25 zlatých pravidel jak zvládnout problémy s Aspergerem


Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem‎

Milí rodiče dítěte s Aspergerovým syndromem, pokud máte pocit, že se ze svého dítěte definitivně zblázníte ve velmi krátkém časovém horizontu, cítíte se vyčerpáni, unavení a bez nálady, nevěšte hlavu. Nejste v tom sami!

Mnoho dětí s Aspergerovým syndromem již ve věku 3 až 6 let mají na všechno velmi vyhraněný názor, na kterém neústupně trvají. Nedají se “opít rohlíkem” a zmanipulovat jako ostatní děti. Mají zkrátka svoji hlavu, silnou vůli a vědí přesně co chtějí, ale i co nechtějí.

Každodenní práce s těmito dětmi je pro pečovatelskou osobu velmi vyčerpávající, zvlášť, když nemá náhradníky a možnost oddechu bez dítka.

Protože, ať chce po dítěti cokoliv, vetšinou uslyší od dítěte: "ne". Už jen z principu. Tyto děti mají tendence neustále s něčím nesouhlasit a obecně neposlouchat. A to i přesto, že jsou z tohoto neustálého odporu samy unavené (ale to přiznají až v pozdějším věku}

U běžných dětí většinou platí, že se snaží rodiče potěšit a zalíbit se jim, záleží jim, aby rodiče byli spokojeni.

Asperger dělá všechno proto, aby byl spokojen hlavně on sám .

U dětí s AS je problém, že nerespektují autority. A to i tehdy, kdyz dospělou, celodenně pečující osobu milují z celého srdce. A věřte, že láska Aspergera je neskutečně intenzivní. Pokud miluje, chce ale vlastnit, omezovat a diktovat…

 

25 zlatých pravidel, jak zvládnout problémové chování dítěte s Aspergerovým syndromem

Pravidlo č. 1

Být důsledný, dát od začátku najevo autoritu, ovšem ne silou a křikem!!! Je to těžké, ale musíte si zachovat nadhled a klid. Když dítě uvidí, jak vás spolehlivě vytáčí do nepříčetnosti, že řvete, jako blázen, vidí jasnou reakci na své chování. Je chytré a ví, že se zlobíte, ale zároveň pochopí, že jste slabá osoba, kterou nelze respektovat. A pokud na něj budete řvát často, dítě si na to zvykne a bude to považovat za váš běžný vyjadřovací prostředek. Pak, až budete řvát, ať stojí a neletí pod auto, ani to vnímat nebude. Nerozpozná, na co kladete důraz a na co ne.

Mnohem vhodnější je mluvit normálně a v případě závažného problému, užít přísný tón hlasu a třeba začít důrazně počítat do 3. Dítě brzy pochopí, že jakmile máma zpřísní hlas a počítá, něco se vážně děje. A v případě, že zakříčíte, může se opravdu vyděsit, protože vás takovou nezná. A pochopí, že opravdu něco přehnalo. Na tom, aby to takto fungovalo, je třeba začít pracovat nejpozději od 3let. Pokud vás dítě zná jako řvoucí vynervovanou osobu, bude těžké to změnit a nastavit jinak. Ale může zůstat v šoku, pokud nezačnete řvát, když to čeká, ale naopak zareagujete mrazivým klidem.


Pravidlo č. 2

S Aspergery je nutno jednat s láskou a pochopením, avšak jasně a je-li třeba, pak důrazně. A trvat na dodržování pravidel, která jste stanovili a dohodli se na nich. Je nutné jasně vymezit mantinely, co dítě smí a co ne. Opakujte dítěti, že vy jste tady dospělá a ono je dítě, a že vy poroučíte a ono poslouchá. Vašemu Zlatíčku se toto rozdělení rolí jistě moc zamlouvat nebude a bude dělat vše pro to, aby to bylo naopak, mějte se na pozoru.

Vysvětlete mu, že neporoučíte z důvodu větší síly, nebo že mu můžete napráskat na zadek a ono vám ne. Ale proto, že máte více zkušeností, milujete ho a chcete pro něj to nejlepší. Zní to složitě, ale ono to pochopí.


