Metoda TAW: Zkus to jinak


„Lidský duch je osvěcován malým vnitřním světlem pochybování o tom, zda máme pravdu.“
(Saul Alinsky, 1971)

 

Trocha historie

Koncem 60. let začal Marc Gold, speciální pedagog z východní části Los Angeles, formulovat koncepční rámec vzdělávací metody založené na několika základních předpokladech:

1. v lidech s těžkým zdravotním postižením se skrývá podstatně větší potenciál, než je předpokládáno;

2. všichni lidé s postižením by měli dostat příležitost prožívat své životy stejně jako ostatní;

3. každý je schopen se vzdělávat, pokud ho vzděláváme vhodným způsobem.

Tyto předpoklady motivovaly Marca k absolvování doktorátu na University of Illinois a vytvoření systému vzdělávacích aktivit pro osoby s těžkým zdravotním postižením, zejména pro jedince označované jako „mentálně retardovaní“. Do začátku 70. let Marc vyučoval na University of Illionois v Champaign-Urbana a věnoval se i lektorské činnosti na území Spojených států a Kanady. Jeho kurzy zahrnovaly mimo jiné třídenní praktickou prezentaci zcela nového vzdělávací programu nazvaného Zkus to jinak. Tento systém nabízel organizační rámec, vzdělávací strategie a zásady využitelné při vzdělávání osob dokonce i s nejtěžšími formami postižení, aby dokázaly zvládnout i poměrně náročné úkoly a kompetence. Odborná literatura v oblasti sociálních služeb obsahovala v polovině 70. let řadu Marcových výzkumů, které potvrzovaly efektivitu tohoto nového přístupu, a také předpoklad, že učit se může každý.

Jak si jistě vzpomínají všichni, kdo v té době pracovali v přímé péči v oblasti sociálních služeb, vzdělávání osob s těžkým mentálním postižením byla věnována jen velmi malá pozornost. Už jenom ti, kdo byli ochotni zařadit lidi s těžkými formami mentálního postižení do svých programů, byli považováni za inovativní jedince. Marc Gold byl ale přesvědčen, že to rozhodně nestačí. Cítil, že všichni lidé mají právo na rozvoj, důstojnost a kontrolu nad vlastním životem. Třídenní konference, které začal pořádat, přinášely silnou a nadějnou zprávu mnoha lidem, kteří pracovali s jedinci označovanými jako „těžce postižení“. Jedno z Marcových vystoupení v Kalifornii udělalo takový dojem na státního ředitele odborné rehabilitace, že požádal Marca, aby v celém státě vyškolil personál zařízení sociálních služeb v tomto netradičním přístupu. Došlo proto k založení společnosti Marc Gold & Associates (MG&A), která se dodnes věnuje rozšíření vzdělávacích strategií programu Zkus to jinak (Try Another Way – TAW), ale také zlepšování společenského postavení a sociální integrace všech osob s postižením.

 

Zkus to jinak – střet minulosti s budoucností

Původní nastavení programu Zkus to jinak předpokládalo, že patřičné dovednosti by u handicapovaných osob měly být rozvíjeny nejprve v „tréninkových“ podmínkách a následně pak v přirozeném prostředí, kde budou konkrétním člověkem nakonec také využívány. Řada z těchto dovedností však nebyla nikdy klienty využívána mimo prostředí agentur poskytujících služby osobám s těžkým zdravotním postižením. Dá se říci, že tito handicapovaní lidé dostali pouze zřídkakdy příležitost použít své dovednosti smysluplným a integrativním způsobem. Jako zásadní problém se následně ukázala otázka filozofie nebo hodnotového rámce, který vedl učitele (lektory) při jejich interakci se vzdělávanými osobami s postižením.

V roce 1980 tedy Marc Gold zpracoval manuál programu Zkus to jinak, který lze shrnout do následujících bodů:

1. Nejlepší službou pro osoby s handicapem je učit je zvládat dále využitelné dovednosti.

2. Pro osoby označované jako „handicapovaní“ je nutné využívat takové vzdělávací situace, které jsou vždy založeny na respektu jejich lidské hodnoty a jejich schopností.

3. Tito tzv. „handicapovaní“ disponují velkým rozsahem schopností, které se prokážou v jejich kompetencích, jakmile k tomu dostanou příležitost. Na tomto předpokladu je pak nutné vystavět konkrétní vzdělávací strategie.

Na září 1982, tři měsíce předtím, než zemřel na rakovinu, svolal Marc Gold společné setkání pracovníků společnosti, kde byl na základě zkušeností asistentů a dalších zaměstnanců sestaven manuál orientovaný na proces systematické instruktáže a podporovaného zaměstnávání osob s postižením. Zásadní poučení a následné změny v přístupu ke klientům připravovaným na pracovní uplatnění právě pomocí programu Zkus to jinak by se daly shrnout asi takto:

1. Zjistilo se, že nelze vyškolit tzv. „komplexního pracovníka“. To znamená, že instruktoři „zvenčí“ nedokážou připravit ani pro konkrétního zaměstnavatele člověka, který by zvládal všechny potřebné pracovní dovednosti a nepotřeboval žádný další výcvik; dojem, že jedině vyškolený personál v sociálních službách dokáže vyškolit zaměstnance s těžkým zdravotním postižením pro pracovní uplatnění, je mylný. Pro řadu těchto osob je totiž nezbytně nutná další průběžná a někdy i trvalá podpora v přirozené komunitě.

2. Změnila se také strategie vytváření pracovních postupů. Namísto rozepisování bezpočtu detailních kroků pro každý úkon, který je třeba se naučit, začaly být pracovní postupy rozdělovány pouze na tolik kroků, kolik jich pro úspěšné zvládnutí stejného úkonu potřebuje kterýkoliv jiný průměrný pracovník, a to z následujících důvodů:

- takovýto postup vytváří logické východisko pro analýzu a následné zvládnutí úkonu;

- většinou už stejně není nezbytné jednotlivé úkony dále rozdělovat na menší kroky;

- zaměstnavatel a spolupracovníci člověka s postižením shledávají takový postup práce jako shodný s jejich rozdělením pracovního úkonu na jednotlivé kroky – je tedy snazší vzájemné porozumění;

- vytváří se tím rámec pro případné nutné rozdělení úkonu na menší části, které se potom lze snáze naučit.

3. Začaly se využívat více neformální analýzy pracovních úkonů. Do té doby používané typizované formuláře, v nichž mohl být zachycen každý myslitelný aspekt pracovního úkonu, znamenaly vysokou náročnost vytvoření takovéto analýzy, která dokonce vyžadovala někdy i delší čas než samotné vyškolení zaměstnance ve zvládání tohoto úkonu. Navíc se tím odstranila zbytečná administrativa, kterou pracovní asistenti museli zvládat ještě nad rámec ostatních povinností.

4. Integrace znevýhodněných osob začala být považována za důležitější než to, že získají určité pracovní dovednosti. Výcvik se tak stal pouze prostředkem na cestě k dosažení cíle, nikoliv cílem samotným. Upustilo se od všech postupů, které pouze systematicky vedly k exkluzi osob s těžkým postižením – např. od nácviku zvládání konkurzního pohovoru, nácviku pohotového jednání v různých situacích apod.

5. Přestaly být využívány standardizované analýzy pracovních postupů, které se s prohlubováním rozdílů mezi různými druhy zaměstnání a pracovními podmínkami a také vzhledem k problémům s vytvářením postupů obecně použitelných pro většinu osob s těžkým postižením ukázaly jako nepoužitelné.

6. Výcvik dospělých osob se začal odehrávat vždy tam, kde mají klienti získávané dovednosti následně používat. Z programu zmizely všechny důvody pro využívání učeben a jiného nepřirozeného výcvikového prostředí.

7. Bylo rozhodnuto, že vedle zaměstnanců budou vždy vyškoleni také „přirození asistenti“. Zjistilo se totiž, že mají-li se klienti úspěšně integrovat bez neustálé přítomnosti asistenta „zvenčí“, je nutné vyškolit osoby, které se ujmou role „asistentů“ v přirozeném prostředí. Celý proces výcviku i předávané informace přitom musí být: a) snadné pro porozumění a využití; b) přirozené (generické); c) efektivní a d) vést k setrvání osoby v přirozeném, integrovaném prostředí.

8. Zjistilo se, že je nutné také plánovat využívání přirozené asistence a poradenství. Ve společenském i pracovním prostředí musí být asistenti připraveni na takovou pomoc, která neobrací negativním způsobem pozornost na osobu, které je asistence poskytována. Navíc se ukázala nezbytnost asistence pro klienty při získávání přístupu k přirozenému poradenství v prostředí, kde žijí.

9. Začaly být shromažďovány o každé osobě pouze takové údaje, které jsou naprosto nezbytné pro zajištění její úspěšné sociální integrace. Mnoho tradičních způsobů shromažďování dat působí totiž velmi rušivě a vede často k nadměrné péči o klienta.

10. Ukázalo se, že systematické vzdělávání a příprava nejsou jedinou cestou k dosažení úspěšné integrace. Častokrát buď povaha úkolu, který má klient zvládnout, anebo individuální potřeby osoby, které je poskytována asistence, vyžadují využití takových postupů, pro které není potřeba žádný speciální nácvik. V některých případech je naopak daleko vhodnější spoléhat na přirozené vyučovací metody, adaptační schopnosti jedince a alespoň částečné spolupodílení se klienta na celém procesu.

 

Poučení, změny a nový směr

Metoda Zkus to jinak (TAW) se stala obecně fungujícím vzdělávacím systémem, využitelným při vzdělávání kohokoliv, kdo se učí zvládat jakékoliv nové úkony – tedy nejenom při systematické instruktáži a přípravě osob s handicapem na pracovní uplatnění. Jako mimořádně důležitá podpora se ukázala přítomnost neplacených, neprofesionálních vztahů v životě každého člověka, zejména pak osob s těžkým postižením. Společnost MG&A se začala mimo jiné orientovat na vyhledávání a podporu agentur, organizací i jednotlivců poskytujících v integrovaném prostředí odborné, rezidenční a rekreační služby osobám s těžkým postižením; informace i asistence poskytovaná společností MG&A jsou přitom zaměřeny výhradně na usnadnění plné sociální integrace lidí s postižením, nikoliv pro vzdělávání osob s postižením v segregujících podmínkách. Systematický výcvik a podpora jsou nastaveny tak, aby zasahovaly do životů osob s postižením co možná nejméně. Trendem je poskytování hrazené trvalé podpory nezbytné pro všechny lidi se závažným postižením k tomu, aby mohli vést plně integrovaný způsob života. Společnost MG&A stále nabízí podporu agenturám, školám, organizacím a dalším poskytovatelům smysluplných služeb pro všechny osoby s postižením. Z původní společnosti, která konzultanty a instruktory zaměstnávala, vznikl méně formální, ovšem nikoliv méně výkonný svazek, který se dále rozrůstá o lidi s postižením, jejich rodiny, a také další členy místní komunity.

Zdroj: Noviny práce a sociální politika, www.mpsv.cz, přeloženo a upraveno podle: A technology evolves: The story of MG&A. What happened when „Try another way“ met the real world. [online] Dostupné na: http://www.marcgold.com/technologyevolves.html [cit. 12. 2. 2008], z originálu přeložil a upravil: PHDR. J. SLOWÍK, PH.D.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz