemohou být zodpovědné za takový náhlý nárůst astronomických rozměrů. Obhájci vakcinací také říkají, že tento nárůst výskytu PAS je v důsledku lepší diagnostiky, avšak v poslední úpravě jsou kritéria pro diagnostiku PAS naopak více omezující.

Ukázka z knihy Prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc. - PŘEMŮŽEME AUTIZMUS? Knihu lze zakoupit v knihkupectvích nebo objednat na adrese: www.almi.cz.