Násilí a lidé se zdravotním postižením

Sexualita

Násilí a lidé se ZP

O násilí nalidech se zdravotním postižením se v naší společnosti ví velmi málo a ještě méně se o něm mluví. Neexistují oficiální statistiky, problematika je stále spíš ve stadiu mapování terénu než řešení.

Není se co divit. Vztah založený na psychickém týrání či dokonce fyzickém nebo sexuálním násilí, je složitou a traumatizující zkušeností i pro zdravého člověka a je těžké se ze vztahu závislosti a podřízenosti vymanit. Člověk zdravotně postižený má pozici ještě ztíženou tím, že může být na svého agresora a jeho péči zcela odkázaný a může mu být vydán na milost a nemilost. Jedním z nejsložitějších problémů domácího násilí proti osobám s vážným fyzickým handicapem jsou situace, kdy je týrající osoba zároveň primárním pečovatelem – ať už doma nebo v pečovatelském zařízení. Oběť tak nemá možnost kontaktovat třetí osobu, protože nedokáže bez pomoci vstát z postele či udržet telefonní sluchátko. U smyslově a mentálně postižených osob pak hrají významnou roli i komunikační bariéry.

Kolik je obětí

Jedním z nejzávažnějších problémů, o kterém se zároveň nejméně ví, je domácí násilí, tedy násilí páchané mezi jednotlivými členy rodiny, kteří spolu žijí ve společné domácnosti. V České republice proběhlo několik sond, které měly zjistit výskyt a povědomí občanů o domácím násilí. Tyto výzkumy provedly například organizace ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy nebo Bílý kruh bezpečí ve spolupráci s agenturou STEM v letech 2001 a 2006. ROSA odhaduje četnost výskytu domácího násilí mezi 10 a 30 procenty, Bílý kruh bezpečí kolem 14 %.

Násilí se převážně dopouštějí muži vůči ženám, a to až v 98 procentech případů. Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí. Domácí násilí se objevuje u lidí na všech úrovních vzdělání, sociální situace, tříd, ras i etnických skupin. Roli nehraje ani věk, profese nebo typ partnerského vztahu. Násilníci nejednají v afektu, většinou se jedná o promyšlené činy, které mají za cíl získat moc a kontrolu nad partnerkou nebo partnerem. Nejsou také jednorázové, ale mají charakter stále se opakujícího cyklu.

Domácí násilí se nevyhýbá ani specifickým skupinám, jako jsou děti, které mohou figurovat jako oběti i jako svědci, zdravotně postižené osoby nebo senioři. Odborníci z Ligy lidských práv již před dvěma lety zveřejnili rozsáhlý materiál, v němž se zabývali i těmito zvláštními skupinami. V něm se uvádí, že domácí násilí na seniorech a zdravotně postižených má podobná specifika a projevy.

Liga lidských práv uvádí i konkrétní čísla: „Podle výzkumů americké provenience dochází k domácímu násilí asi v pěti procentech případů zdravotně postižených. Z těchto výzkumů rovněž vycházejí údaje o osobě pachatele násilí vůči zdravotně postiženým a jeho vztahu k oběti. Pachatel domácího násilí, kdy obětí je handicapovaná osoba, je ve 37 procentech současný nebo minulý manžel nebo manželka, v 15 procentech rodič, v 10 procentech sociální pracovník, ošetřovatel, v 10 procentech jiná osoba. Co se týče vztahu mezi pachatelem a obětí, 96 procent obětí znalo pachatele, ve 44 procentech případů to byla osoba pečující o oběť a 97 procent obětí bylo napadeno více než jednou.“

Podobná čísla zjistilo také občanské sdružení Orfeus, které se již od roku 2001 zabývá problematikou rodinného života handicapovaných. Ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity v Hradci Králové zorganizovalo v roce 2005 k problematice domácího násilí ve vztahu k osobám se zdravotním postižením celostátní konferenci. Na ní například pobočka Bílého kruhu bezpečí v Pardubicích uvedla, že domácí násilí se týká asi čtyř procent handicapovaných.

Pokud jde o prostředí, v němž k násilným činům vůči handicapovaným dochází, musíme se i v tomto případě spolehnout na zahraniční statistiky. Ty říkají, že je to v padesáti procentech případů v rodině, v 17 procentech případů v ústavu. Pro obě tato prostředí platí, že ani další osoby vedle násilníka a jeho oběti nemají velký zájem tuto trestnou činnost oznámit. Členové domácnosti se bojí jejího rozpadu, personál v ústavech ztráty zaměstnání, obyvatelé těchto ústavů se bojí msty.

Nejohroženější skupiny

Za nejohroženější skupinu zdravotně postižených jsou podle zahraničních studií považovány handicapované ženy a dívky, u nichž se odhaduje, že jsou desetkrát častěji zneužívány a znásilňovány než zdravé ženy. Důvod je více než jasný: podstatně menší schopnost se útočníkovi bránit. Za vůbec nejohroženější skupinu jsou považovány ženy a dívky, které žijí v ústavním prostředí a mají kombinované nebo těžké tělesné či mentální postižení. Není důvod si myslet, že u nás je situace jiná.

To, že „ženy a dívky se zdravotním postižením jsou často doma i mimo domov vystaveny většímu riziku násilí, zranění nebo zneužití, zanedbávání nebo nevšímavosti, špatného zacházení či vykořisťování“ uznala i Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením a situací se zabýval v roce 2007 Evropský parlament. Podle jeho dokumentů se stává oběťmi fyzického nebo psychického násilí až 80 procent žen se zdravotním postižením.

Další z nejohroženějších skupin jsou senioři. Petra Zimmelová ze Zdravotně-sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, která se problematikou domácího násilí na seniorech zabývá, uvádí, že hlavními důvody jsou vedle nízké informovanosti, závislosti seniorů na druhých a jejich vyšší izolovanosti také „celospolečenské přijímání seniorů jako generace, která více čerpá, než přináší“.

Vedle klasických forem domácího násilí se u seniorů stejně jako u zdravotně a mentálně postižených objevují i specifické formy týrání jako zanedbávání a nedostatečná péče. Oběť nemá dostatek kvalitního jídla, tekutin, pečovatel se nestará o její hygienu. Může to dojít dokonce tak daleko, že je postižený zanechán úplně bez pomoci a péče. Petra Zimmelová uvádí případ, kdy byla pětasedmdesátiletá paní nalezena lékařkou a sociální pracovnicí v kůlně na nářadí podvyživená, dehydrovaná, imobilní. Za tři dny zemřela v nemocnici. Přestože bylo v tomto případě podáno trestní oznámení pro podezření zanedbání péče, policie případ odložila.

V této souvislosti se nabízí, že možnost získání příspěvku na péči zvyšuje riziko a vynucuje si důslednou kontrolu kvality péče, zvláště pokud ji poskytují rodinní příslušníci. Senioři jsou totiž skupinou, kterou velmi ohrožuje ekonomické násilí. Při dotazníkovém šetření v Jihočeském kraji 6,8 % respondentů přiznalo, že na nich jejich rodinní příslušníci vyžadují peníze. Odmítnutí má přitom fatální důsledky na kvalitu péče. Ve většině případů šlo o pravidelný měsíční příspěvek, ne o nárazovou „výpůjčku“. Žádný z respondentů nevěděl o tom, že by jeho rodinní příslušníci měli existenční nouzi.

U seniorů se násilí ze strany rodinných příslušníků odhaluje zvlášť těžko. Svou roli v tom hraje stud a pocit selhání při výchově vlastních dětí a strach z přerušení jediných rodinných vazeb a umístění do ústavu.

Stejně jako v případě žen a dívek jsou i postižené děti více ohroženy týráním než jejich zdraví vrstevníci. Podle amerických výzkumů z roku 2000 a 2003 je každé třetí dítě se zjištěným postižením, které vyžaduje zvláštní péči, vystaveno některému způsobu týrání, zatímco u dětí bez postižení se obětí stává každé desáté. Tyto výzkumy také ukazují, že stupeň ohrožení násilím se liší podle druhu postižení. Děti s poruchami chování jsou například vystaveny většímu nebezpečí tělesného týrání, zatímco děti s poruchou řeči jsou častěji zanedbávány. Děti s poruchami chování a děti mentálně retardované jsou také mnohem více ohroženy zanedbáváním, tělesným týráním a sexuálním zneužíváním než děti s ostatními druhy postižení.

Pomoc obětem násilí

V současné době existuje celá řada státních i nestátních neziskových organizací, které nabízejí odbornou pomoc obětem domácího násilí. V případě, že je oběť schopna a chce tuto pomoc vyhledat, má poměrně dost možností. Horší je to v případě, že se nechce nebo nemůže obrátit na některou z organizací, popřípadě na policii.

„Pak musí policii upozornit sousedé, lékaři, terénní sociální pracovníci,“ říká Jitka Gjuričová, ředitelka odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR. „Existuje účinná sociálně-právní ochrana dětí, ale ne například seniorů. Od 1. ledna 2008 existuje možnost vykázání agresora ze společné domácnosti, ale už není žádný účinný program zaměřený na tyto agresory.“

Za základy prevence násilí považuje Jitka Gjuričová dobrou informovanost potenciálních obětí, dobrou terénní práci, v ústavech převahu pečujícího personálu a důsledné kontroly a v neposlední řadě všímavé sousedy. Zatím se však všichni odborníci shodují v tom, že odhalené případy domácího násilí, ať už na zdravých dospělých, dětech, handicapovaných nebo seniorech, jsou jen špičkou ledovce.

Autorka: Radka Potměšilová

Zdroj: Časopis Můžeš