Pravidlo č.3

Je nezbytně nutné nedopustit, aby čtyřleté nebo pětileté dítě řídilo celý chod domácnosti a podle něj se všechno točilo. Když bude dítě jakýmkoliv způsobem prosazovat svoji vůli, která se jeví rodičům absurdní (chce aby si s ním rodiče hráli další dvě hodiny, aby ho nechali hrát na počítači celý den, apod.). Rodiče nesmí mít strach z reakce dítěte a říct dítěti jasně “ne”. Někteří rodiče nechtějí nebo už nemají sílu se dohadovat se svým potomkem, mají obavy z jeho reakcí, a tak raději dítěti ve všem vyhoví a ustoupí, pak se však musí připravit na to, že je bude dítě buzerovat až do konce života a nebude je respektovat. Rodiče sami ho naučí, že jejich pokyny a přání nejsou důležitá.


Pravidlo č.4

Na tělesné tresty rovnou zapomeňte. Vzbudí v dítěti jen větší odpor a touhu po pomstě. Aspergeři mají totiž tendence si křivdu velmi dobře pamatovat a kout pikle a toužit se pomstít. Než-li bitím, dosáhnete víc, pokud budete vysvětlovat, argumentovat, presvědčovat fakty a příklady. Musíte být obratným řečníkem, abyste přesvědčili dítě, že to, co po něm chcete, je pro jeho dobro. Např. měli jsme problém dostat Alenku do sprchového kouta na koupání, nemělo smysl křičet, nebo ji tam táhnout násilím, kdepak, to není řešení. Věděli jsme, že Alenka, jako většina dětí s AS miluje vodu, a tak jsem neřekla - za chvilku se půjdeš koupat, slyšela bych jen ne, ne, ne. Ale s nadšením v tváři i v hlase jsem jí oznámila:" Nanos si hračky, kyblíčky a konvičku do sprchového kouta. Okoupu tě a pak si můžeš chvilku hrát s vodou." V ten moment zapomněla, že má klást odpor, ale zaměstnala mozeček tím, jaké hračky má nanosit, aby si mohla hrát s vodou.

A koupání proběhlo naprosto v pohodě. Pak jsme se dohodly, že napočítáme spolu pomalu do 10 a vypnu vodu a jde ven ze sprcháče. Je nutné udělat výstup z vody co nejpříjemnější a nejlepší formou rituálu. My to řešíme tak, že Alenku zamotáme do nahřátého, neškrábavého ručníku a ptáme se, jestli chce letět jako AirBus nebo jako Boeing, "na princeznu" v náručí nebo "na komára" na rameni. Zaměstná se výběrem, vybere si a už letí v ven z koupelny. Je nutné, aby bylo teplo v místnosti, kam ji neseme, aby neměla odpor vrátit se do studené místnosti, apod. Tím by se odchod z koupelny zkomplikoval.


Pravidlo č.5

Nepřerušujte započatou činnost dítěte bez varování! Když přijdete a řeknete, tak šmitec, vypínám televizi, jde se spát, pak si koledujete o vlnu odporu a na spánek dítěte můžete na další dvě hodiny zapomenout. Když ale řeknete:”Až skončí tato pohádka, vypínám televízku, pak zhasnu a budeme si ještě chvilku povídat a mazlit se a pak už spát”, dítě se postupně připraví na změnu, nebude klást odpor a v klidu usne. Vynikající vynález jsou DVD. Před spaním vložte DVD s krátkými pohádkami. Pak uzavřete s dítětem dohodu:"Podíváš se na tři pohádky a pak přijdu, vypnu to, dáme si pusinku a jde se spát." Podejte si na znamení dohody ruku. Bude to fungovat. A kdyby dítě přece jen chtělo smlouvat, nepovolujte další oddalování spánku a připomeňte, že máte spolu smlouvu.

A naopak, když vy něco slíbíte, podejte dítěti ruku. Ale své slovo MUSÍTE VŽDY dodržet, pokud je to jen trochu možné. Tím své dítě vychováváte k čestnosti a dodržování dohod a zároveň bude podání ruky považovat pro sebe i pro vás za závazné.


Pravidlo č. 6

Výše jsem psala, že nemáme akceptovat vrtochy dítěte a jeho snahu diktátorsky řídit chod rodiny, to však neplatí v případech, když je jeho odpor opodstatněný, daný jeho poruchou. Mnoho z dětí s AS trpí přecitlivělostí na materiály, světla, chutě a složení jídel, vůně, zvuky, apod. Taky špatně snáší změny v programu, v prostředí i v osobách. Pokud má dítě např. panickou hrůzu z návštěv, chce do školky chodit stále stejnou cestou, nebo nesnáší silonové punčocháčky a vlněné svetry, nechce chodit na hlučná a přelidněná místa, nebo nechce jíst to anebo ono, apod. to neznamená, že máte rozmazleného spratka, a že když to nevadí nikomu jinému, musí si zvyknout i vaše dítě. Není tomu tak. Tyto věci máte povinnost respektovat a POVINNOST změnit ke spokojenosti dítěte. A je i vysoce pravděpodobné, že bude poslušnější a klidnější. Dítě mohou dráždit věci, o kterých nemáte ani ponětí. Je třeba zjistit na co je vaše dítě citlivé, popř. jaké má fóbie a strachy a přizpůsobit se mu. Pokud vám dítě říká, že má z něčeho strach a úzkost, musíte to vždy brát velmi vážně a děsivé věci odstranit. Ať to zní sebebanálněji, dítě může poděsit třeba nafukovací balonek, zvuk vysavače, nově přeskládaný pokoj. Nedělejte nečekané změny, dítě připravte a informujte ho včas. Nepohodu u dítěte může vyvolat i strava, může být na některé chutě, kombinace, či konzistence přecitlivělé. Nevymýšlí si, ani nechce zlobit. Nikdy jej nenuťte jíst to, k čemu má odpor. Pokud např. nechce dítě jíst nudle s mákem, věřte mu. Zrnitá struktura máku mu může přijít na jazyku nepříjemná, ba odporná a nepoživatelná. Nikdy nenechejte dítě hladovět s domněním, že jej pak snáze přinutíte sníst odmítanou potravinu. Dítě bude raději hladovět, než aby dalo do pusy to, co se mu hnusí.

Nenuťte dítě sníst vše, co má na talíři. Aspergeři mají naprosto jasno v tom, kdy mají dost a z každého dalšího sousta by se mohlo už nadávit. Nenuťte dojíst žádné z dětí, naučíte ho ignorovat varovny signál sytosti a v dospělosti bude mít potíže s nadváhu, ba dokonce obezitou, neboť nepozná, kdy má dost. Raději dávejte na talířek malé porcičky a pokud bude mít zájem, přidejte.‎


Pravidlo č. 7

Jak jsem se již zmínila, je třeba si uvědomit, že se v uzpůsobení jídelníčku a prostředí musíte podřídit svému dítěti. To však neznamená, že pokud je váš potomek ochoten jíst jen pečené kuře s rýží, tak se budeme muset omezit jen na to. Když chcete, aby dítě jedlo něco nového, bez obav uvařte nové jídlo celé rodině a zdůrazňujte:”Hmmm, to voní! A jak to chutná! To je dobrota, mňam, mňam.” Dovolte dítěti ochutnat z vařečky nebo ze lžičky při vaření, nenakládejte mu hned na talíř, zděsilo by se toho množství neznámého pokrmu a radši by to hned odmítlo! Pokud dítě ochutnalo a oškliví se, nenutťe ho. Samo si řekne, jestli chce víc. Sedněte si jako rodina a jezte to jídlo a všichni hodně chvalte, ať dítě překoná nedůvěru k neznámému. Vůbec nevadí, pokud dítě stravu domítne, že tentokrát dítěti s AS namažete chleba se sýrem a zeleninou, jezte společně, to je důležité. Příště až uvaříte to samé, dejte mu zase ochutnat. Je možné, že si na novou chuť zvykne, když mu ji budete nenásilně nabízet několikrát za sebou a možná mu dokonce zachutná postupem času moc. Ale je taky možné, že si to jídlo prostě neoblíbí a chtít ho nebude. Netrapte se tím.


Pravidlo č.8

Pokud máte hyperaktivní dítě, přestěhujte se do rodinného domu, nebo aspoň do přízemí panelového domu, ať nemusíte snášet štiplavé poznámky sousedů, že doma chováte stádo koní. Nezapomeňte, že hyperaktivní dítě potřebuje prostor, není možné zaskládat byt nábytkem, aby se při každé příležitosti o něco přerazilo a vy byli pravidelnými návštěvníky pohotovosti a chirurgie. Investujte do jednoduchého, omyvatelného nábytku, ne příliš drahého, aby vás nemrzelo, když vám ho dítě poničí, pokreslí, postříhá, apod. Pokud je dítě hyperaktivní, tak je taky většinou hlučné. Naše holčička miluje křičet, ječet, zpívat, štěkat, hýkat a dělat různé zvuky - potřebuje vypustit páru. Nebraňte svému potomku křičet do doby, než zešílíte).

Nadprůměrně inteligentní dítě s AS většinou mluví brzy, s precizní výslovností, bohatou slovní zásobou. Jeho mluva a vyjadřování působí dospěle. Mluví téměř nepřetržitě. Stále něco komentuje, vypráví si pro sebe, mluví na ostatní, bombarduje okolí otázkami, prozpěvuje si, atd. Často mluví velmi nahlas a mnohdy monotónně, což může být pro celodenní nucené posluchače opravdu ubíjející a touží po chvilce ticha.


Pravidlo č.9

Dalším důležitým pravidlem, pokud máte doma Aspergera je nutné umět říci “ne”, ikdyž vím, zvlášť z raného dětství, že riskujete solidní hysterickou scénu. Dítě může zuřit, ječet, snažit se ničit své okolí, mlátit kohokoliv najde po ruce, vyhrožovat, nadávat, nenávistně sršet okolo sebe a pod. Je důležité důsledně a klidně aplikovat pravidlo: “U nás doma si nikdo nic nevyřve a nevyzuří.” Toto pravidlo vás neochrání do budoucna takovýchto scén, ale může je pomoci výrazně zredukovat a zmírnit jejich intenzitu. Pokud dítě zuří, nechte dítě tak, sledujte jeho bezpečí a dělejte jakoby nic. Ale Aspergeři nejsou jako ostatní děti, které potřebují publikum, Asperger bude klidně zuřit, pěnit, kafrat, nadávat a běsnit i bez obecenstva a může mít pak problém se sám zklidnit, ikdyž už si přeje se zklidnit. Je třeba zavést další pravidlo:


Pravidlo č.10

když se chce uklidnit, ať řekne samo, co by mu nejvíc pomohlo. O tom se pobavte někdy v klidu, když si budete obzvlášť blízko. Zábavnou formou řekněte:” Tys teda pěkně řádil/a. A že tě to ani nebavilo? Co by ti nejvíc pomohlo, abys byl/a zase v pohodě? ”Mojí dcerce se osvědčilo pochovat. Zní to paradoxně, že bychom měli chovat dítě, které právě zuří, když zrovna pěníme i my, ale funguje to. Vaše dítě brzy pochopí, že jste na jeho straně a chcete mu pomoct. Ovšem pochování nesmí být násilné!!!! Chovejte ho, jen pokud si samo řekne. A chovat jen tak pevně, jak ono chce. Ne násilím, jak to popisují v některých brožurách, to ho jen vyprovokuje k další vlně agresivity jako omezování. Zní to protikladně, že máme dítě chovat ihned po scéně, ale z vlastní zkušenosti vím, že dítě pochování nepovažuje za odměnu za hysterickou scénu, ale jako pomoc v uklidnění. A množství scén se pochováním nezvýší, naopak.


Pravidlo č.11

Zní:”Pokud něco chceš, přijď a slušně požádej.” Děti s AS mají totiž tendence chovat se v rodině jako svrchovaný vládce a s vrozenou přirozeností udílejí rozkazy tak, že by se za to nemusel stydět ani admirál loďstev. Nedegradujte se do role služky, či komorníka, trvejte na zásadách slušného chování v rodině. Vysvětlujte stále znova důležitost slov-"prosím, děkuji" apod. Dokud dítě slušně nepožádá, nevyhovte. Přeji vám pevné nervy, bude se vás snažit komandovat x-krát za den, prakticky nepřetržitě. Omezit to můžete jen důslednou aplikací pravidla.


Pravidlo č. 12

Oceňujte každý pozitivní krok ve zlepšení chování, a když dítě naznačí, že už chce být hodné a chce se zklidnit, zapomeňte na vše, co se stalo, odpusťte, nevyčítejte, nepřipomínejte, nebuďte nepříjemní, snažte se dělat, jakože se nic nestalo a ukažte dítěti příjemnou tvář. Dítě brzy pochopí, že chovat se dobře se mu vyplatí, že budete ochotnější plnit jeho přání, hrát si s ním apod. Oceňte, kdykoliv se váš malý Aspíček snaží být hodný, je to pro něj tak! těžké…..A lichoťte dítěti a zdůrazňujte svou lásku k němu:” Tys byl/a dnes taaaak hodný/á, vím kolik ti to dalo práce a jak se snažil/a. Jsi to nejlepší dítě na světě a já tě moc miluji!” Oni Aspergeři moc dlouho hodní být nedokážou, ale není to jejich chyba. Tak na ně neklaďte přemrštěné cíle. A neočekávejte, že jednou budou pěkně klidně sedět a tiše si hrát jako ostatní děti. Smiřte se tím, že pokud máte hyperaktivního Aspíka, bude to lepší, ale tu a tam se vzájemné frustraci nevyhnete. A rada - zlobí většinou, když se nudí. Nenechte ho se nudit!


Pravidlo č. 13

Je třeba vaše drahé potomky neustále zaměstnávat. Hrát s nimi divadlo, za chvilku malovat, honit se po bytě, vyjít na procházku, sedavé aktivity kombinovat s pohybem. Úkoly střídat dle nálady dítěte, únavy a úrovně pozornosti. Nepouštějte se do složitých úkolů, pokud se dítě necítí dobře, pokud je unavené, nebo rozptýlené, v úkolu pravděpodobně neuspěje nebo ho nedokončí, a to mu na jeho sebevědomí a chuti do další práce nepřidá. A vy se zbytečně vynervujete.


Pravidlo č. 14

Platí chválit, chválit, chválit. Přehnaně, zahrajte dítěti divadlo, jak je vaše dítě to nejúžasnější na světě, když se mu něco povede. Uvidíte, jak se bude příšte snažit. Asperger potřebuje v emocionálni oblasti přemrštěné podněty, takže si nepřipadejte jako hlupačka, že přeháníte. To, co stačí nám ostatním naznačit, Aspergerům nedochází, suchá pochvala, nebo pohlazení po hlavě (pokud to snese) nestačí. Ovšem neodměňovat sladkostmi. Odměňovat:

1) divadelní pochvalou (ale pozor nekřičet nečekaně, nedělat nečekaná gesta, neděsit - nutno odhadnout individuálně dle dítěte)

2) pozorností - za to, žes byl tak hodný a v čekárně u doktora skoro neběhal a nekřičel, si budeme hrát to a to (co má rad)-pexeso, karty, malovat, házet s míčem, půjdem na hřiště, apod...

3) dárkem - pastelky, barvy, omalovánky, malá hračka, apod.

4) výsadou – můžeš si hrát hodinu na počítači, apod.


Pravidlo č. 15

Aspergeři potřebují kvanta lásky, pozornosti, zdůrazňování jejich kvalit a pochopení. Bytostně potřebují vaši pozornost. Když vám něco říká nebo zaníceně vysvětluje, nestůjte k němu zády při krájení cibule. Pokud říká něco, v čem ho chcete podporovat, třeba počítá ve třech letech do desíti – otočte se, užasle na něj hleďte, dívejte se mu do očí, klekněte si k němu, apod. Dejte všemožně najevo zájem. Tak lze Aspergera podporovat v tom, aby se cvičil v dovednostech a znalostech, které mu pomohou ve školním věku. Touží po vaší pozornosti a je dost možné, že ji má opravdu málo, protože většina rodičů je naprosto uondána kvanty slov linoucích se z úst jejich autistických potomků a mají tendence tzv. vypnout. A na každy pád, ikdybyste se věnovali cely den, není to pro Aspíka dost:-).


Pravidlo č. 16

Mluvte jasně. Nezahlcujte dítě kvantem slov. Pokud chcete, aby splnilo nějaký úkol, musíte jasně definovat zadání úkolu, co po dítěti chcete, postupné kroky. Pokud není schopno úkol vyřešit samostatně, poraďte, jak toho má dosáhnout a jaký výsledek očekáváte. Vyčkejte jeho žádosti o pomoc, neodhánějte ho s tím, že to za něj dokončíte, cítilo by se neschopné. Nedávejte dlouhý řetězec pokynů, dítě se v tom ztratí. Rozčleňte větší úkoly na jednodušší kroky. Odměňujte zvládnutí jednotlivých kroků a velmi oceňte dotažení úkolu do konce.


Pravidlo č. 17

Nepoužívejte ironii, nadsázku – nečekejte, že dítěti skrytý význam dojde. Nedojde. Je to příliš těžké. A je vaše povinnost každé rčení a ustálené úsloví názorně vysvětlit. Aby se dítě později mezi dětmi neznemožnilo jako nechápavé, až hloupé. Ovšem nebojte se mu naopak vysvětlovat složité věci, které ho zajímají, např. pokud se dítě v 5letech zajímá o vesmír, nakupte mu knihy a sedněte si s ním a vysvětlujte. Podporujte dítě v užitečných věcech. Dejte mu na výběr více možností, čemu se může věnovat, nechte ho poznat široké spektrum témat. Mnoho Aspergerů v dospělém věku při výběru povolání těží ze zálib, kterým se věnovali už jako děti. A čím informací z různych oblasti bude mít, tím méně monotematické bude a bude mít větší šanci začít svoje okolí nudit později. Většína Aspergerů má totiž tendence neustále dokola mluvit o tom, co jeho zajímá, bez ohledu na zájem okolí, a to způsobuje čím dál větší nezájem o komunikaci s ním.


Pravidlo č. 18

Nenuťte dítě do kolektivních činností, spolupráce s dětmi a společné hry. Pokud dítě vyhledává samotu, nechte ho. Nepředhazujte mu, že není společenské. Nechte jej zpočátku sledovat dětský kolektiv. Pokud bude chtít, začlení se. Ale bude chtít být většinou řídícím členem. Ovšem ne všechny děti jsou ochotny jeho vůdčí roli akceptovat. Dítě může být ve společnosti vrstevníků i agresivní, zvlášť pokud děti zasahují do jeho teritoria, sahají na něj i jeho věci. Vysvětlujte, že útoky vůči ostatním nejsou správné. A že děti to nemyslí zle, když na něj sahají, že je to způsob, jak mu dávají najevo, že si s ním chtějí hrát. Naučte ho říct, že chce být samo a ať mu nesahají na věci. Ikdyž to může být pro vašeho aspíčka znepokojující, pobyt v blízkostí dětí bez AS je pro něj k nezaplacení. Každé dítě se učí nápodobou a do určité míry ho formuje kolektiv, ve kterém se vyskytuje. V kolektivu běžných dětí má možnost obkoukat nepsaná pravidla, naučit se různým sociálním vzorcům a způsobům jednání. Ve speciálních zařízeních může dojít k regresi sociálního vývoje. Ale zase bude mít odbornou pěči a pochopení personálu, což je opravdu problém v běžné školce, kde díťe s AS působí více než rušivě a učitelé si s ním nevědí rady. A mohou se k dítěti chovat nevhodně, kritizovat ho před dětmi, neustále kárat, a tím značně ničit už tak dost nízké aspergerovské sebevědomí. Je to na zvážení pro rodiče, zda dítě dát do specializovaného zařízení...záleží na mnoha aspektech, které je třeba zvážit. Každopádně je vhodné o AS informovat alespoň učitele, aby si uvědomili, proč určité problémy s dítětem nastávají.


Pravidlo č. 19

Pozor na sladkosti! Nevěřila jsem, že by mohly mít vliv, ale mají. Omezit, nahradit pamlsky mísou nakrájeného ovoce, pudingem s ovocem, jogurtem s cereáliemi, udělat na talířku obličejík ze šunky, sýra a zeleniny, apod. Hlavně se vyvarovat čokolády a všech jejích podob. Udělejte pokus – 2 dny dítěti nedávejte sladké. Pak mu dejte čokoládu a sledujte, co to s ním do 20-ti minut udělá, pokud začne být neklidné, více hlučné, začne běhat a skákat, je to jasný důkaz, že mu čokoláda nesvědčí a bude ve vašem vlastním zájmu ji z jídelníčku dítěte vyškrtnout.

Pozor taky na přeslazené chemické džusy a konzervované jídlo. Beztak je to nezdravé, takže když je z jídelníčku vyhodíme, nic tím neztratíme, ba naopak.

Zavádění různých drasticky omezujících diet může však dítě nepříznivě ovlivnit. Může vyvolat stres ze změny a neznámého a znechutit jídlo dítěti celkově. Pokud máte skutečně pádný důkaz - lékařsky ověřený- o vhodnosti diety pro vaše dítě, pak dietu nasaďte. V opačném případě dítě nestresujte dalšími změnami v jeho už tak náročném životě a nedělejte z něj pokusného králíka.


Pravidlo č. 20

Pokud máte problém dítě zvládnout hlavně venku, snažte se zjistit, co spouští jeho problémové chování. Pokud běhá jako blázen v čekárně lékaře, je to tím, že se snaží zabavit. Vezměte mu něco, co ho zabaví – knížku, omalovánky, dětský počítač, zkrátka cokoliv, co ho udrží chvíli na místě. Hrejte mu s malými zvířátky divadlo. Na lidi nedbejte a jejich poznámky nevnímejte, nemají ani ponětí, co prožíváte. Možná, že kritizují budoucího génia, o kterém bude vědět jednou celý svět. I Einstein se choval nemožně a házel po učitelích kalamáře...

Pokud se dítě chová nemožně v obchodech s potravinami a užitkovým zbožím, křičí, běhá, přeskládává regály, pak mu důrazně řekněte, že tohle dělat nesmí. A pokud to dělat bude, že odejdete okamžitě domů a nic mu nekoupíte. Za dobré chování naopak slibte, že si něco malého může samo vybrat a pokud si troufá, může i samo zaplatit. Dejte mu obnos. Pak už se bude hlavně zaobírat tím, co si za peníze nakoupí a kolik co stojí a zda-li se do limitu vejde. Podporujete ho v dobrém chování, v poznání hodnoty peněz a zboží, v odpovědnosti a zároveň cvičíte sociální dovednosti. Nakupování můžete nacvičit s dětskou pokladnou a plastovym jidlem. Zaměstnejte dítě, ať vám zboží do košíku přináší.‎

Pokud bude zlobit, dodržte svůj slib, odložte koš s nákupem, prodavačce vysvětlete, že musíte odejít a odejděte. Nekřičte, netrestejte. Cestou jen prohoďte:“Škoda, že sis nemohl dnes nic koupit, třeba se budeš příště chtít chovat líp, co říkáš?“

Pokud nic nepomůže, je možné, že dítě prostě prostředí obchodu nesnáší a problém se vyřeší tím, že ho tam nebudete s sebou brát. Ale neizolujte ho od nakupování zcela, nácvik sociálních dovedností při nakupování je důležité pro budoucí samostatnost dítěte. Berte ho na cvičení do obchodů, které ho zajímají – hračkářství, papírnictví, apod., ale mějte oči na šťopkách.


Pravidlo č. 21

Nepodceňujte svoje dítě. To, že je vaše dítě Asperger, neznamená, že ho máte omlouvat při každé příležitosti. A že je méněcenné. Je Asperger, ale v např. V 5-ti letech si s dopomocí po sobě umí uklidit rozházené hračky, kostky, pastelky, puzzle, umí se obléknout, ikdyž pomalu, naruby apod., umí setřít stůl, prostřít nádobí, dát prádlo do pračky, umýt si ručičky a pusinku, umí se obout, ikdyž bude znova a znova zkoušet, abyste to dělali za něj. Nedejte se. Nechte ho pracovat a uvidíte, že bude čím dál šikovnější a bude na sebe pyšné a bude pracovat i rádo.


Pravidlo č. 22

Podporujte své dítě v samostatnosti. Nechejte ho dělat bezpečné věci samo. Vyčkejte s vaší pomocí, až vás požádá. Přehnanou snahou pomoci, můžete dítě znejistit, že není schopno úkol zvládnout samo. A nebo ho naštvete, že ho nechcete nechat to udělat samo. Buďte trpěliví. Ne vše půjde malému „aspergerkovi“ hned a snadno. Možná i něco vyleje, zašpiní, zničí...nerozčilujte se, nekřičte, neudělalo to schválně, vždyť je to ještě dítě. Ani vám nejde všechno hned napoprvé.


Pravidlo č. 22

Dodržujte režim dítěte. Snažte se vytvořit přijatelný denní program, který vyhovuje vám i dítěti a snažte se ho dodržovat. Usnadní vám to život. Dítě se bude orientovat v denních činnostech, nepřekvapí ho a nebude tolik vzdorovat. Pokud na tento režim najedete, snažte se v něm dělat minimum změn.


Pravidlo č. 23

Smějte se na své dítě, nemračte se stále, nekárejte a nepřikazujte. Blbněte s ním a dovádějte, budete si mnohem blíž, dítě vypustí páru, i ve vás se uvolní napětí a hned na všechno budete nahlížet lépe.


Pravidlo č. 24

Pravidelně kontrolujte zdravotní stav vašeho dítěte – krk, zuby, bříško apod. Ptejte se ho, jestli ho něco nebolí, nebo netrápí. Děti s AS mívají snížený práh bolesti, a to, že má zánět hrtanu, můžete zjistit až ve chvíli, kdy je dítě zralé na injekce antibiotik. Příčemž dítě se ani nezmíní, že by ho cokoliv bolelo, jen míň běhá a křičí, nemusí mít ani horečku. Ovšem skrytá bolest v něm vyvolává nepohodu a může způsobovat větší podrážděnost dítěte. Kdykoliv se vám dítě svěří s velkou bolestí, nepodceňujte to a vyhledejte lékaře!!!


Pravidlo č.25

Netajte dítěti jeho diagnózu. Řekněte mu, že je Asperger. Vysvětlete mu, že to, že je Asperger znamená, že je vyjímečné. Uveďte mu příklady slavných Aspergerů (Einstein, Newton, Bill Gates, Mozart, atd..) a vysvětlete, že měli potíže, ale že byli velmi důležití a zná je celý svět. A pokud bude dítě rozladěné, že mu něco nejde (zvlášť v sociální oblasti), vysvětlete, že to není jeho chyba, ale že je to proto, že je Asperger. A zdůrazňujte jeho silné stránky ve srovnání s jinými dětmi, např. že je vaše dítě vyjímečné, protože umí číst v pěti letech, umí vyjmenovat všechny značky automobilů, mluví anglicky nebo umí hrát na flétnu, apod. Je docela možné, že máte doma budoucího génia. A možná taky ne. Každopádně je vaše dítě obdivuhodně silná osobnost, s vlastními názory a myšlenkami. Snažte se mu být autoritou, ale i partnerem. Nikdy ho nesrážejte, neurážejte a posnižujte jeho hodnotu, ale ani od malého Aspíčka si tohle nenechejte líbit. Vaše dítě bytostně potřebuje cítit vaši lásku, obdiv, oporu, mnohem více, než ostatní děti apotřebuje byt neustále ujišťováno znova. Slyšet od vás, že je vaše milované zlatíčko, je pro něj neskutečně důležité. Uvědomte si, že vaše dítě vás moc potřebuje a má ukrutně těžky život, nemáte ani ponětí, jak je pro něj život mezi námi ostatními těžky. Jak trpí úzkostmi a strachy z běžnych věci, jak se trápí tím, že spoustě věcí nerozumí a v pozdějším věku se bude trápit i tím, že mu nikdo nerozumí a nechápe ho a odsuzuje neprávem. Aspíček miluje svoji rodinu, vytvořte z ní bezpečny přístav, než Aspíček vypluje do svého života (nikoliv však samostatného, svoji rodinu bude potřebovat vždy).‎‎

 

Přeji hodně úspěchů ve výchově a hlavně pevné nervy.

 

vaše Martina

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz